Janajev byl viceprezidentem sovětského vůdce Michaila Gorbačova. Po vyhlášení výjimečného stavu jej pučisté dosadili do prezidentského křesla.
Puč se však zakrátko zhroutil a Janajev spolu s dalšími skončil ve vězení.
Po amnestii v roce 1994 se stal konzultantem penzijního fondu. Podle médií trpěl rakovinou plic v natolik pokročilém stadiu, že se lékařům nepodařilo život zachránit ani chemoterapií.
Janajev se po kariéře v mládežnických organizacích a odborech stal v červenci 1990 členem nejužšího komunistického vedení. Od prosince téhož roku zastával i funkci sovětského viceprezidenta. V puči, který začal 19.
srpna, sehrál jednu z klíčových rolí. Ale prozatímní hlavou státu po Gorbačovově sesazení byl jen čtyři dny, než se ocitl v moskevské věznici.
Soustrast příbuzným vyjádřil vůdce opozičních komunistů Gennadij Zjuganov.
"Janajev prožil zajímavý, složitý a čestný život. Výrazněji než jiní členové vedení Sovětského svazu vnímal, kam Gorbačov a jeho klika zavlékají zemi," řekl. Současně vyjádřil lítost nad tím, že pučistům chyběla vůle a rozhodnost potřebná k zachování Sovětského svazu.
Někdejší strůjci pokusu o státní převrat nadále věří ve svou pravdu.
"Zrádcovská Gorbačovova politika dovedla Sovětský svaz na pokraj katastrofy. Bylo správné, že se vedení země postavilo proti této politice," soudí například někdejší armádní generál Valentin Varennikov, který byl v roce 1991 náměstkem ministra obrany a velitelem pozemních vojsk. Za jedinou chybu považuje, že pučisté dostatečně nevysvětlili občanům své motivy, ale soustředili se na střet s ruským prezidentem Borisem Jelcinem, který se postavil do čela spontánního odporu.
Další pučisté zase nostalgicky vzpomínají na Sovětský svaz, jehož rozpadu se jim nepodařilo zabránit. "Kdybychom porovnali tehdejší armádu a to, co z ní zůstalo, tak by nám zbyly jen oči pro pláč," tvrdí bývalý ministr obrany maršál Dmitrij Jazov. Podle někdejšího představitele sovětských zbrojovek Olega Baklanova Rusko ztratilo 100 milionů občanů, "v drtivé většině Rusů či ruskojazyčných", Krym, Ukrajinu a další republiky, pozice ve vědě, průmyslu a zemědělství.
Mezi osmi hlavními pučisty kromě Janajeva, Jazova a Baklanova byli tehdejší premiér Valentin Pavlov, šéf tajné služby KGB Vladimir Krjučkov, šéf svazu sovětských rolníků Vasilij Starodubcev, šéf sdružení sovětských státních podniků v průmyslu či stavebnictví Alexandr Tizjakov a ministr vnitra Boris Pugo, který bezprostředně po potlačení puče spáchal sebevraždu. Expremiér Pavlov zemřel v březnu 2003.
