Zhoubné nemoci nakonec 44letá Andronikova 20. prosince podlehla. Mezi smutečními hosty byli pozůstalí, přátelé a autorčini spolupracovníci, kteří téměř do posledního místa zaplnili motolskou obřadní síň. "Život možná nezačíná, a ani nekončí. Jen se přelévá z jedné podoby do druhé. Ty už to víš a posloucháš si mezi hvězdami svého Glenna Goulda," citoval před zaplněným sálem smuteční řeč autorčina dlouholetého přítele Iva Šilhavého zaměstnanec krematoria.
ČTĚTE TAKÉ: |
Andronikova se na tuzemské literární scéně uvedla románovou prvotinou Zvuk slunečních hodin, za kterou v roce 2001 získala Literární cenu Knižního klubu. O rok později za tento literární debut, jehož děj se odehrává v baťovském Zlíně, odkud autorka pochází, získala cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku.
Hana AndronikovaHana Andronikova se narodila v roce 1967 ve Zlíně. Vystudovala češtinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté pracovala jako personální manažerka v několika soukromých firmách. Literární tvorbě se začala naplno věnovat v roce 1999. Autorsky se podílela také na divadelních hrách Tanec přes plot (2008) a Šašci, špióni a prezidenti (2010), které uvedlo pražské Divadlo Archa. |
Jejím druhým dílem pak byl cyklus osmi povídek Srdce na udici, který vyšel pod hlavičkou nyní již neexistujícího nakladatelství Petrov. Nejvíce uznání ovšem mladá autorka získala za svůj poslední román Nebe nemá dno. V literární soutěži Magnesia litera 2011 tato kniha získala Cenu čtenářů a byla porotou nominována mezi čtyři nejlepší knihy roku.
V knize Andronikova zpracovala osobní zážitky a zkušenosti z cesty do amazonského pralesa, v němž prožila několik měsíců. V intimní, autobiograficky laděné zpovědi se hrdinka vyrovnává se dvěma zásadními zlomy v životě - se smrtí otce a s vlastní chorobou.
"Hana byla ten typ spisovatele, který chtěl, aby její text byl inscenován. Byla tak odvážná, že spolu se mnou byla na zkouškách a zaznamenávala, co říkali herci, a pracovala na textu. Celý ten tým ji měl velmi rád a byla to krásná spolupráce," řekla ČTK krátce po smrti Andronikové Jana Svobodová, která s ní divadelní hry připravovala. "Já na ni budu vždy vzpomínat jako na člověka, který šel vždy za tím, za čím chtěl. Mnoha věcí se přitom v životě musela vzdát, aby mohla napsat knížky, které napsala," dodala Svobodová.
