Hitchens připisoval náboženství celou řadu problémů ve světě - od etnických čistek přes utlačování žen až po bránění vědeckému pokroku. Náboženskou víru označoval za absurdní víru v kouzla a mýty.
Kromě náboženství Hitchens kritizoval také diktátorství, demagogii, cenzuru a zastrašování. Ve své biografii Hitch-22, jejíž název odkazuje na knihu Hlava 22, uvedl, že naopak obdivuje literaturu, humor, ironii, individualitu a obranu svobody vyjádření.
Zastánce prezidenta Bushe
Hitchens také měl velmi vyhraněné názory na politiku, byť v nich opsal poměrně široký oblouk. V 70. letech byl dopisovatelem radikálně levicového časopisu International Socialism, později měl blízko k levicovým intelektuálům. S nimi se ale rozešel po teroristických útocích na New York a Washington z 11. září 2001, když ostře kritizoval jejich názory, že k atentátům napomohla americká zahraniční politika.
Po útocích z 11. září se Hitchens zařadil mezi výrazné stoupence administrativy bývalého prezidenta USA George Bushe v otázce vyslání vojáků do Iráku a Afghánistánu. Na druhou stranu ale byl kritikem americké vlády kvůli kontroverzním vyšetřovacím metodám používaným u osob podezřelých z terorismu.
Britsko-americký novinář, spisovatel a ateistický aktivista Christopher Hitchens.
Dobrovolně podstoupil waterboarding
Sám před třemi lety dobrovolně podstoupil waterboarding, který američtí vyšetřovatelé používali a který vyvolává ve vyslýchaném dojem, že se topí. "Pokud waterboarding není mučením, pak nic jako mučení neexistuje," řekl tehdy Hitchens.
Vyvolal pozornost mimo jiné i při loňské návštěvě papeže Benedikta XVI. v Británii. Tehdy vyzýval k zatčení papeže, jehož obviňoval ze zločinů proti lidskosti kvůli Benediktovu údajnému podílu na krytí pedofilních kněží.
Boj s nemocí
Přestože rakovina Hitchense oslabila, nijak neslevil ze svých názorů a vyjadřoval znechucení nad lidmi, kteří doufali, že ho nemoc přiměje k obrácení k víře. Ve svém posledním článku pro časopis Vanity Fair, který by měl vyjít v lednovém čísle, Hitchens napsal, jak s nemocí bojuje. Popsal bolest, kterou mu způsobila radioterapie, i své obavy z toho, že mu nemoc znemožní dál psát. Cítil, že v takovém případě by jeho vůle k životu značně polevila.
Vzdát se ale nehodlal."Rozhodl jsem se přijmout všechno, co mi nemoc přinese, a bojovat s ní, přestože si uvědomuji, že má smrt je neodvratná," uvedl.