Nebýt dvou tabulí s aktuální nabídkou u vchodu do restaurace, působil by celý Besední dům (otevřený roku 1873) jako ospalý neorenesanční skansen, jenž ožívá jen při společenských akcích nebo koncertech Filharmonie Brno, která v objektu sídlí. Ještě méně často ožívá nádvoří mezi Besedním domem a Pražákovým palácem, i když loni tu několikrát uspořádali farmářský trh, což byl výborný počin, který snad bude pokračovat i v letošním roce. A naprosto výjimečnou atmosféru šlo občas vychutnávat během víkendových letních večerů, kdy podnik pořádal grilování a hudební akce.
V brněnském Besedním domě najdete restauraci Hansen. U vchodu visí aktuální nabídka jídel.
Zmatek u vstupu
Letní večery jsou zatím daleko, takže místo romantické noční oblohy jsme při návštěvě podniku obdivovali noblesní interiér. Otázka ovšem je, jestli Theo Hansen, dánský architekt, který Besední dům navrhoval, koncipoval restauraci právě tak, jak dnes funguje. Po vstupu se totiž ocitnete v určitém vzduchoprázdnu pokoje, který slouží jen jako odbočka k salonku, toaletám a hlavní části restaurace.
Od té vás ale dělí ještě jedna místnost, která sice už nabízí několik stolů, přesto stále působí jen jako předpokoj. První kontakt tak navazujete s hosty usazenými v této nepříliš prestižní části a vydáváte se hledat personál do hlavní místnosti, která naštěstí láká bílým barem a světlem z velkých lustrů.
První rozpaky po vstupu rychle mizí s příjemnou atmosférou hlavní místnosti. Svým vysokým stropem, elegantní světlou výmalbou i dobrou zvukovou izolací dává zapomenout na rušnou ulici, po které neustále jezdí auta a tramvaje. Jen je škoda, že personál kazí dojem z nóbl podniku hned na začátku, kdy ani dámě nenabídne odložení kabátu, nemluvě o stoličce pro kabelku. Po usazení nás také zarazil malý rozměr stolů pro dva, které jsou spíš kavárenské. Dáte-li si víno a k tomu pokrm se samostatně servírovanou přílohou, budemít obsluha docela problém najít na stole volné místo pro talíře.
Vysoké stropy brněnského Besedního domu působí velkolepě.
Ostatně víno stojí za samostatnou zmínku. Je sympatické, když nabídce dominuje víno z jižní Moravy za ceny okolo 300 korun. Problém je, že snad polovina sortimentu vinného lístku nebyla k dispozici, a stejně tak nepůsobilo dobře nerozlišování červených a bílých odrůd. Korunu tomu opět nasadil personál, který se neobtěžoval stejně jako u kabátů - pokud bychom se neobsloužili sami, naše sklenky by zůstaly prázdné. Víno vám tu tedy nedolijí, což bych v takovémto podniku automaticky očekával.
Dobré zprávy z kuchyně
Výběr jídla si můžete začít promýšlet už na pěkných internetových stránkách, v restauraci vás ale čeká nemilé překvapení: stálá nabídka uvedená na webu není aktualizovaná. Naštěstí menu, které nám předložili u stolu, mělo víc lákavých položek, než jsme zvládli ochutnat. Krevety se smetanou a brandy se mi do konceptu Hansenu příliš nehodí, a ačkoliv byly technicky bez závad, pět kousků za 139 korun mě k opětovnému ochutnání nenaláká. Naopak můžu doporučit kachní paštiku za 98 korun, zejména díky úžasné karamelizované cibuli s kousky hroznového vína, nebo bažantí vývar za 65 korun. Bramborový krém se slaninovým chipsem jsem vrátil, protože byl studený aměl konzistenci kaše (přesto jsem ho našel na účtu). Potěšil caesar salát s kuřecím masem, poloviční porce za 109 korun, který měl tak dobrý dresink, že mi nevadila ani dokřupava osmažená slanina.
Přísun dobrých zpráv z kuchyně se nezarazil ani u hlavních chodů. Skvělý nápad je zařazení jednoduchých domácích jídel za cenu kolem sta korun. Ochutnali jsme houbovou omáčku s bylinkovým knedlíkem, a nebýt studeného talíře, nemělo by toto vegetariánské jídlo za 102 korun chybu. Vydatným chodem bylo pečené králičí stehno se špenátem a bramborovými noky za 191 korun. Troufnu si tvrdit, že když nevysušené maso, dobře ochucený špenát a domácí noky doplněné pancettou doprovodíte Dalešickým ležákem za 39 korun, získáte na chvíli to, oč buddhisté usilují celý život.
Dokonalé jídlo: candát s fenyklovým pyré pomerančovou omáčkou a za 229 korun.
K bílému vínu jsem vyzkoušel candáta s fenyklovým pyré a pomerančovou omáčkou a za 229 korun jsem dostal dokonalé jídlo, které vřele doporučuji všem, kteří se k rybím pokrmům příliš nehrnou.
Pokud jste si do Hansenu zvykli chodit na dokonalý telecí řízek s vídeňským salátem, za 225 korun je stále k dispozici, ovšem k virtuozitě předchozího šéfkuchaře mu chybí lepší strouhanka a salát netopící se v zálivce.
Porce taštiček pro tři
Budete-li mít chuť na něco sladkého, neváhejte a dejte si tažený jablečný závin. Za 75 korun je to ten nejlepší dezert, který tu můžete ochutnat. V žádném případě se nepřibližujte k vitríně, kde by vás snad mohla zaujmout čokoládová pěna, která je ve skutečnosti příliš tuhý a příliš hutný máslový krém. Povidlové taštičky jsou dobrý nápad, ale za 139 korun dostanete porci, která by jako dezert postačila třem lidem.
Tažený jablečný závin je nejlepší dezert, který můžete v restauraci Hansen ochutnat.
Vnabídce je i slaný "dojezd". Variace francouzských sýrů za 124 korun je ale jen nesmyslný mix hoblin italského parmezánu, holandské goudy a francouzského comté.
Následků personálních změn vHansenu jsem se obával, ale nakonec jsem měl z návštěvy v zásadě pozitivní dojem. Stále je to místo, kam lze zajít na kvalitní jídlo, a zbývá doufat, že se časem doladí nedostatky obsluhy, stejně jako se už snad brzy terasa probudí ze zimního spánku.
