Ján Mančuška se narodil v roce 1972 v Bratislavě a vystudoval pražskou AVU. V roce 2004 dostal Cenu Jindřicha Chalupeckého. Žil v Praze a Berlíně a uspořádal mnoho samostatných výstav, v posledních letech především v zahraničí - ve Švýcarsku, Británii, Německu, několikrát v USA. Kromě nich se účastnil bezpočtu výstav skupinových. O jeho úmrtí informoval server iHNed.cz.
Bezhlavý jezdec
Na konci devadesátých let působil Mančuška spolu s Josefem Bolfem, Janem Šerých a Tomášem Vaňkem ve skupině Bezhlavý jezdec. Nejprve se věnoval malbě a kresbě, pak ho začaly více zajímat konkrétní předměty a nejbližší okolí, které konceptuálním způsobem přenášel do galerijního prostoru.
V posledních pěti letech měly jeho práce literární formu i zaměření. Často to byly různé texty, které se vztahovaly buď přímo k místu, v němž byly předváděny, anebo zkoumaly vztah času a prostoru vyprávění k času a prostorovému zážitku diváka. Zabýval se i reflexí umění a jeho dějin i tím, jak bývá umění dnes recyklováno. Začal se také soustředěně zabývat filmovým médiem.
Po boku Kratochvíla a Drtikola
Loni měla v pražském Divadle Archa českou premiéru jeho inscenace Hra pozpátku, v níž autor kombinoval divadelní, literární i výtvarné prvky a zároveň významně zapojoval diváky. Představení bylo už předtím s velkým ohlasem uvedeno v Královském dánském divadle v Kodani. Úspěšný byl také jeho projekt Neviditelní - hraní v sekvencích, kterým se vedle Prahy představil také v Německu a Švédsku.
V roce 2009 byl Mančuška svou instalací zastoupen v newyorském Muzeu moderního umění (MoMA) na unikátní výstavě poválečné a soudobé kresby ze sbírek nadace Judith Rothschildové. Autor se tak zařadil po bok malíře Františka Kupky a fotografů Františka Drtikola a Antonína Kratochvíla, jejichž díla se dostala do stálé kolekce MoMA.
