KAMU: Plasty na jedno použití. Nezbytnost, nebo obyčejná lenost?

Skutečnosti, které společně s články vylézají na povrch, jsou totiž dost znepokojivé pro většinu z nás a my už vážně začínáme přemýšlet o tom, zda bude naše planeta nadále obyvatelná pro naše děti a přestáváme předstírat, že nás se to netýká.

Je pravdou, že je na světě nespočet ekologických problémů, které nejsme schopni ovlivnit hned. Ano, jezdíme autama, létáme letadly a plavíme se na lodích. Poluce a emise jsou největším zabijákem našeho ovzduší, ale stejně tak je plast zabijákem pro oceán, bez kterého se existence planety neobejde. A neříkám, pojďme hned teď chodit všude pěšky a v životě se nedotknout plastovýho kartáčku na zuby.

Ale když velké nadnárodní automobilky mění technologie motorů, aby byly šetrné pro ovzduší, proč bychom tak nemohli přemýšlet my sami? Je to jednoduché. Velká společnost, která plní plastové lahve vodou, je jen tak do skla možná plnit nezačne. Ale pokud já se rozhodnu, že přestanu vodu v plastu pít a tohle rozhodnutí udělá spousta z nás, snížíme tak poptávku a výroba se alespoň rapidně sníží nebo tím dokážeme firmy přimět k zamyšlení a změně k lepšímu.

Nemyslete si, ani já jsem ještě před rokem takhle nepřemýšlela. Sice jsem třídila odpad, ale když jsem měla vymýt plastovej kelímek od jogurtu, aby šel do tříděnýho odpadu, raději jsem ho hodila do směsnýho. Proč? Z vlastní lenosti. Zavírala jsem oči a předstírala, že mě se to netýká. Lhostejnost neznala mezí a já se k životnímu prostředí chovala jako naprostej ignorant.

To se ale postupem času naštěstí změnilo. Myslím, že velkou roli na tom mají návštěvy Asie a Indonésie, kde jsme začali aktivně uklízet pláže i ulice. A to společně se světovými organizacemi, ale i s místními, které se snažíme v tomto směru maximálně edukovat a jít jim příkladem. Odpadky jsou v těchto zemích bohužel přirozenou součástí pláží, ulic a vůbec přírody a mohlo by se zdát, že tamější s tím nechtěj nic dělat.

Opak je ale pravdou a postupně se zvyšuje zájem o vyčištění vlastních zemí od použitého plastu a i oni pomalu začínají chápat, že tudy cesta nevede.

Nutno dodat, že většina z nich nikdy nebyla edukována jako my. Pamatuju si, že už na základní škole do nás vtloukali informace o udržování životního prostředí, emisích a správném zacházení s odpadky. V Asii a Indonésii jen v minimální míře.

Ještě nedávno pro ně bylo přirozené dojíst jídlo a „talíř“ zahodit do křoví. Proč? Protože místo plastového obalu měli veškeré jídlo zabalené v banánovém listu, který je logicky biologicky rozložitelný.

To se ale změnilo s tím, že do těchto zemí s rostoucím turismem přišlo čím dál tím více produktů zabalených v plastu. Takže to v praxi vypadalo tak, že indonézský děda dojedl sušenku a zahodil obal stejně jako byl zvyklý od dětství zahodit kus banánovýho listu.

Vyčetli byste mu to? Já teda ne. Plast jsme do těchto zemí přinesli my a tak je na čase se tomu i postavit, jít těmto zemím příkladem a neukazovat prstem na rozvojové země s tím, že za znečišťování oceánu můžou oni. Ne my. Protože to tak určitě není.

Rozchod s plasty nás bude bolet. Mohou ale škodit, jsou v kohoutkové vodě i pivu, říká expert

91% veškerého vyrobeného plastu se nezrecykluje a pokud v tom nadále budeme pokračovat, v roce 2050 bude v oceánu více plastu, než živočichů. Už dnes je oceán plný mikroplastů, které zvířata pojídají v domnění, že jde o jídlo. Velryby a jiní živočichové v tomto důsledku rapidně vymírají. Bohužel se zde nabízí i fakt, že tuňák, na kterém jste si pochutnali při návštěvě restauraci nebyl tak zdravý, jak se zdá, ale spíše plný plastových mikročástic, které se dále dostávají do našeho těla.

A že stále máte pocit, že oceán je daleko a nás se to netýká? Na území Evropy, ale i konkrétně České republiky, ochránci přírody neustálě nalézají mrtvé ptáky a jiná zvířata, které mají po pitvě útrobí plné malých i větších kousků plastu, mezi které patří balonky

Takže opravdu dneska stačí třídit odpad a recyklovat? Protože to je pouze finále velkého ekologického řetězce. Co prostě omezit používání plastů na jeho začátku?

Zhruba před měsícem jsem v Čechách rozjela projekt „Neplastuj“, který se zabývá právě touto myšlenkou. Omezit největší zdroje jednorázových plastů - plastové lahve, plastová brčka a plastové tašky či sáčky. Společně ruka v ruce s projektem jsme se pustili do hromadných úklidů pláží i ulic v Indonésii, začali edukovat místní a věnovat se otázkám ekologických problémů na indonézské půdě, ale chceme s tím hnout právě i u nás.

Každý den se tímto zabývám v rámci mého instagramového profilu: @chefkamu, kde společně s ostatními používáme #NEPLASTUJ a motivujeme tak další lidi. Hlavním cílem tohoto projektu můžete zachytit ve videu, které jsme natočili. Video se dnes pouští na školách a šíří mezi lidi. Pokud je to ve vašem zájmu, šiřte i vy dál video mezi své přátele a rodinu.

Všechny tyto jednorázové plastové produkty se dají hravě nahradit osobní kovovou lahví, do které si budete doplňovat vodu, kde se jen ocitnete. Chápu, že v Asii a Indonésii je to složité a pitná voda z kohoutku neteče. Přesto se dají barely s pitnou vodou na doplnění lahve najít na každém rohu a tablety na čištění nepitné vody nejsou finančně náročné a dostupné.

Ale u nás? Opravdu je nutný pít balenou vodu v plastových lahvích? Je to potřeba nebo spíš vlastní rozmazlenost? I já jsem nedávno musela mít doma v lednici vychlazenou „mattonku“ v plastu a trvalo mi spoustu let, než mi došlo, že je to jen moje vlastní lidská rozcapenost.

A pokud vám chuť kohoutkové vody vadí, existuje spousta filtrů pro domácí použití, které vás nakonec vyjdou levněji, než opakované kupování balených vod.

McDonald’s skončí na některých trzích s plastovými brčky. Nahradí je papírovými

Sáčky na zeleninu jsou jednou z největších zbytečností. Jedno rajče, jedna cibule a hlava česneku. Každá zelenina ve svém plastovém pytlíku. Přesně tak vypadá nákup zákazníků v supermarketu zejména v důchodovém věku. Nemyslím si, že mojí babičku to odnaučím, ani si nemyslím, že tudy vede cesta, ale když se zaměříme na sebe a na naše děti, rozhodně to bude mít do budoucna pozitivní vliv. Protože ať chceme nebo ne, ty pytlíky prostě nepotřebujeme.

Ideální jsou sáčky, které můžete používat stále dokola. Doporučuji odkázat se například na www.frusack.com nebo si jednoduše sáčky na zeleninu nechat ušít ze starých látek. Pořiďte si také svojí oblíbenou eko tašku, kterou budete brát na nákupy a zkrátka je to jenom o tom, naučit se to. V téhle tašce nosit i sáčky na zeleninu a jednoduše jen před nákupem zkontrolovat, zda mám plnou výbavu, abych nemusela pokaždé tahat šest igelitek u pokladny.

I mě to ze začátku trvalo a pořád jsem zapomínala, ale teď už bez nich ani ránu. Ať už je to lahev nebo právě taška, věřte, že se to stane nedílnou součástí výbavy vaší kabelky, ale i auta. Je to strašně jednoduché, chce to jenom změnit v hlavě a začít právě u sebe.

Velrybu v Thajsku zabily plastové pytle. V žaludku jich měla 80

A proč plastová brčka? Podle Davida Attenborougha, známého propagátora ochrany přírody a legendy přírodovědných dokumentů je to jedna z největších zbytečností na této planetě a plastová brčka trápí ekology a zastánce trvale udržitelného rozvoje. David přesvědčil i královnu Alžbětu II., aby zasadila zákaz používání jednorázových brček ve všech královských objektech, což je pro nás dle mě skvělou inspirací.

Pokud ani toto vás nepřesvědčilo, možná vás přesvědčí fakt, že týdně ochránci zvířat vytahují plastová brčka, ale i plastové vidličky a jiné objekty vysokému počtu karet obrovských po celém světě, které přitom trpí, což můžete ostatně vidět i ve videu, které obletělo svět a změnilo tak pohled na situaci milionům lidí.

A můžeme to brát tak, že omezení používání plastových tašek, brček a lahví je jenom začátek. Dalšími věcmi, které se dají snadno nahradit biologicky rozložitelnými a které tu ještě před desetiletími nebyly jsou:

• plastové tyčinky do uší a zubní kartáčky se dají nahradit za bambusové, které jsou dostupné a to i cenově
• dětské pleny - i když se některé tváří jako biologicky rozložitelné, většina biologicky rozložitelných plastů vlastně rozložitelné vůbec nejsou. Dříve nám maminky také pleny praly, tak proč v tom nepokračovat
• dámské vložky a tampony se dají zaměnit za menstruační kalíšek, který se dostává čím dál větší oblibě
• potravinářská fólie se dá snadno zaměnit za povoskovaný papír
• „take away“ krabičky v restauracích omezíte tak, že si na jídlo přinesete do restaurace vlastní krabičky na opakované použití (klidně z plastu, protože není plast jako plast)
• tekuté mýdlo zaměňte za tuhé v papírové krabičce (postupně se zvyšuje i výroba tuhých šamponů a jiných hygienických potřeb)

Nikdo jiný za nás planetu nevyčistí a ne, nemyslím si, že tímhle zachráníme svět. Ale postupně společnými kroky můžeme minimálně eko systému pozitivně pomoct a stát se jeho součástí. Zatím ho jenom docela pomalu, ale jistě ničíme a i tohle je cesta. Čím víc na to budeme myslet a opravdu to dělat, tím víc budeme ovlivňovat lidi kolem sebe a já fakt věřím, že nastane den, kdy pití vody z půlitrové plastové lahve na veřejnosti bude tak trochu ostuda.