Jednalo se o největší čin evropského domácího odboje za války. Kubiš, který se narodil před 100 lety, 24. června 1913, zahynul s dalšími parašutisty v červnu 1942 v pravoslavném chrámu Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Do devětadvacátých narozenin mu tehdy scházelo jen šest dní. S Gabčíkem se poznali v roce 1939 v Polsku a výborně se doplňovali.
Postavou nevelký Gabčík byl houževnatý fotbalista srdečné povahy a přirozený velitel, zatímco introvertní a klidný Moravák Kubiš byl méně fyzicky zdatný, o to více ale bystrý, kamarádský a vytrvalý.
ČTĚTE TAKÉ: |
Jan Kubiš se narodil 24. června 1913 v Dolních Vilémovicích jihovýchodně od Třebíče v rodině obuvníka jako druhý ze čtyř dětí. Od sedmi let vyrůstal v nedalekém Ptáčově u svého strýce, od 14 let let pracoval kupříkladu jako čeledín, staral se o zvířata, byl kočím v lese či dělal topiče v cihelně.
Volný čas věnoval tělovýchovné jednotě Orel. V říjnu 1935 byl odveden k pěšímu pluku do Jihlavy. Zařazen byl do poddůstojnické školy a v armádě zůstal i po ukončení služby. Sloužil v Opavě, kde byl hodnocen jako "kamarádský, klidný, mírné povahy, vytrvalý".
V době zářijové mobilizace v roce 1938 byl zástupcem velitele čety u strážního praporu pěšího pluku, kterému byl přidělen úsek opevnění na Opavsku. Po Mnichovu byl demobilizován, vrátil se do rodné vesnice a pracoval v cihelně. Po nacistické okupaci v březnu 1939 odešel o tři měsíce později ilegálně do Polska, kde se přihlásil do československé vojenské jednotky. Zde se poprvé setkal s Gabčíkem.
Parašutisté Gabčík a Kubiš
Po přesunu do Francie oba sloužili v Cizinecké legii v Alžírsku, již od září 1939 se ale stali příslušníky čs. armády ve Francii. Účastnili se bojů ve Francii a po pádu Francie odpluli na lodi Rod El Farag do Anglie. Do Liverpoolu dorazili 12. července 1940, na poslední lodi, která připlula z poražené Francie.
Na britském území se Kubiš stal velitelem čety a v březnu 1941 byl povýšen na rotmistra pěchoty. Poté se v létě 1941 s Gabčíkem účastnil speciálního výcviku, určeného pro nasazení v nepřátelském týlu. Kubiš byl hodnocen jako "pomalejší, ale svědomitý, ukázněný, rozvážný, dbalý zevnějšku. Solidní, oblíbený, národnostně velmi uvědomělý. Má snahu po vzdělání. Prokázal velitelské schopnosti, vědomosti, schopen velet pěší i kulometné četě".
Kubišova rodinaZ Kubišovy široké rodiny bylo postupně zatčeno 250 lidí, nejbližší rodina byla odeslána do koncentračního tábora Mauthausen, kde byla 24. října 1942 popravena společně se spolupracovníky parašutistů a rodinou parašutisty Valčíka. Je po něm pojmenována ulice v Praze 8 či ulice v Třebíči a Pardubicích, byl několikrát posmrtně vyznamenáni. Letos se při rekonstrukci jeho rodného domu v Dolních Vilémovicích našly jeho dopisy, části vojenského stejnokroje i fotografie jeho přátel. |
Od listopadu 1941 oba čekali na nasazení do akce. Té se dočkali v noci z 28. na 29. prosince 1941, kdy byli vysazeni na území Protektorátu v rámci výsadku Anthropoid. Místo u Ejpovic u Plzně ale přistáli poblíž Nehvizd u Čelákovic. Gabčíkovi s Kubišem se posléze podařilo nalézt úkryty v Praze a začali plánovat atentát na Heydricha. Domácí odboj měl ale z atentátu strach, v depeši do Londýna 12. května napsal, že "atentát by asi v ničem neprospěl spojencům a pro náš národ by měl nedozírné následky".
Kubiš s Gabčíkem se pak rozhodli, že na Heydricha zaútočí při jeho cestě z Panenských Břežan do Prahy v zatáčce pod Vychovatelnou. Vše si dobře obhlédli, 12 dní jezdili na kolech do Břežan. Při atentátu 27. května 1942, který trval asi 20 sekund, se Kubiš zachoval duchapřítomně: poté, co z Gabčíkova samopalu nevyšla rána, vrhl na Heydrichův vůz granát.
Okamžitě po atentátu bylo vyhlášeno stanné právo a začaly popravy. Do chrámu v Resslově ulici přišel Kubiš 29. května, Gabčík 1. června. Gabčík těžce nesl, že jeho zbraň selhala. Po zradě výsadkáře Karla Čurdy přepadlo kostel 18. června gestapo; Gabčík spáchal v bezvýchodné situaci sebevraždu, těže raněný Kubiš, který spolu s Adolfem Opálkou a Josefem Bublíkem bojoval na kůru, vykrvácel po zranění v lazaretu SS v Podolí.
