Objev prof. Holého stojí za nejúčinnějšími dostupnými léky proti AIDS v současnosti, stejně tak jako za léky proti viru pravých neštovic, pásového oparu, virovému zánětu oční sliznice či proti virové hepatitidě typu B.
PSALI JSME: |
"Věda vyžaduje opravdu hodně práce," prohlásil.Cítil se být hlavně vědeckým pracovníkem, a to i během doby kdy vedl Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. "Osobně bych v jiné instituci než v Akademii věd těžko pokročil ve své práci až tam, kde jsem dnes," řekl před lety.
Do Ústavu organické chemie a biochemie Antonín Holý nastoupil v roce 1960 s červeným diplomem za chemii z Matematicko-fyzikální fakulty UK. Začínající vědec po třech letech přešel do vznikající laboratoře chemie nukleových kyselin.Toto oddělení pak dvacet let vedl.
Za osudové je možné označit setkání profesora Holého s mladým belgickým virologem Erikem de Clercqem z univerzity v Lovani v roce 1976, kdy se začala odvíjet mimořádně produktivní spolupráce laboratoří ÚOCHB AV ČR a Rega Institut Leuven z Belgie na nové skupině potenciálních antivirotik.
Pozornost badatelé zaměřili na skupinu tzv. acyklických fosfonátů nukleosidů, které se ukázaly být slibné. Hned několik látek se jim povedlo přivést úspěšně do lékové formy ve spolupráci s farmaceutickým partnerem v USA, s firmou Gilead Sciences (Vistide, Hepsera, Viread, Truvada, Atripla).
Prof. Holý dokázal tedy nejen látky připravovat, ale také získat partnery pro jejich biologické testování a posléze i komerční partnery pro přípravu léků. Tak se "jeho" látky staly základem pro moderní terapii mnoha závažných onemocnění.
Odchod prof. Holého je nesmírnou ztrátou nejen pro ÚOCHB, ale pro celou českou a bez nadsázky i světovou vědu.