Lidovky.cz

Sladidla? Pozor na marketingové triky, varuje expert

Jídlo

  7:00
Pokud vás v obchodě zaujme veliký nápis, kterým se výrobce chlubí, že ve výrobku nenajdete žádné konzervanty, nejásejte předčasně. Éčka v potravině pravděpodobně stejně najdete. Stejně je to i s přírodními sladidly. Přestože výrobce deklaruje jejich použití, umělým přísadám se nevyhnete.

Dejte pozor na sladidla, varuje expert na éčka foto: Shutterstock

Čtěte pozorně složení a dejte pozor na marketingové triky výrobců potravin, radí Rudolf Náprstek, předseda sdružení Zdravá potravina v dalším díle seriálu o nebezpečných aditivech.

Lidovky.cz: Jaká jsou rizika umělých sladidel?
Kromě klasických komplikací jako jsou alergie, astma, kopřivka a zhoršení průběhu nemocí, je to i podezření na karcinogenitu.

Čtěte další díly seriálu:

Lidovky.cz: Proč slazené limonády, jako třeba Kofola, deklarují na obalu použití přírodních sladidel (stévie - viz box), přitom je nápoj dále slazen umělými sladidly?
Je to legální, není to podvod v pravém slova smyslu. Kofola prostě zaznamenala, že je teď mezi lidmi moderní sladit stévií, což je sladidlo přírodní a bez nežádoucích účinků.

Co je stévie?

Stévie sladká je tropická rostlina, která se používá místo cukru kvůli své vysoké sladivosti. Cení se i kvůli léčivým účinkům. Je nekalorická, vhodná pro diabetiky, zamezuje vzniku zubního kazu. Byla zkoumána z důvodu podezření na toxicitu, studie ale závadnost neprokázaly. V roce 2012 povolena k použití v členských státech EU.

Stévie je silně sladivá a má všechny kladné vlastnosti. Takže do Kofoly přidali asi zanedbatelné množství - ve složení výrobce neuvádí žádný údaj - stévie.

Lidovky.cz: A zbytek doplnili syntetickým sladidlem?
Aby Kofola zůstala sladká, přidali aspartam a acesulfam K, což jsou sladidla, u kterých se dá očekávat nežádoucí účinek. Je to čistě reklamní trik. Když jsem tu etiketu s velkým nápisem "Stévie" viděl poprvé, tak jsem se zaradoval, protože jsem měl pocit, že se konečně objevil pozitivní přístup jednoho z velkých výrobců. Ale když jsem to složení prozkoumal, hodně mě to zklamalo. Nebyl by žádný rozdíl, kdyby tam stévie v tomhle množství vůbec nebyla.

Lidovky.cz: Ale stévie je rostlina nenáročná na pěstování a je 300x sladší než sacharóza. Přesto se výrobcům ekonomicky vyplatí používat umělá sladidla?Jenže acesulfam K a aspartam jsou 600x sladivější než cukr. Když to hodně zjednoduším, tak vám stačí na 600 kg cukru 1 kg aspartamu. A proces výroby sladidla ze stévie není ještě průmyslově zaběhnutý. Stévie je jako sladidlo poměrně drahá záležitost. Musí se někde pěstovat, musí se zpracovávat velké množství suroviny, … U těch chemických a syntetických sladidel jsou postupy jednoduché, stačí vám ropa a další přísady, které jsou lehce dostupné.

Lidovky.cz: Vzpomenete si na nějaký další případ, kdy výrobce v reklamě láká na použití přírodních látek, kterých je ale v produktu jen zanedbatelné množství?
Je to až překvapivě časté, kdy na obalu potraviny vidíte lákavé fotografie ovoce a jiných dobrot, které v nás vyvolávají chutě, ale po prozkoumání složení marně hledáte ty vyobrazené suroviny. Typicky můžu jmenovat různé limonády, sirupy, apod., kdy chuť je tvořena jen syntetickými aromaty a ovocná složka naprosto chybí.

Zdravá potravina

Občanské sdružení se zabývá zdravým životním stylem, kvalitou potravin a nežádoucím vlivem aditiv. Na stránkách sdružení najdete podrobné informace o éčkách a jejich škodlivosti.

Lidovky.cz: Proč to není legislativně ošetřeno? Jde přece o klamání zákazníků, ne?
Legislativa to řeší, ale jen do určité míry a výrobci umí ve slovíčkaření velmi dobře bruslit. Na obalu se někdy výrobci chlubí prohlášením jako "Bez umělých sladidel" a zní to skvěle. Ale ve složení vidíte, že potravina sice neobsahuje umělá sladidla, ale obsahuje konzervanty a barviva. Tím se už tak jásavě výrobce na obalu nechlubí. Nebo naopak se chlubí tím, že je potravina "bez konzervantů a barviv" a ve složení najdete náhradní sladidla.

Lidovky.cz: Jak by měl tedy podle vás zákazník vybírat potraviny?
Věnujte čas sledováním toho, co jíte, zkoumejte složení, zajímejte se o to, co potraviny obsahují, co by měly obsahovat a co by v nich být raději nemělo.

Zájmy jdou proti sobě, říká inspekce

Server Lidovky.cz se obrátil i na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, zda by mohla rozhovor s Náprstkem komentovat a některé legislativní postupy objasnit. O problematice aditiv mluví tiskový mluvčí inspekce Pavel Kopřiva.

Lidovky.cz: Kofola deklaruje, že používá přírodní sladidla jako je stévie, ale ve složení se dočteme, že nápoj je slazen dalšími syntetickými sladidly. Jak je toto legislativně ošetřeno? Nejde o klamání zákazníka?
Co je uvedeno ve složení na obalu, musí být ve stejných proporcích i ve složení výrobku. Kdyby tohle nebylo dodrženo, je to klamání spotřebitele. Jiná věc je, jestliže výrobce upozorňuje na podíl nové složky a je jí tam ve skutečnosti méně. I když jsou všechny informace na obalu uvedené a z hlediska zákona v pořádku, i přes to se může jednat o klamavou obchodní praktiku a to tehdy, když obal uvádí spotřebitele v omyl, i přes to, že je na něm všechno uvedeno korektně, podle požadavků zákona. Je to třeba ten případ, kdy je nějaká sladkost, která vypadá jako čokoláda, ale nemá v sobě dostatek kakaového prášku, takže nemůže být prodávána pod znakem čokolády. Jenže na obalu je obrázek čokolády, jsou tam krávy, vědra... Takže za určitých okolností to může být vydáváno za klamavou obchodní praktiku, protože uvádí spotřebitele v omyl, i když tam není napsáno, že je to čokoláda.

Lidovky.cz: Umělá sladidla jsou v podezření na karcinogenitu, s tím, že je spousta výzkumů, některé jsou pro, jiné proti. Jak to, že některá umělá sladidla tady nejsou zakázána, když už proběhly výzkumy, které prokázaly, že můžou způsobovat rakovinu?
To je těžké. Kompetentní orgán k tomu je ministerstvo zdravotnictví. Žijeme v prostředí, ve kterém se vyskytuje spoustu látek, některé jsou přírodní, jiné syntetické a provádí se spousta studií, že mají takové či onaké výsledky. Do toho je potřeba vyrábět potraviny. Tyto zájmy jsou ale trošičku proti sobě a musí do toho vstoupit nějaká zdravotní autorita, kterou je ministerstvo zdravotnictví prostřednictvím některého ze svých úřadů. Ten řekne: Povolujeme, aby se v potravinách vyskytovaly látky v určité koncentraci, při jiné koncentraci už to nepovolujeme, protože už to má prokazatelně nevhodný účinek. Je to poměrně dost náročná práce.

Lidovky.cz: Zeptám se na paradox, o kterém pan Náprstek mluvil. Existuje legislativní výjimka, kdy některá aditiva jsou v Česku zakázána a na evropské úrovni jsou povolena.To znamená, že český výrobce je nemůže přidat do potravin, ale v zahraničí jsou vyráběny, přidávány do potravin, a poté dováženy sem. Víte o téhle situaci?
Ano, to je obecná situace, která platí v řadě oblastí. Je pravdou, že normy se vztahují pouze na výrobce v ČR. My máme právo to kontrolovat pouze u výrobců na území ČR, ale to, že si to v zahraničí mohou vyrobit podle jiných norem, podle evropských měřítek, je to legální, oni to dělat mohou. Dozorový orgán nemůže konat., protože výrobce by se obrátil na soud a ten soud by vyhrál.

Lidovky.cz: Myslíte si, že na českém trhu jsou éčka, která jsou ve větším množství nebezpečná?
To se dostáváme na půdu hodnocení zdravotních rizik. My bychom to jako instituce vůbec komentovat neměli.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.