Cafe de Paris není na pražské gastroscéně žádnou žhavou novinkou. Na jaře uplyne od jeho otevření už pět let. Nic zásadního se za tu dobu – naštěstí – nezměnilo. Snad jen to, že za hezkého počasí už se nedá prosedět večer u stolků směřujících do náměstí, kterým kouzlo Malé Strany propůjčovalo ještě trochu romantiky navíc. Noční oblohu přesto můžete pozorovat z prostorné zahrádky ukryté ve dvoře.
Přísně tajné!
Restaurace se jmenuje stejně jako omáčka podávaná k její hlavní specialitě – entrecôte "Cafe de Paris". A ta se zas jmenuje po podniku ve švýcarské Ženevě, kde tuto omáčku začali k entrecôtu (části hovězího roštěnce) podávat ve 40. letech minulého století a připravují ji tam dodnes. Recept na omáčku je prý přísně tajný. Jak se ho tedy majitelé pražského Cafe de Paris dozvěděli?
Jméno podniku odkazuje k jeho vyhlášené lahůdce, omáčce doprovázející entrecôte (část hovězího roštěnce).
Recept získali díky přímluvě Viktora Emanuela Savojského – syna posledního italského krále Umberta II., žijícího od dětství ve švýcarském exilu. Díky němu získali i recept na risotto s hříbky a crémantem, francouzským šumivým vínem vyráběným tradiční šampaňskou metodou mimo oblast Champagne.
A když už jsme u místního risotta a tajných receptů, ten na jednoduché risotto jen s vínem, máslem, vývarem a parmazánem, které tu také někdy můžete ochutnat, pochází od Giorgia Armaniho.
Tvrdím, že málokdo odolá kouzlu jednoduše laděného interiéru. Červené kožené thonetky a polstrované lavice ze stejného materiálu doplňují menší dřevěné stoly. Večer hoří na stolech svíčky, osvětlení je přiměřené a atmosféra dostatečně intimní. Restaurace je ovšem poměrně malá a stoly jsou blízko u sebe, takže před zahájením důvěrné nebo obchodní konverzace se pro jistotu rozhlédněte kolem. Nikdy nevíte, kdo bude sedět jen malý kousek od vás.
Cafe de Paris má otevřeno už pět let a zatím si drží svou kvalitu.
Obsluha bývá stejně příjemná jako prostředí podniku. Někdy se ovšem dostane do časové tísně způsobené absolutní zaplněností restaurace. Pak můžete buď přimhouřit oko a nenechat si pokazit mile plynoucí večer, anebo se trochu rázněji připomenout. Na výtky hostů tu ovšem reagují promptně.
Entrecôte je jasná volba
První část jídelního lístku má jasný, neměnný řád. Své stálé místo na jeho začátku má cibulová polévka (49 Kč), která překvapí poměrně světlou barvou a uzemní výraznou chutí cibule a bílého vína v kombinaci s rozpuštěným sýrem. Málokdy se mi podaří jí odolat. Z pozice favorita ji sesadil až kachní vývar s velkými kusy masa, mrkví, cukrovým hráškem, chřestem a pórkem, který se podával před rokem touto dobou. Chuť kachny byla tak výrazná a lahodná, že jsem brzy zkoušela polévku napodobit doma.
Následuje terina foie gras s rebarborovým pyré (169 Kč) a čerstvý zeleninový salát (169–189 Kč). Pak už přichází hvězda podniku: entrecôte "Cafe de Paris" s omáčkou stejného jména a domácími frity (289 Kč). Chcete-li do podniku zapadnout, nikdy se nedožadujte roštěnce a hranolek. Entrecôtu se tu familiérně říká "kotíček" a hranolky jsou prostě "frity".
Součástí úsporného stálého menu je i terina foie gras.
Entrecôte vám tu propečou dle vlastní volby. Podle mých zkušeností tu mají tendenci propékat maso spíše méně než více. Pokud nebudete se stupněm propečení spokojeni, nebojte se ozvat, pro výslednou chuť je to určující faktor. Maso se podává filírované na tenké plátky na podnose se štědrou porcí omáčky s máslovým základem, která, pokud vím, ukrývá kromě jiného ještě 37 bylin.
Na zvláštním podnose pak dostanete tenké křupavé frity, tedy domácí hranolky. Od těch běžných se vizuálně odlišují tím, že jsou delší a tenčí. Chuťově se pak liší naprosto vším. Po úvodním křupnutí ucítíte na jazyku jen nemastnou úžasnou chuť smažených brambor. Po jejich ochutnání už se vám opravdu nebude chtít sahat v supermarketu pro velký pytel předsmaženého čehosi. Jídlo se servíruje po částech a v mezidobí odpočívá na ohřívači s čajovými svíčkami, nespěchejte tedy, nevystydne. Pokud jste vegetariáni a ani tato recenze vás ve vašem rozhodnutí nezviklala, je v nabídce i vegetariánská varianta (279 Kč), připravená z tempehu a grilované zeleniny. Frity ale nechybí ani v této verzi.
Stará známost nezklame
A to je celé stálé menu. Druhá část jídelního lístku se mění spolu s ročními obdobími. V době Vánoc nikdy nechybí šneci s bylinkovým máslem (159 Kč). Často tu najdete již zmiňovaná risotta nebo savojské tartiflette – kousky brambor, cibule a slaniny zapečené se sýrem Reblochon (235 Kč).
I nabídka dezertů je proměnlivá. Opakuje se v ní čokoládový dort, někdy s vrstvou bílé čokolády, jindy třeba s pomerančovým želé (95 Kč). Vynikající byla hruška pošírovaná v červeném víně se smetanovým karamelem. Nerozhodní mohou sáhnout po kombinaci všech tří dezertů na jednom talíři (135 Kč). Jen zdejší kávu vám příliš nedoporučuji. Abych si nepokazila náladu ostudně přešlehanou mléčnou pěnou namacchiatu či cappuccinu, volím raději hruškovici Fassbind (145 Kč) nebo třeba skleničku calvadosu.
Kvalitu Cafe de Paris jsem si ověřila v čase. Po prvotním okouzlení jsem poznala i jeho drobné nedostatky, přesto se ráda vracím. Myslím, že jsme si vybudovaly docela harmonický vztah. Kéž by bylo takových víc.
