Název téhle restaurace si její majitel Jan Charvát vypůjčil z románu E. L. Doctorowa Vítejte do zlých časů. To bylo před čtyřmi lety a Zlý časy se tehdy staly jedním z prvních pražských pivních free housů. Ty se snaží – na rozdíl od běžných restaurací, které mají silnou vazbu na určitý pivovar, a proto v jejich nabídce převládá právě jeho produkce – svým zákazníkům předložit co nejširší nabídku piv různých značek a druhů. Inspiraci Jan Charvát nenašel, jak by se dalo očekávat, v Anglii nebo Německu, ale při návštěvě Belgie.
Čekání na žebírka se vyplatí
Do lokálu v suterénu se jde po úzkých schodech. Obložení interiéru je ta nejjednodušší truhlářská práce, nábytek je složený ze všeho, co se sehnalo, některé stolky mají podnož z šicích strojů. Podlaha kombinuje nelakované fošny a kameninovou dlažbu. V kuřáckém salonku, který je v mezisuterénu, vládnou dřevěné stoly a lavice s tmavohnědým lakem. Okna dávají i ve tmě tušit, že za nimi v létě funguje zahrádka.
Za zmínku stojí sociální zařízení, jehož podoba nabízí možnost hned několika výkladů. Třeba že zlé časy právě začaly: topná tělesa nenatřená, jako by už nestálo za to, se s tím mazat (nebo se to dodělá v lepších časech?). Anebo jde o názornou ukázku toho, jakými fázemi má projít stěna záchodu? Na hrubou omítku přijde někde štuk, jinde keramické obkládačky...
Hospoda podle Doctorowa. Inspirace westernem se ve Zlých časech projevuje leda tak střídmou rustikálností interiéru.
První návštěvou jsem chtěl prozkoumat večerní provoz. Šestá hodina se ukázala ukvapená, v kuřáckém oddělení, kam jsem si dal rezervaci, se obsluhuje až od sedmi. Prověrku načala dvě minutková jídla. Biftek po anglicku na černém pivě (249 Kč), váhu neuvádějí, ale je to sympatický flák masa. Přinesli mi ho v úpravě medium, lehce s přesahem do krvava. Ochucení pivem a trochou pepře dává vyniknout chuti masa, které je měkké a příkladně rozplývavé. Vepřové medailonky na barevném pepři (125 Kč) jako by nechtěly v ničem zaostat za biftekem a skoro se jim to daří – tady už chuť pepře rázně dominuje, je to jednoduché, účinné. K oběma jídlům se jako příloha podávají hranolky (30 Kč – nejsou mastné!) a domácí tatarka (10 Kč).
V pražské restauraci Zlý časy najdete převážně masitá jídla. Biftek po anglicku na černém pivě rozhodně neurazí.
Z pochoutek k pivu padla volba na tatarský biftek a žebírka. Tatarák (129 Kč) dobré čerstvé chuti dá jednomu zabrat – někde dají na talíř všech přísad jen tolik, kolik je třeba, tady je ale všeho až příliš. Člověk musí umíchání a ochucování přemýšlet, aby to nepřepálil, a kdybych použil všechen servírovaný pepř, sůl a spol., nejspíš bych pak vypil všechno pivo, co tu mají v sudech, a ještě bych si musel vzít lahvové s sebou domů.
Chvíli po objednávce vepřových žebírek na pivě a medu (100g za 19 Kč) nám obsluha oznámila, že budou nejdřív za hodinu. Od sousedního stolu, kde učinili stejnou objednávku, se ozval pozitivní komentář – tak to je výborné, že pašíka teprve nezabíjíte a že už je aspoň v troubě! Nakonec jsem byl za tu neuspěchanost vděčný, maso šlo krásně od kosti, medovou chuť povýšila příchuť rozmarýnu. Zbytek sobotního večera jsem si užil při koncertu bluesrockové skupiny IN CHECKGP a koštování piv.
Tatarský biftek ze Zlých časů. Přísad je až příliš, člověk musí přemýšlet, aby to s dochucováním nepřehnal.
Jistota systému pekáč-trouba
Stravování ve Zlých časech ovšem představují i obědy ve všední dny. Jihočeská bramboračka (20 Kč) byla jemné chuti, jen bych Jihočechům poradil dát místo čerstvých žampionů sušené hřiby a naopak čerstvou zeleninu místo mražené.
Z hotovek padla volba na karbanátky se šťouchanými bramborami se smaženou cibulkou (75 Kč). Recept získal kuchař zřejmě od mé babičky, která tvrdila, že v karbanátku má být maso ku strouhance v poměru 1:1, zatímco zbytek rodiny hlasoval pro 10:1. Ale chuťově byl obstojný, a hlavně na talíři nescházely kyselé okurky. Ze specialit vyhrála roštěná po anglicku, hranolky, tatarka (99 Kč) – jako všechna zdejší masa, a zvláště ta hovězí, byla výborně připravená, měkká.
Potvrdila se tak slova majitele, že ve Zlých časech chtějí nabízet jednoduchá jídla k pivu, pro českého člověka známá a přijatelná, na nichž nelze při systému pekáč-trouba nic zkazit.
Piva sama by stála za obsáhlou publikaci. Je zřejmé, že jejich sestava na výčepu se stále mírně obměňuje, aby obsahovala vždy světlá, polotmavá a tmavá piva, druhy "ale", "bock" a samozřejmě piva pšeničná, a to v ležácích i speciálech (cca 30 až 45 Kč za půllitr). K mání jsou vždy i zástupci nejzajímavější, dražší produkce (nad 60 Kč za 0,5 l).
Dvacet čtyři píp s vybranými českými a německými pivy doplňuje nabídka více než 500 lahvových piv z celého světa.
Dobře že už bylo? Tady ne
Obsluha se tu rozhodně bezhlavě neřídí etiketou, ale spíš zdravou intuicí, takže pokud nejste pedant a škarohlíd, velice rychle se s ní skamarádíte a drobné nedostatky snadno pominete. A když člověk na tento manuálu prostý (možná přesněji–manuálu vzdorný) vzorec přistoupí, může se sám svým vlastním lidským rozměrem s prostředím snadno propojit a dokonale sem zapadnout.
Dát vesnici název Zlé časy byl v knize E. L. Doctorowa nápad šerifa – vesnici se zcela záporným názvem se přece lotři obloukem vyhnou. V knize to naprosto nezafungovalo, ale možná to bylo dobou, kdy se příběh odehrával, 19. stoletím. Název Zlý časy ovšem staví 21. století do trochu jiné souvislosti. V současné době ekonomické krize si člověk v těchto Zlých časech může snadno dopřát ta nejlepší česká či německá piva a k tomu si zakousnout něco z vychytaných hospodských dobrot. A to je stav, ve kterém se nedá věřit prognóze, že dobře už bylo.
