Začínáte pěstovat? S ředkvičkami je to snadné, v suchu ale musíte zajistit zavlažování

Nejlepší je využít ředkvičky brzy zjara, venku i ve skleníku a pařeništích. Jarní vláha a chlad a zároveň již poměrně vášnivé sluníčko vytvoří šťavnaté zdravé bulvičky. Jsou rychlé, užijeme si je v tomto období nejvíce. Zbytek roku už se věnujeme spíše jiným plodinám.

Pěstování ředkviček je velmi snadné. Fungují dobře jako běžná předplodina nebo ve smíšené kultuře a polykultuře jako výplň zatím prázdných míst, než dorostou hlavní plodiny. Sejeme asi 1 cm hluboko. Klíčí velmi rychle a při nižších teplotách, poskytují první jarní sklizně na záhoncích.

Jak na nakládané ředkvičky? Poradí známá novinářka a foodblogerka

Při hustším vysetí musíme denně jednotit na vzdálenost 5 cm u ředkviček, u ředkví více. Mladé vytrhané rostlinky se dají celé jíst v salátech, mají skvělé listí. Pálit začínají bulvičky při nedostatku vláhy. Za sucha tedy zavlažíme, není-li půda ještě dostatečně humózní a vododržná.

Proti napadení dřepčíky, kteří mohou těmto zeleninám zcela sežrat natě, pomáhá zálivka a kropení listů. Vyskytují se na suchých stanovištích. Jsou to takoví malí černí skákající broučci. Snad netřeba dodávat, že na dobře vyrobených záhoncích s mulčem, uprostřed dobře vyladěného záhonoviště, na velmi zdravých spokojených rostlinách si dřepčíci prostě moc nedřepnou.

Špenát a řeřicha také odpuzují dřepčíky. Řeřicha se ale nedoporučuje kvůli látkám, které vylučuje do půdy, sít přímo do záhonů. Ale co se nezkusí, to není jisté. Ředkvičky mají nejraději 2. a 3. trať. Patří k brukvovitým zeleninám, stejně jako košťáloviny, proto je sporné, zda je chceme pro ně používat jako předskokany (předplodinu). 

Jaro v kuchyni. Ředkvičkový salát nebo rebarborový krambl

Další otázka vyvstává, zda použít ředkvičky na záhoně, který si má od brukvovitých košťálovin nejméně tři roky odpočinout. Je to kvůli chorobám a škůdcům brukvovitých a jednostrannému vyčerpání půdy. Jenže kdybychom to dodrželi zcela striktně, bylo by pouze málo záhonů, možná žádné, kam by ředkvičky vůbec šlo sít (to platí i o asijských hořčicích). Přitom jsou tak šikovné a univerzální. Přišli jsme s geniálním řešením – neřešíme to. Bereme ředkvičky jako „letmou“ plodinu, kterou vypěstujeme, vysklízíme a sníme rychleji, než to může mít na záhonek nějaký vliv. 

Problém by asi byl, kdybychom tam staré dřevnaté ředkvičky chtěli nechat na semeno nebo na konzumaci jejich lusků. To už může na půdu přece jen zapůsobit, zvlášť v teplém období roku. Také velké černé ředkve a daikony řešíme, ty jsou na záhonech dlouho. Tam prostě pauzy, vhodné osevní sledy a kombinace v rámci let zaznamenáváme do záhonovištního zápisníku.

Dodržet nejméně tříleté pauzy větších brukvovitých rostlin se vyplácí, jejich zdravotní stav je mnohem lepší. Veliké bílé superdlouhé ředkvi se říká daikon, je léčivá a výživná. Prý léčí játra. Napomáhá trávení tučnějších pokrmů. Je velmi populární v asijské kuchyni.

Černá ředkev je na rozdíl od ostatních výborná k uskladnění, a vyhovuje jí tedy setí až v létě, závlaha po výsevu nutná, není-li deštivo. Také se opěvují její léčivé účinky, též čistí a detoxikuje játra a celé tělo. Pro očistné kůry se pije její intenzivní čerstvá šťáva.

Existuje více odrůd velkých ředkví, které ale docela málo využíváme, právě z výše uvedeného důvodu – nemáme je kam dát, aby záhony od brukvovitých druhů mohly odpočívat. Jak záhonů přibývá, tato situace se může měnit.