"Dientsbierova odvaha a vize byly klíčové v sametové revoluci, která Československu přinesla svobodu po 41 letech komunistické vlády. Se svým německým protějškem Hansem-Dietrichem Genscherem doslova přestřihli ostnatý drát železné opony, který odděloval Československo od Západu," uvedla americká ministryně zahraničí.
Na Dienstbiera se podle ní bude vzpomínat jako na talentovaného novináře, odvážného disidenta a obhájce lidské důstojnosti a svobody. "Moje myšlenky a modlitby jsou s jeho manželkou Jiřinou a jeho třemi dětmi," podotkla americká ministryně.
Dále čtěte: |
Dienstbier do vysoké politiky vkročil krátce po listopadových událostech roku 1989 na pražské Národní třídě: v prosinci 1989 byl jako představitel Občanského fóra delegován do první postkomunistické federální vlády jako ministr zahraničí. Stejnou funkci a navíc i post místopředsedy kabinetu zastával v následující vládě vzešlé z voleb v červnu 1990. Zároveň byl federálním poslancem.
Později byl například v březnu 1998 jmenován zvláštním zpravodajem OSN pro lidská práva v bývalé Jugoslávii. Tomu předcházelo i jeho jmenování českým velvyslancem se zvláštním posláním. Ještě předtím se Dienstbier stal osobním zástupcem prezidenta Václava Havla ve skupině 16 hlav států nebo vlád pro reformu OSN. Naposledy před dvěma lety zasedl v Senátu.
Jiří Dienstbier, který se narodil se 20. dubna 1937, se po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy stal zahraničněpolitickým komentátorem Československého rozhlasu. V roce 1968 byl jako politicky nespolehlivý vyhozen ze zaměstnání i z komunistické strany. Až do roku 1989 nemohl vykonávat novinářskou profesi a živil se mimo jiné jako noční hlídač a topič. V letech 1979 až 1982 byl jako člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) vězněn za "podvracení republiky".
 |
Dienstbier byl jedním z prvních signatářů Charty 77, pracoval jako redaktor ilegálního časopisu Čtverec, spoluzaložil Československý helsinský výbor, publikoval a napsal několik knih. Získal řadu domácích i zahraničních ocenění.
