Kopřivy (ilustrační foto) | foto: Shutterstock
Jedni ji považují za obtížný plevel, druzí si kopřivu nemůžou vynachválit jako léčivou bylinu. Přitom nemusí skončit jen u čaje, šamponu a jarního špenátu. Rozšoupnout se s ní dá mnohem víc. Co třeba vyzkoušet kopřivové pesto, smoothie nebo cheesecake?
Původně pochází zřejmě z pásu mezi středovýchodní Evropou po asijské pohoří Pamír, ale dnes zástupce rodu kopřiva najdete i v severní Africe, Americe, Austrálii i na Novém Zélandu. Potřebuje vlhkou půdu a daří se jí hlavně v mírném podnebí severní polokoule. Jak je známo z pořekadla, ani mráz ji nespálí, a tak na vás pod sněhem vykoukne se stále zelenými lístky.
Druhů kopřiv existuje spousta, u nás se setkáte nejčastěji s kopřivou dvoudomou. Dvoudomost znamená, že rostlina může mít jak samičí, tak samčí květy, jen ne oboje zároveň. „Pokud na rostlině vykvete první samičí květ, všechny ostatní jsou už také samičí,“ potvrzuje Pavel Hala, který je duchovním otcem české kopřivové obrody. Studoval Mendelovu zemědělskou univerzitu v Brně a nyní zastřešuje v neziskové organizaci PSII Inkubační Institut několik projektů navázaných – jak jinak – na kopřivy. Mluví o nich dychtivě i láskyplně a díky zapálené diskusi s ním zjišťuji, že kopřiva je svéhlavá divoženka, která má rozhodně co nabídnout.
Kopřivy v kuchyni. Připravte z nich jarní polévku |
Hlavním důvodem, proč kopřiva FRČÍ na jaře, je, že nasává sílu z důmyslného kořenového systému, který sahá až dva metry hluboko. Umí si tedy z půdy vytáhnout všechno důležité, přičemž jedovaté látky, jako například těžké kovy, umí odfiltrovat. „Na druhou stranu, z každého příkopu nebo městského parku bych ji určitě nesbíral, protože nikdy nevíte, co tam bylo dřív a jestli ji zkropil jen déšť,“ dodává Pavel Hala. Ke sběru jsou vhodné čisté příměstské či lesní lokality. Kopřiva na jaře rychle vyskočí a potlačí okolní konkurenční rostliny, které vedle ní téměř nemají šanci.
„Je to rostlinka divoká, která neprošla lidským šlechtěním. Loni na jaře jsme rozšroubovali kousek kopřivové DNA a vše nasvědčuje tomu, že jsme v tom byli první na světě. Strašně ráda si dělá, co chce, a nenechá se řídit lidskými opratěmi. Jednou vyklíčí úplně všechna semínka a jednou vám nevzejde nic. To si zemědělec, který ji potřebuje pěstovat na 100 hektarech, nemůže dovolit. Lidově řečeno si vymrčuje a je to s ní zapeklitá agrotechnologická záležitost. Proto si na ni netroufne jen tak nějaký podnik, aby ji pěstoval ve velkém. Kopřiva vyžaduje náležitou péči, a když ji v něčem zanedbáte, okamžitě vám to vrátí,“ popisuje její libůstky Pavel Hala, který se pustil se spolupracovníky i partnery do experimentálního pěstování kopřivového porostu ve skleníku.
Jak podlouhlé zužující se listy, tak stonky kopřivy jsou posety tzv. trichomy, tedy pichlavými chlupy, které na pohled vypadají jako chmýří. Rostou jak na listech, tak na stoncích i oddencích pod půdou. To, že nás kopřiva tzv. popálila, znamená, že nám kůži propíchl jeden z jejích chlupů a vypustil sekret s nejrůznějším koktejlem látek ukrytých ve váčku pod ním. Právě ty způsobují zarudnutí a nepříjemné svědění. Mimo jiné je tu obsažen histamin či serotonin. Ne nadarmo se vyrážce vzniklé na pokožce jako důsledek alergické reakce z nejrůznějších příčin lidově přezdívá kopřivka.
Popálení kůže kopřivou způsobuje prokrvení daného místa i rychlejší látkovou výměnu, takže se věří, že přispívá ke zmírnění revmatických obtíží. „Já asi revma mít nikdy nebudu,“ usmívá se Pavel Hala. „Jednou jsem ji šel sklízet frajersky jen v kraťasech, a i když dole měla jen stonky bez listů, popálil jsem se tak, že jsem celou noc nespal. Jinak do salátu nebo polévky si ji nasbírám bez rukavic. Už vím, jak na ni sáhnout. Většinou ji stačí chytit ‚po srsti‘, tedy zezdola, a pomaličku se přibližovat ke stonku. Pokud jí zrovna nerostou trichomy opačně dolů, což se taky někdy stane.“
Žahavými chloupky kopřiva zahání hmyz. „Všem se ale neubrání, rádi si na ní pochutnají různí brouci a motýli. Hlemýždi ji rádi žerou, vyhledává ji i motýl babočka kopřivová. Jsou roky, kdy se na ní tak rozmnoží, že je prakticky nemožné ji sklidit. Před vámi ji totiž zaručeně sklidí housenky motýla,“ krčí rameny kopřivový odborník.
Kopřiva je bohatá na vitaminy A, B i C, kde kyselina listová je důležitá pro krvetvorbu. Z minerálů obsahuje zejména vápník, draslík, hořčík, zinek i železo a dále výživné proteiny, třísloviny, které zastavují krvácení a léčí průjmy, flavonidy, které mají pozitivní vliv na cévy i ceramidy tvořící přirozenou ochrannou bariéru kůže. Díky vysokému obsahu kyseliny křemičité kopřiva prospívá pokožce, vlasům i nehtům, a proto tvoří i složku šamponů či vlasových tonik. Vlasům dodá hebkost a lesk.
Kopřiva osvěžuje tělo, podporuje vitalitu, metabolismus i přirozenou obranyschopnost těla. Zabraňuje chudokrevnosti, čistí krev a urychluje hojení ran.
Přírodní kosmetika ‚uvařená‘ v kuchyni: Jak si vyrobit kopřivový šampon? |
Kopřiva zlepšuje prokrvení orgánů v těle a příznivě působí na zažívání. Pomáhá i na vysoký krevní tlak nebo záněty močových cest. Harmonizuje menstruační cyklus a podporuje činnost jater, slinivky, žlučníku a ledvin. Ideální je tak pro osoby s ledvinovými problémy a cukrovkáře. Na detoxikační kúru pro očistu organismu se doporučuje pít tři šálky kopřivového čaje denně po dobu tří týdnů. Z kopřivy se sbírají listy i nať na čaj či obklady, přičemž použít jde čerstvou i sušenou rostlinu. Kvalitně sušená kopřiva, která nebyla zapařená nebo není stará, má mít stále zelenkavou barvu.
Blahodárnost kopřiv využívali naši předkové nejen pro léčbu chorob, ale i pro krmení hospodářských zvířat. Platí to dodnes, kopřivy dostávají mladá housata či kachňata, která je třeba kvůli jejich rychlému růstu přikrmovat.
Málokdo si vzpomene, že kopřiva se kdysi zpracovávala obdobně jako len pro tkaniny. Možné to je díky tomu, že se v ní na podzim vytvoří silná vlákna, aby byla rostlina odolná povětrnostním vlivům. „Často mi zmiňovali vysloužilí vojáci, že se z toho dělala uniforma, tzv. kopřiváky. Ale s vláknem se pracuje špatně, takže je hrubé a kousavé. Není na to žádná specializovaná technologie. Už však víme, jak ji skloubit s nanotechnologií. To by mělo napravit zlepšení příjemnosti kontaktu s tkaninou, která se teď nedá použít na legíny nebo spodní prádlo. Taky se tomu chceme věnovat, ale nejdřív je potřeba dotáhnout vývoj potravin z kopřivy,“ líčí Pavel Hala.
Zejména v jarní kuchyni se přímo nabízí s kopřivou pracovat jako se zeleninou a využít ji do řady jídel, nejen těch velikonočních. „Je to chutná rostlina, akorát že je vůči ní spousta předsudků, což lidi zbytečně zastaví. A zákazník je konzervativní. Pro mnohé to je jen fuj plevel, v lepším případě ji lidé znají z čajů nebo špenátu. Ale kdo špenát nejí, tak ho to odradí. Přitom s kopřivou se dá udělat mnohem víc kouzel. Vůbec není potřeba se jí při zpracování bát,“ nabádá Pavel Hala ke kopřivovým kulinárním hrátkám.
Špenát z kopřivy i pečená velikonoční nádivka jsou noblesní, ale pravým delikátním překvapením pro mě byla špenátová bábovka. Naslano, vařená v uzavíratelné formě ve vodní lázni. Doporučuji vyzkoušet i jemné pesto s parmezánem, česnekem, vlašskými ořechy a olivovým olejem – italskému vzoru česká obměna neuškodí –, kde ráda kopřivu kombinuji s ředkvičkovými listy. I ty dovedou být pichlavé a po nasekání v sekací nádobě tyčového mixéru tato nepříjemnost zmizí.
Pavel Hala chystá vydání druhého dílu kopřivového receptáře s názvem Kopřichařka a s touhle rostlinou už vyzkoušel kdeco. „Na jaře ji mám v jídelníčku prakticky pořád. Ale nic není dobré přehánět, je to jako se vším,“ culí se. Zda ji použije čerstvou nebo spařenou, tedy jen ponořenou do vroucí vody a scezenou, nechává na každém kuchaři a jeho preferencích. „Když si ji dáte do úst jen tak čerstvou, sliznicím se to určitě líbit nebude. Ale když ji čerstvou properete a jemně nasekáte a promačkáte se zálivkou, už je to konzumovatelné. Spaření je ale jistota.“ Načež dodá, že s chutí kopřivy je to pokaždé jinak, stejně jako s jejím vzhledem. „Když utrhnete kopřivu tady v Brně pod stromy nebo v Liberci a dáte ty rostlinky vedle sebe, uvidíte rozdíly. Laik to možná nerozezná, ale já jsem už deformovaný. Kopřiva je totiž kolektivní druh. Někde se liší tvarem listů, někde má míň chloupků. Někde má stonek zelený a někde až do červena. Někde bude křehčí a někde tvrdší.“
Kopřiva mění chuť i během doby svého růstu. Na jaře, v létě i na podzim chutná jinak. Poté, co má na přelomu června a července zaděláno na semínka, se jí změní metabolismus jako každé mamince. Pavlovi chutná nejvíc v jejím letním rozpoložení, kdy je prý chuťově nejplnější a úplně nejraději si z ní vychutná vylisovanou šťávu. „Taky míchaná vajíčka jsou s kopřivou skvělá. I nádivku z ní miluji, ale nesmí být ‚rozblemclá‘. No a do sekané dávám hromadu kopřivy místo cibule. Mimochodem halušky s kopřivou podušenou s kysaným zelím, klidně jedna ku jedné, jsou velká dobrota,“ polkne.
V recepturách Kopřichařky se to hemží i lasagnemi, kopřivovým máslem, polévkou, pomazánkou, smoothie nebo salátem s kopřivou a mandarinkami. Nebojí se ji ani použít nasladko, a tak smaží kopřivy smočené v těstíčku a sype cukrem nebo kynuté buchty plní kopřivovou marmeládou. „Skvělý je mazanec s kopřivovým cukrkandlem!“ rozzáří se muž, který si kopřivovou tabletu hodí v zimních měsících rád i do kávy či nudlové polévky.
Pokud budete trpěliví, můžete si dokonce sklidit na podzim i kopřivová semínka visící na vrcholku kopřivy v drobných hroznech. „Jsou výborná v bagetách, kde jim dávají jemně oříškovou chuť, a nutričně jsou bohatá obdobně jako chia semínka. Jsou malinká a krásně křupou.“
Sušená kopřiva nemusí být určena jen na odvary a čaj. Nadrcenou ji Pavel radí použít i do grilovací směsi jako bylinky. „V republice se jí v sušeném stavu zpracuje ročně okolo 20–60 tun. Potenciál má obrovský. Na jaro chystáme ve spolupráci s partnery vyrazit s kopřivovým zrajícím sýrem, muffiny s kopřivovým cukrkandlem, jogurtovým smoothie, kopřivovým pivem a v létě pak se skvělou limonádou i kopřivovými tyčinkami. Tři roky jsme přemýšleli, jak s ní naložit, aby tam všude opravdu chutnala i byla cítit. Jinak to nemá tu váhu. Na trhu není na podzim k dostání čerstvá, což bychom také rádi napravili. Uvidíme,“ kuje pikle neúnavný kopřivový osvětář.
