Uvnitř chátrajícího strahovského stadionu je malá restaurace určená sportovním fanouškům. To parné letní dopoledne v ní čekáme s fotografkou Bárou Prášilovou, vizážistkou, stylistkou a produkční na Lucii Talmanovou. Nejvíce se na známou političku ale těší servírky, které stojí téměř v pozoru za výčepem a zvědavě ji vyhlížejí.
Černá limuzína s řidičem přijíždí na minutu přesně. Vzadu sedí místopředsedkyně sněmovny a partnerka předsedy ODS Mirka Topolánka. Na sobě propínací džínové šaty od britského návrháře Alexandra McQueena, černé sluneční brýle, v ruce klasickou kabelku Louis Vuitton. Na rozdíl od nechvalně proslulé tašky Šárky Grossové nejde o padělek.
Lucie Talmanová je perfekcionistka. Má s sebou vše, na čem se s fotografkou domluvila. Včetně několika kravat Mirka Topolánka (jde podle jejích slov o jediný kus oblečení, který svému partnerovi a otci dvouletého syna Nicolase občas koupí).
A přestože měla velké pochybnosti, jestli na focení ve vlastních šatech v období předvolební kampaně kývnout, nakonec celkem ochotně ukazuje kousky ze svého šatníku. Třeba celoživotní sbírku kultovních šátků Hermes nebo klasickou černou chanelku se zlatým řetízkem. "Tu budu nosit celý život," říká mi Lucie Talmanová omluvně, když mi dovolí tašku prozkoumat, "je to ale věc, kterou může nosit žena v určité pozici a v určitém věku. V pubertě bych takovou kabelku rozhodně nenosila."
Některé ženy dávají své peníze uložené v drahocenných botách a taškách rády najevo. Nebojí se říct, že nic bez proslulého loga by na sebe nevzaly, a popisováním módních úlovků jsou schopny strávit kvanta času.
Lucie Talmanová k nim ale, zdá se, nepatří. Ke svým šatům, jež překotně vytahuje z tašek, má téměř ledabylý vztah. Nakupuje prý nerada ("jako každá žena," dodá k mému údivu), na "relaxační" chození po obchodech nemá coby zaměstnaná matka čas. V Praze postrádá hlavně kvalitní konfekci.
"Ano, nakupuju v háemku. Nosit bílé tílko za dva tisíce pokládám za zločin proti přírodě i vkusu." Na druhou stranu, i když svůj vztah k módě bagatelizuje, je jednou z mála žen v české politice, které mají opravdu vkus a jež se umějí dobře obléknout, a to i s ohledem na nejrůznější příležitosti.
S čestnou výjimkou Petry Buzkové jde o věc téměř nevídanou. Naopak věcí vídanou na ženách v ministerských funkcích či v parlamentních lavicích jsou roztodivné vzory (dokonce i krajkové topy), neforemná saka (v barvách typu hořčicová), nudné sukně a nelákavé účesy. Vše nakonec splyne v jeden nevábný a nudný obrázek.
Přestože jsou modely Lucie Talmanové decentní a jednoduché (například béžové zavinovací šaty, které měla na sobě, když odcházela z porodnice s malým Nicolasem, a které byly pro autorku článku prvním impulsem, aby si začla jejího šatníku všímat víc), nepůsobí tuctově. Krásné byly její večerní róby od firmy Gucci, jež si letos a vloni vzala na zahajovací ceremoniál karlovarského filmového festivalu.
"Vím, že si asi vysloužím titulky ‚Talmanová nemá na šaty‘, ale říkám otevřeně, že ty šaty byly půjčené. Jde o šaty v ceně přes sto tisíc korun. Není mou ambicí ani v mých silách mít v šatníku takovéto toalety. Nicméně mě potěšilo, že jsem ve svém věku zajímavou pro tak slavný módní dům," říká dvaačtyřicetiletá politička, která umí nosit i doplňky a rozumně investuje do kvalitních bot, šátků či kabelek.
Kauza kabelky
O Lucii Talmanové se média v souvislosti s módou zmiňovala několikrát a jednou i vyčíslila hodnotu jejích tašek. "To mě vážně zarmoutilo. V mém věku a v mé pozici se očekává, že budu mít několik kvalitních kabelek a aktovek, protože si často nosím práci domů a přenáším lejstra ze sněmovny. Takže ano – mám pár pěkných kabelek a dvě kvalitní aktovky. Není to rozmar ani marnivost, ale přirozená potřeba."
Lucie Talmanová je nejen političkou, ale i partnerkou politika. A ty, pokud mají vkus a styl, na sebe často strhávají pozornost. Carla Bruniová, manželka Nicolase Sarkozyho, jejíž perfektně padnoucí kostýmy vyvolávají nadšenou chválu, si novináře klidně zve do svého bytu, kde upíjí lahvové pivo a bez ostychu vypráví o svém vztahu k módě i francouzskému prezidentovi. Michelle Obamová se se svými konfekčními propínacími svetříky záhy stala favoritkou americké módní bible – časopisu Vogue.
"V tomto případě jsem ve velmi nepříjemné situaci," odpovídá Lucie Talmanová na otázku, zda podle ní může upravená partnerka přinést politikovi sympatie veřejnosti, a tím i voličské hlasy, "sama jsem ještě aktivní političkou. Pokud se ale politik rozhodne odkrýt své soukromí a rodinu přivede na veřejnost, pak je partnerka politika povinna ho reprezentovat se vším všudy. Tedy i tím, jak vypadá a co nosí na sobě."
Oblečení je v dnešních, ekonomicky horších časech i výrazem vlastenectví – Carla Bruniová dává přednost francouzským značkám, Michelle Obamová preferuje americké návrháře, případně konfekci. I Lucie Talmanová si pořizuje šaty ušité v Česku.
"Kostýmy nakupuji u Timoure et group, což je cenově dostupná, ale elegantní móda. Mojí ikonou je také Beata Rajská. Těším se, že až nebudu v Poslanecké sněmovně, pořídím si u ní nějaký odvážnější model," říká politička, jež se rozhodla v příštích volbách do sněmovny nekandidovat, aby se mohla více věnovat synovi.
Své profesi musela podřídit i styl oblékání. Je konzervativní, ve skříních má hlavně černé kostýmy, bílé košile. Má ráda i hnědou a fialovou (v tmavě fialové a lila byly obě zmíněné "karlovarské" toalety Gucci). "Reprezentuji Poslaneckou sněmovnu a nemohu si dovolit nějaké, byť zajisté příjemné, excesy jako výstřihy," popisuje Lucie Talmanová, "povinností každého poslance je vypadat přinejmenším slušně a máme k tomu i zákonem určené poslanecké náhrady."
Když se jí ptám na nejhorší módní úlety jejích kolegů, odpovídá s jemnou ironií, kterou používá celkem často. "Až budu mimo Poslaneckou sněmovnu, pořídím si módní okénko, v němž budu vlídně radit kolegům – a říkám záměrně kolegům –, že boty s gumovou podrážkou nejsou vždy to pravé a že oblek po několika letech nošení patří do koše.
Nechci se ale dopouštět hrubosti, berte to jen jako humornou ilustraci." A její vlastní módní prohřešek? "Bylo to růžové. Víc neřeknu."
Další podrobnosti čtěte
v magazínu
