Tedy zprvu to tak vypadalo. Až když se "Kocór" nezvedal, došlo všem, že se stalo něco zlého. Mohutného muže, který býval vždy ve skvělé formě, v pouhých čtyřiačtyřiceti letech zradilo srdce.
Zprávě o Kocourkově úmrtí zprvu odmítali jeho příznivci a přátelé uvěřit - vždyť ještě o den později se v plné síle objevil na obrazovce při vystoupení na brněnském náměstí Svobody.
Nakonec se ale ukázalo, že Kocourkovu labutí píseň vysílala Československá televize ze záznamu, a i těm největším optimistům bylo po pohřbu jasné, že Franta Kocourek už žádné další recese ani neuvěřitelné silácké kousky před nadšeným publikem nepředvede.
Pamětníci ale dodnes vzpomínají na to, co všechno rodák z Brna-Řečkovic dokázal, ať už díky svalům nebo smyslu pro humor. Mezi vyhlášené výkony patřilo tažení železničního vagónu v zubech nebo rozbíjení balvanu na prsou, přičemž visel jen za paty a hlavu.
Jindy zase Kocourek ležel na fakírské desce, na prsou měl kovadlinu a do té těžkým kladivem bušil jeho partner. K vrcholům patřilo číslo, při němž se ležící pod dřevěnou deskou nechával přejet osobním automobilem.
Kocourek ale nebyl jen převtělením někdejších cirkusových lamželezů.
Zlatý slavík Rudy Kovanda
"Jedním z největších omylů, které s chutí přiživoval, byla i domněnka, že je František jen jakýsi nemyslící tupý svalovec, žijící hrubými žerty," vzpomínal na něj jeho přítel, muzikolog Miloš Štědroň.
K nejpopulárnějším historkám o Kocourkově recesistickém umění, které po jeho smrti často dává k dobru třeba Miroslav Donutil, patří pokus ovlivnit pěveckou anketu Zlatý slavík.
Díky Frantovu osobnímu nasazení (a vykupování hlasovacích lístků Mladého světa - Miroslav Donutil přispěl podle dochovaných záznamů desetikorunou a Felix Slováček dokonce padesátikorunou) se mu v polovině 70. let mu téměř podařilo posadit na pěvecký trůn "neznámého moravského barda se zajímavým témbrem a skvělým frázováním ojedinělých textů" Rudyho Kovandu ze skupiny Los Brňos.
Lehce mentálně postižený Kovanda byl přitom hudební antitalent.
Odborník na "pucování"
Patřil ovšem k onomu typu lidí, kteří nedostatek nadání nahrazují přemírou nadšení a maximálním nasazením. Informace o Kovandově skutečném umístění v anketě se liší, podle některých zdrojů skončil třináctý, podle jiných se dostal do první desítky a někteří dokonce tvrdí, že deklasoval i Karla Gotta a dosáhl na příčku nejvyšší.
Těžko určit, kdo má pravdu, neboť v oficiálním žebříčku se nakonec neobjevil. Údajně proto, že neměl přehrávky před komisí.
Mystifikace byly Frantovi Kocourkovi vůbec blízké, a to už odmala. Školu bral od vlastního otce a strýce, kteří patřili v Řečkovicích mezi vyhlášené odborníky na "pucování" (neboli vymýšlení a lhaní - či spíše sedmilhaní).
Zlatý Torro a znalec hantecu
Základ pro silácké kousky Kocourek získal v zápasnickém oddíle brněnské Zbrojovky a kariéru "nejmladšího lamželeza a moderního gladiátora" mu pomáhal rozjet i vyhlášený prvorepublikový silák Fráňa Česal, který ještě jako penzista dokázal narovnat podkovu.
I díky Česalově škole se koncem 60. let dostal na zkušenou do vídeňských barů a kabaretů, vystupoval tehdy pod přezdívkami Boris Tyger nebo Zlatý Torro čili Býk argentinských pamp.
Doma si později vydělával rozvážením uhlí a po práci vystupoval Na provázku i v Mahenově divadle. Kocourek byl také vyhlášeným znalcem hantecu, ve kterém sepsal třeba historické povídky Jak Žanek Žižkové šeredně vybóchal křížatý nebo svérázný popis Bitvy na Bílé Hoře s názvem Mlata na Bílendě 16 kilo 20.