Lidovky.cz

Nechtěla jsem už vysvětlovat, jak se nahoře chodí na záchod, říká žena z Everestu

Lidé

  20:36aktualizováno  1. února 15:47
Klára Poláčková je první Češkou, která stanula na Everestu. Po návratu zažila velkou slávu, kdy poskytla desítky rozhovorů televizím, časopisům i novinám. Ty ji přestaly brzy bavit: "To, na co se novináři ptali, bylo dost omezené. Nechtělo se mi popáté vysvětlovat, jak jsem si tam myla ruce, kolikrát jsem se sprchovala a kam chodila na záchod." Teď mluví spíše o tom, jak se mění Himaláj, nesvobodě v Tibetu i další expedici na Aljašku.

"Pokud člověk dodržuje určitá pravidla, nepodstupuje větší riziko než každé ráno, když sedá do auta," říká Klára Poláčková. foto: David Neff

Od vašeho výstupu se o Everest žádná česká žena ani nepokusila. Vlastně tam vylezli kromě Pavla Béma, který vystoupal o pár dní později v roce 2007, jen dva Češi. Čím si to vysvětlujete?
Těch důvodů je víc. Možná lidi začaly bavit i jiné kopce. Navíc do tohohle období připadla i olympiáda v Číně, kdy byl Everest z jedné části kvůli expedici s pochodní na rok uzavřený. A taky je asi problém v penězích.  

Takže krize zasáhla i horolezectví?
Rozhodně. Lidi už si více vybírají, do čeho peníze investují. Jak horolezci, tak sponzoři. Obecně to není sport, kde by se točily velké peníze. Sehnat partnery expedice není vůbec lehké.

Kolik stojí cesta na Everest?
Myslím, že i dnes se pod milion člověk dostane jen těžko. A to jsou přímé náklady bez extra komfortu.

Češi tam sice nelezou, ale jinak se Everest plní. Loni otiskl britský Guardian fotografii, na které bylo procesí mířící na Everest, větší fronta než na Sněžku. Viděla jste to?
No, to byl masakr. Ale myslím, že to není fotka, která by se dala pořídit pravidelně. Mám z toho trochu smíšené pocity. Jsem ráda, že jsem něco podobného nezažila, ale na druhou stranu je to odraz dnešní doby. Všechno je otevřenější, dostupnější, zároveň je to však i trochu děsivý.

Před dvěma lety jsem byl kousek od základního tábora Everestu, na nepálské straně. Fascinovalo mě, jak se tahle oblast mění. Od základního tábora je to tři čtyři hodiny k místu, kde si člověk může koupit cigarety a colu, dva dny pěšky k bankomatu. Kam se poděla ta romantika?

To je pravda. Lidé mají mylnou představu odlehlého místa světa. Základní tábor z jižní strany je nejčastější a nejoblíbenější trek v Himálaji. To je jasná odpověď. Před dvěma lety jsem tam byla taky. Potkávala jsem osmnáctileté baťůžkáře i šedesátileté paní s trekingovými holemi. Ale stále to má svoje kouzlo. Stále jsou tam místní lidé a kopce, které tomu všemu dodávají atmosféru. Pořád je to ten voňavej Nepál, i když si tu můžete v ušmudlané chýši koupit kromě dřevěných mlýnků a tradičních deček i tyčinku Mars či colu.

Co dále najdete v magazínu Pátek?

  • Porota Pátku: Bude Miloš Zeman prezidentem všech?  
  • Rozhovor s historikem Jiřím Rakem. Jak se projevily české historické stereotypy během prezidentské volby?
  • Provokatér Gerard Depardieu. Proč francouzské hvězdy milují Rusko a Rusové zase francouzské hvězdy?
  • Tak jsem zvolili prezidenta. Přímá volba očima fotografů magazínu Pátek.  
  • Fejeton: Čísla, bez kterých se neobejdu.
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.