„Nejdéle trvalo, než jsme vymysleli recepty, aby jídlo stálo euro a já abych měl zisk,“ řekl majitel podniku, třiačtyřicetiletý Daniel Franco, který předtím léta pracoval v propagaci. Samoobslužnou restauraci řídí spolu se ženou a synovcem.
Bistro je otevřené od osmi rána do osmi večer a nabízí především jídla s sebou, od snídaní, svačin až po obědy. Dost klientů prý překvapivě přichází i večer, kdy se obchodní čtvrť, kde restaurace leží, vyprazdňuje.
Máte hlad, ale nemáte peníze? Katarská restaurace hostí zdarma dělníky |
Aby mohl udržet cenu, je podle Franka nejdůležitější připravovat vše na místě a ze sezonních produktů. Jídla musejí být jednoduchá a taková, co se dají dělat ve větším množství. Marži, tedy rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou, má prý Franco nicméně o polovinu nižší, než je v daném sektoru obvyklé.
Majitel doufal, že do svého podniku, který má barevnou fasádu a veselý interiér, přitáhne především mladé zákazníky. Po otevření se prý ale ukázalo, že klientela je různorodá. Průměrná útrata činí čtyři eura (zhruba 110 korun).
Další pobočky
Franco teď plánuje otevření dalších poboček v Paříži a jejím okolí, mimo jiné též v podchodech metra, v nemocnicích, na nádražích a v obchodních centrech. „Jde o rychlou, intuitivní restauraci. Lidé mohou přijít znovu kdykoli během dne, koupit a odejít, zabere to jen pár vteřin,“ řekl Franco.
Původní cíl dosáhnout 200 zákazníků za den už restaurace překonala. Pokud jde o hrozící inflaci, vidí její šéf jedinou možnost: „Pracovat ještě víc na produktech a dále snížit marži.“ mka pek
