Lidovky.cz

Pata Negra: zážitek na nečekaném místě

Jídlo

  9:44
Ostravská restaurace Pata Negra je jedním z těch podniků, které si musíte nechat doporučit, protože jinak na ně při procházce městem prostě nenarazíte. A neochutnat španělskou kuchyni v této malé restauraci by byla škoda, zejména teď v zimě, kdy se na léto vzpomíná nejčastěji.

Pata Negra je útulná a její nabídka stojí hlavně na tapas. foto: Michal Sänger

V sousedství čtyřproudové mimoúrovňové křižovatky a ve stínu velké ČEZ Arény a ještě větších vítkovických továren bych rozhodně nečekal zástavbu rodinných domů. Co bych ale v tomto prostředí už vůbec nečekal, je, že v jednom z těchto domů bude malá španělská restaurace. Útulný nekuřácký interiér silně kontrastuje s blízkým industriálním okolím, ovšem krb, police s víny a tabule s aktuální nabídkou dávají tušit, že výprava mimo centrum severomoravské metropole měla správný cíl.

Než zapadnete do rodiny

Za víc než rok existence se povědomí o podniku dostatečně rozšířilo, takže i vpodvečer pracovního dne, kdy jsem restauraci navštívil, byla do posledního místa zaplněná. Rezervaci místa bych tedy rozhodně doporučoval, stačilo ji ale udělat odpoledne v den návštěvy. Sedm stolů statečně obsluhovala jediná servírka, interval jejích návštěv u našeho stolu se však při kompletní obsazenosti prodlužoval až za snesitelnou úroveň.

Restaurace Pata Negra je ukrytá mezi rodinnými domy nedaleko průmyslové zóny. Není snadné ji najít.

Měl jsem tím pádem dost času porozhlédnout se po restauraci a všimnout si, jak se provozovatel a šéfkuchař v jedné osobě u některých stolů ptá hostů na spokojenost. Ten náš bohužel nechal bez povšimnutí - asi jsme jako nováčci v tomto rodinném podniku ještě nebyli přijati do příbuzenstva.

Stálá nabídka hlavních jídel obsahuje pouze čtyři položky, zbytek dvoustránkového menu je věnován typické španělské gastronomické formě - tapas. Malé porce nebo jednohubky jsou skvělé nejen pro svou pestrost, ale také možnost sdílení s ostatními u stolu. Menu v Pata Negra tapas seskupuje, začíná u uzenin a sýrů a přes studené a teplé tapas se dostává k masovým a rybím. V průměru pět položek v každé skupině představuje slušnou nabídku, kterou během jedné návštěvy nemáte šanci ani ve více lidech stihnout ochutnat. Každá skupina tapas jako poslední položku obsahuje výběr, což je pro prvotní seznámení s dovednostmi šéfkuchaře pravděpodobně nejlepší volba.

Nešťastné servírování na jednom talíři

Čekání na úvodní talíře teplých a studených tapas (každý za 115 korun) jsme si zkrátili skleničkou likérového vína Malaga Cream za pouhých 25 korun. Hlavní problém talíře studených tapas byl ten, že to byl skutečně talíř. Servírovat neodděleně olivy, bramborový salát a kachní paštiku nebyl dobrý nápad - olej z naložených oliv byl okamžitě v salátu i paštice a částečné promíchání zbylých tapas na sebe nedalo dlouho čekat.

Drobná jídla - Tapas - tu bohužel servírují na jednom talíři, takže se občas nechtěně propojí.

Je to škoda, jelikož paštika z kachních jater s pistáciemi byla vynikající a bramborový salát s tuňákem byl originální a shodou náhod skvěle pasoval do povánočního času. Zklamaly pouze olivy -tuctovou vypeckovanou supermarketovou produkci ani náhodou nemohlo zachránit naložení do oleje s česnekem a rozmarýnem.

Z trojice teplých tapas, také bohužel servírovaných dohromady na jednom talíři, nejvíce zaujala klasická bramborová tortilla se špenátem a domácí česnekovou majonézou. Cizrna s klobáskou chorizo přinesla chuťový zážitek v pořadí: cizrna, pak dlouho nic a až někde v dáli trocha pikantního choriza. Zeleninové pisto -v podstatě španělská varianta toho, čemu Francouzi říkají ratatouille - se ale k cizrně s chorizem příliš nehodilo. Měl-li bych si vybrat, zvolil bych raději pisto.

Sympatická je nabídka vín, podnik funguje i jako vinotéka a hostům restaurace je k ceně lahve účtováno korkovné 80 korun. Zajímavá španělská vína včetně šumivé cavy tak začínají na 240 korunách za lahev, tedy na ceně zhruba poloviční, než bych čekal, stejně jako u aperitivu.

Ze dvou nabízených polévek byla lepší rajská za 39 korun, která bodovala plnou chutí i strukturou drcených rajčat. Rybí polévka s mušlemi a krevetami za 59 korun prohrála kvůli spoustě zcela rozvařené mrkve. Doufám, že se v létě v nabídce objeví i slavná studená polévka gazpacho.

Pata Negra (hodnocení).

Nechte si místo na hlavní chod

Dosud poněkud rozkolísané výkony završilo ochutnání hlavních chodů. Omezená nabídka pouhých čtyř jídel přesně ukázala svůj smysl a jak konfitovaná telecí líčka na červeném víně za 249 korun, tak chobotnice s bramborami za 219 korun byly jednoduše perfektní. Paradoxně jsme zpětně ocenili částečnou nepovedenost předchozích chodů, jelikož jsme díky ní byli schopni sníst poměrně sytá jídla.

Co tu opravdu umí, jsou hlavní jídla, třeba konfitovaná telecí líčka.

Nečekaně vyrovnané a povedené byly i dezerty, pochvalu si ale zejména zaslouží domácí čokoládový dezert s vanilkovou omáčkou. Šlo oméně hutnou verzi brownies, které dokonale do výšin vystřelila lehká vanilková omáčka. Cena 55 korun za tento drobný skvost byla opět zbytečně nízká. Citronový sorbet za 39 korun podávaný ve vysoké sklenici bude dokonalý v létě, jeho mrazivou sladkokyselost aktuálně ocení spíš otužilci.

Výkon ostravské restaurace Pata Negra si zaslouží pochvalu. Společný servis tapas, jejich nevyrovnaná kvalita a také občas nestíhající obsluha jsou odpustitelné vady v porovnání s povedeným závěrem i celkovým dojmem, který podnik zanechal. Byl to nečekaně povedený zážitek na skutečně nečekaném místě.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.