Vejít do tmavé místnosti, natěsnaní spolu s ostatními a čekat. To byl úkol, který dal návštěvníkům galerie v Oxfordu slovenský výtvarník Roman Ondák. K jeho první sólové výstavě v Británii ho inspiroval nedobrovolný pobyt horníků, kteří strávili 69 dnů v chilském dole San José.
Jak napsal britský list The Guardian, pár týdnů před vernisáží ještě vůbec nebylo jisté, co vlastně na výstavě bude. Výtvarník v médiích zveřejnil výzvu, že hledá dobrovolníky pro svůj nový projekt. Ovšem co přesně budou dobrovolníci dělat, nebylo jasné. Přihlásilo se mu čtyři sta lidí.
Ondák je nechal vstoupit do místnosti, která byla okamžitě zatemněna. Do sálu spustil kapsli, přesnou kopii té, kterou byli horníci vytaženi na povrch. Reakce návštěvníků si Ondák natáčel na kameru. Někdo marně hledal rukama cestu, jiný vyčkával. V první chvíli nikdo nepanikařil.
"Pokus na lidech"
Záznam z tohoto "pokusu na lidech" si výtvarník natočil a nyní se promítá na stěnu prázdné místnosti. V další části galerie je přesná kopie kapsle. Iluze je dokonalá. Co jim běželo hlavou, když trávili dny a noci v těsné blízkosti, a jak by se každý z nás zachoval v takové chvíli? Takový pocit se snaží Ondák navodit.
Kdo je Roman Ondák?Pětačtyřicetiletý Ondák se narodil v Žilině. Studoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě a absolvoval několik stáží v zahraničí. Začínal jako tvůrce instalací, ale v posledních letech se čím dál víc zabývá performancemi, interaktivním uměním a vytvářením zvláštních situací. Mezi jeho nejznámější práce patří instalace na bienále v Benátkách v roce 2009. Do československého pavilonu Ondák přesunul to, co by jiní čekali venku. V interiéru totiž pečlivě naaranžoval zeminu, zasadil keře a stromy. Zkrátka dokonalý obraz reality. |
"Když vyrůstal můj starší syn, zaznamenával jsem jeho výšku postupně na zeď a u mladšího to bylo podobné. Děti se příliš nezajímají o to, jak čas běží, a tohle je jeden z prvních záznamů, který jim to ukazuje. Chtěl jsem, aby návštěvníci na prázdné stěny galerie zaznamenali svoji výšku a tak trochu si připomněli ten pocit z dětství," komentoval výstavu před dvěma lety Ondák.
Další vzpomínkou, kterou Ondák přenesl do reality, byla jeho performance s názvem Good Feelings in Good Times (Dobré pocity v dobrých časech). Vzpomněl si na doby, kdy v rodné Žilině stál frontu téměř na cokoliv. V roce 2003 návštěvníky galerie v Kolíně požádal, aby si stoupli do fronty. A čekali.
