Markéta Lazarová byla v anketě filmových kritiků a publicistů vyhlášena nejvýznamnějším filmem stoleté historie české kinematografie. S Vláčilem natočil Uldrich devět celovečerních snímků a čtyři dokumenty, mimo jiné Údolí včel nebo Adelheid.
"Obvykle jsme pracovali spolu na technickém scénáři. Po jeho napsání byl vlastně pro Vláčila už film natočený. Na place to obvykle nechal na mně, celé natáčení se mi už ani nepodíval do kamery," řekl Uldrich ČTK, když se v roce 2008 na Pražském hradě zúčastnil zahájení výstavy o tomto předním českém režisérovi.
Někdy, když byl na vahách a chtěl se nějak rozhodnout, musel prý Vláčila doslova prosit, aby hledáčkem kamery snímanou scénu zkontroloval. "On si natočil ten snímek už tím technickým scénářem - a bylo hotovo. Ten byl ale dokonalý. Byla to kniha s poznámkami, na co se má dát pozor, jak to má vypadat, včetně rekvizit rozebraných do nejmenšího detailu," dodal Uldrich ke spolupráci s Vláčilem.
Kromě Vláčila točil také s Evaldem Schormem nebo Václavem Vorlíčkem. Pracoval na filmech, televizních seriálech, pohádkách i dokumentech, objevil se ale i před kamerou v roli herce, a to ve filmech Pražské noci nebo v Sedmikráskách Věry Chytilové.
Jak režisér Vorlíček ČTK řekl, s Uldrichem se přátelili i mimo práci. "Jako kameraman byl univerzální. Zaprvé byl velice dobrý kumštýř, odborník, ale také velice dobře rozuměl trikové technice, což já jsem často potřeboval," vzpomínal Vorlíček. S Uldrichem pracoval na filmech Což takhle dát si špenát a Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, pohádce Jak se budí princezny a televizním seriálu Křeček v noční košili.
Cena za celoživotní dílo
Porota Asociace českých kameramanů udělila v roce 2009 Uldrichovi cenu za celoživotní dílo. Uldrich absolvoval část vysokého učení technického a v letech 1956-1963 tvořivý filmový obraz na FAMU. Stal se vyhledávaným spolutvůrcem řady filmů, osobností s vlastním rukopisem moderního dramatického obrazu.
Patří do čtvrté generace české kameramanské školy s vlivy civilismu a neorealismu. Svou tvorbou zpečetil konec epochy černobílého filmu obrazovými monumenty Údolí včel v roce 1967, Adelheid z roku 1969 a Hadí jed a Stín kapradiny z první poloviny 80. let.
