Od sushi ke kotletě. V Podolce si vybere každý

Pražská Zbraslav byla až do roku 1974 samostatné město a za první republiky patřila díky krásné poloze u Vltavy a blízkosti Praze k významným rekreačním místům. Také dnes, ač je oficiální součástí metropole, láká k víkendovým výletům. Z Braníka sem vede podél pravého břehu řeky cyklostezka, v přístavišti se lze nalodit na parník a dojet třeba až na Slapy, k prohlídkám láká zdejší zámek. K vidění jsou i významné vily – jednu z nich si tu například nechal postavit významný nakladatel Jan Otto.

Nyní má Zbraslav další nové lákadlo. Je jím restaurace Podolka (celým názvem Podolka U zbraslavského pivovaru), mladší sestra stejnojmenného podniku, který už pár let funguje v pražském Podolí. Zkušební provoz tu zahájili teprve před měsícem, kalendářní první jarní dny už přivítali v ostrém módu. Zatímco starší Podolka těží hlavně z krásné polohy přímo u Vltavy, její nová příbuzná láká do starobylého domu stojícího v těsné blízkosti někdejšího zbraslavského pivovaru. Všude kolem je cítit historie – areál restaurace a přilehlého dvora stojí na území, které tvořilo trvalou součást hospodářského zázemí cisterciáckého kláštera Aula Regia, založeného už ve 13. století.

Malí výtvarníci

Příjezd do Podolky II. je snadný – restaurace se objeví po pravé straně cesty těsně před náměstím. Vchod je nenápadný, ladí se starobylým domem, pozornost upoutá pouze portál s červeno-bílým lemováním. Interiér podniku majitelé nasměrovali k modernímu, avšak nikterak chladnému designu. Mohutné zdi starého stavení zútulňuje tmavá dlažba a dřevěná podlaha i obložení stěn a části stropu. Světlé stoly skvěle doplňují nízko spuštěné designové lampičky, jejichž stínítko tvoří do kruhu seskládané lahvičky naplněné červeným crodinem.

S jasnou barvou, ale i se vstupním portálem koresponduje snad vůbec nejvýraznější prvek restaurace – červenobíle pruhovaný bar. O výtvarnou stránku podniku se starají dětští hosté. K dispozici mají obrovskou stěnu natřenou tabulovou barvou a čekání si mohou krátit s křídou v ruce.

Podobně jako v pražské Podolce, sázejí i tady na velmi různorodou společnost. U jednoho stolu se mohou bez obav sejít vegani, vegetariáni, masožravci i lidé držící bezlepkovou dietu. Jídelníček pamatuje na všechny a jak jsme si ověřili, nikdo z nich se nebude cítit ošizen. V Podolce zalovili ve všemožných kuchyních světa, a tak mezi předkrmy vedle sebe najdeme třeba maki sushi s uzeným tofu (95,-), hummus (89,-) či tzatziky z řeckého jogurtu (49,-). Nespočet chutí nabízejí i hlavní chody – od kotlety z přeštického vepře (245,-) přes jehněčí sekaný steak (165,-) až třeba po philadelphia uramaki sushi s marinovaným lososem (160,-).

Z denní nabídky nejprve volíme zeleninový vývar s celestýnskými nudlemi (40,-) a tomatovou polévku s čerstvou bazalkou a mozzarelou (45,-). Obě chutnaly skvěle. Snad jen mohly být krapet teplejší, což je ale věčný boj mezi přívrženci vařících polévek a těmi, kteří je chtějí jíst, aniž by museli foukat do lžíce. K hlavnímu jídlu vybíráme ze stálého menu hovězí burger z bio masa z mladého býka (195,-) a vepřovou kotletu s přeštického prasátka. O tom, jak je tenhle vepřík velmi vmódě, nás naneštěstí utvrdila omluva personálu, že kotlety došly. V den naší návštěvy si je prý dávali všichni. Začínající restauraci špatný odhad odbytu odpouštíme a namísto šťavnatého masa objednáváme vegetariánskou quesadillu s lilkovým chutney zapečenou se sýrem cheddar (139,-). Tenoučké a křupavé pšeničné placky byly naplněné tak akorát ochucenou dušenou lilkovou pomazánkou, osvěžoval je samostatně podávaný koriandrový creme fraîche. Bez chyby byl rovněž hovězí burger. Šťavnaté maso v sezamové bulce bylo propečené přesně na požadovaný stupeň medium. Bramborové hranolky se řadí do kategorie „nezapomenutelné“. Připravují je tu na přepuštěném másle, které kousky dokřupava opečených brambor nádherně navonělo.

Zmrzlina v kvádru

Průzkum zdejší kuchyně ukončují dva dezerty – avokádové creme brulée (69,-) a plátky zmrzliny (59,-). Prvně zmíněná laskomina byla dost zvláštní, ale kdo má rád avokádo, s každou další lžičkou jí přicházel na chuť. To nejlepší přišlo úplně na konec v podobě plátků zmrzliny. Na talíři se skvěla variace tří kvádrů – vanilkového, čokoládového a jahodového, přičemž ten posledně zmíněný byl úplně nejlepší. Jak jsme se dozvěděli od personálu, Podolka si ji nechává vyrábět na zakázku u „jedné paní“.

Z nápojů si vybere každý – v nabídce jsou moravská, francouzská i italská vína od červených přes růžová až po bílá. Točí se tu jedenáctistupňový ležák Bernard či nefiltrovaná dvanáctka. Z nealkoholických nápojů stojí za ochutnání limonády s tmavým třtinovým cukrem a domácí ledový čaj. Obsluha hosty nenechávala čekat, přicházela vždy, kdy jí bylo třeba, pauzy mezi jednotlivými chody byly odměřeny úplně přesně. V nové Podolce zatím všechno funguje prakticky bezchybně a nezbývá než doufat, že to tak bude i nadále.