Jaroslav Hašek je člověk mnoha tváří. Známý český prozaik patřil svým životním postojem mezi bohémy a buřiče. Měl problém s autoritami a žil tuláckým životem. Po vyloučení z gymnázia se učil drogistou a vystudoval obchodní akademii. Nastoupil do banky Slavia, stabilní místo ale brzy opustil.
V roce 1912 se oženil s Jarmilou Mayerovou, s níž měl syna Richarda. Manželství však dlouho nevydrželo, Hašek od rodiny utekl. Později se oženil s Alexandrou Lvovou známou jako Šura.
Tak nám zabili Ferdinanda
Jako známý mystifikátor založil například i fiktivní Stranu mírného pokroku v mezích zákona, za kterou sám kandidoval. Za účast na anarchistických demonstracích byl roku 1907 zatčen, protože zde fyzicky napadl policistu. Později se začal přiklánět spíše k myšlenkám socialismu.
Svůj život tuláka si Hašek zpestřoval psaním povídek. Osudovým se mu však stal čtyřdílný román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, který zastínil jeho další dílo. První tři díly napsal Hašek sám, čtvrtý díl už dokončil jeho přítel. Tato satirická protiválečná sága byla přeložena do téměř šedesátky jazyků a několikrát zfilmována. Téměř klasikou se již stal dvoudílný snímek Karla Steklého z roku 1956, v němž postavu Švejka ztvárnil Rudolf Hrušínský.
Postava dobromyslného Švejka údajně Haška napadla již v roce 1911, poté, co se vrátil pozdě večer domů z hospody. "Pitomec u kumpanie" napsal si Hašek tehdy na kus papíru. Haškův hrdina se tak poprvé objevil již v knize Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky, která vyšla v roce 1912.
Hašek je autorem mnoha politických satir i humoresek. Mezi jeho další díla patří například Můj obchod se psy a jiné humoresky, Větrný mlynář a jeho dcera či Tři muži se žralokem a jiné poučné historky.
Začátkem roku 1915 narukoval do armády a už v září se ocitl v ruském zajetí. Vstoupil do československých legií, ale po četných sporech s jejich vedením se v roce 1918 přidal k Rudé armádě. Stal se členem bolševické strany, politickým pracovníkem a dotáhl to až na pomocníka velitele města Bugulma.
ČTĚTE TAKÉ |
Dva roky po skončení války se Hašek vypravil zpět do Čech. Přivedl si s sebou i novou ženu Alexandru Lvovou, aniž se ovšem předtím rozvedl. Po návratu do Prahy se vrátil k bohémskému stylu života. Přestěhoval se do Lipnice nad Sázavou na Havlíčkobrodsku, kde v devětatřiceti letech, 3. ledna 1923, zemřel.
V lipnickém domku, kde Hašek na sklonku života pobýval, byla po jeho smrti vytvořena pamětní expozice. Sochař Radomír Dvořák se stal autorem právě dokončeného osmnáctitunového žulového portrétu Haška s názvem Hlava XXII pojmenovaného podle slavného protiválečného románu amerického spisovatele Josepha Hellera.
