Chtěl jsem si dát jen něco malého k snědku a zahnat žízeň. Usadil jsem se na příjemné zahrádce a připadal jsem si jak někde na vsi. Úplný klid...
Po krátké chvilce přišel číšník, střední věk, na první pohled zkušený matador.
O tom, že tohle řemeslo dělá pěknou řádku let nebylo pochyb. Zkušeně a sám zvládal celou zahrádku a nechyběla mu přirozená elegance...
Pozoroval jsem ho se zájmem a zdálo se, že je perfektní. Pak to ale přišlo.
Mladému páru u vedlejšího stolu, který již dojedl hlavní chody předkládá znovu lístky a koncertuje: „Dáte si dezertík? Můžu nabídnout kávičku? Digestívek?“ Zpozorním. V hlavě mi okamžitě naskakuje vzpomínka na naši americkou lektorku v Culinary Institutu v New Yorku, která nás už tehdy prosila: „Nikdy nepoužívejte zdrobněliny v hovoru s dospělými!“ „A jakou máte kávu?“ ptá se mladík. „Presíčko, kapučínko nebo latté,“ pohotově sází číšník. Je to takřka učebnicový příklad plejády zdrobnělinek, lépe bych to nesvedl.
Čas od času slýchávám podobné výrazy i jinde, naše restaurace nevyjímaje. Vím, dere se to občas z pusy tak nějak samo, dobře si na to vzpomínám.
A tak jediné, co asi obsluze zbývá, je zkrátka hlídat se. No a v Pizza Nuova to mají zase o něco jednodušší, poměr dospělých a dětských hostů je pro používání zdrobnělinek velmi příznivý... ?
Filip TrčkaFilip Trčka sám sebe s nadsázkou označuje jako restauračního voyera. Ve své pracovní době (i mimo ni) chodí do restaurací Ambiente, všímá si chyb, upozorňuje na ně a pomáhá je odstraňovat. Zkušeností na to má dost – v roce 1997 nastoupil do Pasta Fresca, byl manažerem v Mánesce, později vedl servis v La Degustation Bohême Bourgeoise. Bezmála tři roky působil také v newyorské Hospodě. |