ZAHÁLKA: Návrat ke kořenům. Instantní polévka nestačí, nejsme chodící popelnice

Přátelé a lidé z mého okolí začali vyhledávat lokální suroviny a restaurace, které si většinu připravují sami z domácích produktů od domácího pečiva, polévky až po dezerty. 

Také to vidím u hostů v restauraci, co začali preferovat, a na mých kurzech vaření, kdy znalosti kurzistů (jedná se většinou o amatérské kuchaře, kteří si vaření užívají jako příjemné uvolnění od své práce) stále rostou a někdy, a to se smutným srdcem přiznávám, jsou větší než u některých kuchařů, kteří se tímto oborem živí.

Začali jsme si víc uvědomovat, že jsme to, co jíme a že bychom se také podle toho měli stravovat, a že nejsme jen chodící popelnice, kterým stačí instantní polévka s jídlem z konzervy plné různých zvýrazňovačů chutí a okolo masa a zeleniny to jen proběhlo. 

Nejlépe to vše pak zakápnou polévkovým kořením? Přece dobře se najíst není tak složité, stačí si koupit celé kuře, naporcovat ho, z kostí udělat vývar a z masa něco dobrého, k tomu si koupit čerstvou zeleninu a je to. Vždyť takhle vařily už naše babičky a já jsem také na takovém jídle vyrůstal. 

Domácí sádlo, škvarky, maso, zelenina ze zahrádky, kuřata, co běhala po dvoře atd. Vím, že všichni nemají ty možnosti, ale už není takový problém si maso koupit u řezníka nebo přímo na farmě. 

Dojít si na borůvky do lesa, udělat skvělé knedlíky nebo nasbírat třešně a višně a upéct bublaninu. Tuto filozofii se snažím přenést i do restaurace, kde vařím, a vše, co se dá, si vyrobím. Pečivo upeču, a když chci škvarky a sádlo, tak si ho vyškvařím a podobně. Vím, že to jde, i když to stojí trochu víc úsilí a práce. Je uspěchaná doba, ale na jídlo, tedy dobré jídlo, bychom si měli udělat čas všichni, přeci jen jde o naše zdraví. Jediné, co doopravdy musíme, je spát, pít a dobře jíst.