"Písniček máme hrozně moc. Ani je všechny nehrajeme, nestíhali bychom do koncertu zařazovat i několik starších, které máme také rádi. Chtěla bych také na další desce mít jednoho vzácného hosta. Teď spolu o tom jednáme, a kdyby se to podařilo, byla bych moc šťastná," řekla Radůza.
Narozeninová oslava
Pražská rodačka se letos poprvé rozhodla, že svoje narozeniny oslaví. "S kluky z kapely jsme našli termín, kdy máme volno, obvolala jsem ještě nějaké kamarády a těšíme se, že si uděláme večírek. Vlastně ty narozeniny spíš chápu jako příležitost, abych se sešla s lidmi, které mám ráda," poznamenala.
ČTĚTE TAKÉ: |
Radůza se letos také hodlá objevit na letních festivalech, kde posledních deset let nevystupovala. "Letos jsme si řekli, že nějaký ten festival dáme. Budeme hrát na Colours of Ostrava, v Telči, v Náměšti a v Praze na festivalu Prague Proms."
Kromě skládání vlastních písní se Radůza věnuje také komponování vážné a scénické hudby i studiu evropské lidové hudby. Na lidové škole umění studovala hru na flétnu, později i lesní roh. Navštěvovala konzervatoř, obor zpěv a skladba - sekce pop music. Soukromě také studovala vážnou hudbu.
"Teoretické vzdělání může velmi usnadnit komunikaci mezi muzikanty. Obzvlášť když přijde někdo, s kým jsem ještě nespolupracovala, kupříkladu jako host při natáčení desky. Dám mu noty, on je přečte a hned je jasné, co si přeju, aby hrál. Nepovažuji to však v oboru populární hudby za nutnost," podotkla.
V roce 2004 obdržela Radůza od Akademie populární hudby hned tři ocenění Anděl jako zpěvačka roku, objev roku a v žánrové kategorii. "Nenechala jsem si žádnou. Ty sošky jsem prodala v dobročinných aukcích," uvedla.
Objev Zuzany Navarové
Pro koncertní vystupování Radůzu objevila Zuzana Navarová. V roce 2001 ji vyšlo debutové album Andělové z nebe. O čtyři roky později přijala nabídku režiséra Jana Hřebejka a zahrála si v jeho filmu Kráska v nesnázích. "No, já jsem tam nic moc nehrála. Činohru jsem si spíš zkusila na divadle, ve spolku Kašpar a i tam to byla čurda. Nejtěžší na natáčení filmu mi připadá to nekonečné čekání. Čeká se na světlo, na tmu, na vítr, na bezvětří... To mě vysilovalo," vzpomíná autorka knih O Mourince a Lojzíkovi a Čáp nejni kondor, která zatím o pokračování knižní tvorby neuvažuje.
"Mně to vždycky hodně dlouho krystalizuje v hlavě, nenapíšu ani literu a pak to ze sebe vyhrnu všechno najednou. Takže teď se mi v myšlenkách něco honí, ale jestli se z toho něco vyklube, to nevím," dodala.
