Léta se věřilo, že se počítač velmistrovi nevyrovná vůbec nebo až po zvládnutí strategie. Při podvodu použitý počítačový program Firebird se ale velmistrovským protivníkům vyrovnal a žádnou strategii k tomu nepotřeboval.
"Skoro bych řekl strašnou věc, že šachy jsou prostě taktická (matematická) hra a celá slavná strategie je pouze berlička, kterou lidé léta nahrazovali svůj pomalý hardware," tvrdí softwarový expert Emil Vlasák.
Mezinárodní mistr Cyril Marzolo poslal během šachové olympiády velmistrům Sebastienu Fellerovi a Arnaudu Hauchardovi dvě stě SMS zpráv s telefonními čísly během jejich partií na poslední loňské šachové olympiádě v Chanty Mansijsku na ruské Sibiři.
Čísla fungovala jako kód. První dvě číslice byly vždy 06, následující dvě číslo tahu, další dvě dvojice označovaly výchozí a konečné pole, poslední byla náhodná. Arnaud Hauchard se po SMS konzultaci s Marzolem vracel do hrací místnosti a tahy oznamoval domluveným pózováním.
Marzolo přitom hru analyzoval ve francouzském Nancy a ke komunikaci používal mobil šachové federace (tento detail nakonec vedl k jeho usvědčení).
Šachisté ve Faradayově kleci
Jak situaci řešit? Tím, že se bude hrát mimo dosah internetu, mobilů a partie se nebudou přenášet online? Přenosy ale sledují miliony amatérů, jsou spojeny s reklamou a staly se velkým byznysem umožňujícím zaplatit hráče a popularizujícím šach.
Feller získal díky podvodu zlatou medaili a pět tisíc eur. Hlavním cílem ale zřejmě bylo postoupit blíž k první desítce světových hráčů. Jejich honoráře se od těch v první stovce liší o desítky tisíc eur.
Královská hra se ovšem nehraje jen pro peníze.
Obrovskou roli hraje prestiž: stát se nejlepším v oboru považovaném za sport, umění i matematickou vědu. Hráčům jako Feller stačí během partie dvě tři porady s počítačem, respektive konzultace klíčového tahu, a získají tím nad soupeřem nefér výhodu.
Při turnajích se hraje na limitovaný čas a nejnovější šachové programy mohou provést analýzu tahu srovnáním s databází stovek tisíc pozic a odehraných partií během jediné minuty.
"Proto je ten skandál zlověstný. Šachy jsou gentlemanská hra. Jeden z mála sportů, v kterých se člověk může měřit se strojem. Soutěží snad atleti v běhu s motocyklem?" tvrdí dvaatřicetiletý Armén Sergej Movsesjan, který od patnácti let pobývá v Česku a je 29. hráčem na světovém žebříčku.
Podle něj je řešením obdobných podvodů instalace zařízení zachycujících jakýkoliv elektronický signál přicházející hráčům a hlavně pozdržením online přenosů zhruba o čtvrt hodiny. Podle arménského velmistra je to v zájmu všech, protože se mohou vyskytnout i falešná obvinění a kdokoliv může obvinit kohokoliv.
Je totiž vysoká pravděpodobnost, že velmistr bude táhnout jako počítač – i Feller se hájí tím, že se většina tahů s programem Firebird pouze shodovala.
"Hlavní strašák šachové hry je v tom, že bude jednou do(s)počítána do konce. To se ale zatím nepodařilo," říká Movsesjan s tím, že právě proto ještě není spor mezi prvenstvím matematického propočtu a strategie rozhodnut.
A to ačkoliv již není zahájení považováno za základ hry jako v předpočítačovém věku a matematický výpočet se zdá mít navrch. Počítač dnes dokáže hrát bez rozdílu proti jakékoliv strategii zahájení. Tatam je poetika královských a dámských gambitů...
Strategie versus matematika
Šachisté se dlouho utěšovali tím, že proti strojům mají intuici, strategický cit a kreativitu. Co je to potom za hru, když takto neobstojí? Není to jenom jakési odvětví neužitečné matematiky?
V roce 2005 se objevil šachový program Rybka Čechoameričana Vasika Rajlicha.
Rybka bez předchozích turnajových zkušeností suverénně smetla celou tehdejší špičku počítačového šachu tvořenou známými a dlouhá léta vyvíjenými programy Shredder, Junior, Fritz, Hiarcs a dalšími. Tajemství Rybky nebylo dosud stoprocentně odhaleno.
Čtěte také |
Vše ale nasvědčuje tomu, že Rajlich neobjevil žádný převratný algoritmus, ale "pouze" dokonale vyladil tradičně napsaný šachový program. Použil k tomu testování superrychlými partiemi, které bylo dosud považováno za méněcenné.
Taková partie trvá do deseti vteřin a v automatickém modu je možné jich během pár dní sehrát sto tisíc. V tomto obrovském množství se irelevantní informace zřejmě z obou stran statisticky vyruší, a výsledek je proto dostatečně spolehlivým vodítkem, zda jsou změny v programu užitečné.
Kolem Rybky vyrostla nová generace programů jako Houdini, IvanHoe, Fire (původně Firebird), StockFish, Critter; některé z nich zřejmě aspoň částečně použily dekompilovanou Rybku a pohybují se na mezi legality.
Nicméně každý z těchto programů by pravděpodobně na standardním hardwaru kategorie Intel i7 porazil v zápase pomalých turnajových partií lidského mistra světa.
Čtěte také |
Emil Vlasák má za to, že zatímco počátkem nového století byly exhibiční zápasy s lidskou špičkou poměrně oblíbené a stále vyrovnanější (2002: Kramnik–Fritz 4:4, 2003: Kasparov–Junior 3:3, 2003: Kasparov–Fritz 2:2), po uvedení nové generace programů v roce 2005 se už špičkoví velmistři takovým akcím vyhýbají a zřejmě nejsou zajímavé ani pro sponzory.
V každém případě síla dnešních šachových programů není dána jedním geniálním programátorským nápadem ani jen rychlým hardwarem; jde o výsledek dlouholetého vývoje všech komponent.
Šachy jsou především sport
Pro Movsesjana je šach hlavně sportem, který se zase tolik neliší například od lukostřelby nebo golfu (a měl by se také hrát na běžných olympiádách). Tvrdí, že počítače šach nesporně změnily tím, že nutí hráče ke konkrétnímu myšlení a kombinaci.
Také prý utlumily ego velmistrů a potřebu téměř nenávistného vztahu k soupeři, jak ho praktikoval například Bobby Fischer. "Stále důležitějším se stává samotný proces hry, Pro světové špičky nepřichází podvod v úvahu. Ztrapnili by se sami před sebou," říká Movsesjan, arménský šachista z Pardubic.
