Lidovky.cz: Ušel jste 16 000 km za 802 dní? Přepadla vás někdy slabá chvilka?
Samozřejmě přepadla, a nebyla jediná. Při putování do Santiaga jsem žádné pochybnosti neměl. byť jsem byl bez zkušeností a fyzicky jsem na tom zpočátku nebyl dobře, byl jsem plný odhodlání. Postupně se mi vylepšovala fyzická kondice a ss každým dalším státem jsem zdolával i náročnější terén. Náročné to bylo například ve španělském Bilbau, kdy jsem tam přes 5 hodin sháněl poutnické ubytování a nakonec jsem v téměř nulových teplotách usínal venku pod přístřeškem na kola. To jsem se cítil skutečně vysílený a div mi nestékaly slzy. Nakonec jsem se trochu vyspal, ráno se oklepal a pokračoval dál na Santiago. Poté jsem 4 měsíce pokračoval na Gibraltar. Cesta mě vedla přes Portugalsko, s odskokem na Madeiru a dále opět přes Španělsko. To byly 4 měsíce o přemáhání, každodenním bojem sám se sebou, zda jít dál. Ovšem vnitřní volání, touha či jakkoliv jinak to nazvete, byla silnější, a tak jsem vytrval a pokračoval dál, ke stanoveným cílům.
Mapa cesty
Lidovky.cz: Co bylo během cesty nejtěžší?
Na to se těžko odpovídá, respektive nemám moc rád tento typ otázek. Pokud se nad tím ovšem zamyslím, tak z pohledu fyzického - zvyknout si na dennodenní zátěž, kterou jsem nesl na zádech. Bylo to 20 kilogramů. Z toho vnitřního nebo pocitového hlediska, vědomí toho, že jsem v konečném důsledku na cestu sám, že ji za mě nikdo jiný nemůže vykonat. Ona se ta pouť do Santiaga dá velice lehce převést do celého dosavadního života. A též věřím, že i do toho budoucího. Prostě vám pouť mnohé napoví o vás samotných. A některá ze zjištění nemusí být až tolik příjemná. Těžké pro mě vlastně bylo i skončit s putováním. Což se mi vlastně ani nepodařilo.
Lidovky.cz: Během pouti jste prošel 20 států, kde se vám nejvíce líbilo?
Líbí se mi všude, kde narazím na dobré lidi, kteří jsou ochotni nezištně pomoci a podají pomocnou ruku cizinci. Dobrou zprávou je, že jsem tuto nezištnou pomoc nalezl ve všech státech, kterými jsem procházel. Ovšem, že jsem se setkal i s negativními případy, ale ty jsou v absolutní menšině a 90 procent zážitků jsou pozitivní. Krásně se putuje Francií a Švýcarskem. Mám rád hory, tedy kdekoliv se dostanu blíže k oblakům jsem spokojený. Cesta mě též zavedla na ostrov Madeira, který je skutečně nádherný. Izrael naproti tomu nabízí obrovskou rozmanitost jak krajinou tak lidmi, kulturami a lidmi, kteří zde žijí. Řecké téměř opuštěné vesničky v horách, které jsou stěží dostupné auty mají též své nezapomenutelné kouzlo. A turecký venkov, kde lidé žijí poklidným způsobem a nenechají se vtáhnout do rychlého tempa západní Evropy nás též může mnohému naučit.
Lidovky.cz: Kam poputujete v blízké době? Chystáte nějakou cestu?
Chystám. Putování jsem tak trochu propadl nebo lépe, že jsem v něm nalezl naplnění. Baví mě poznávání nových míst, lidí a kultur. To neznámé, co se před vámi rozevírá jako ještě nepřečtená knížka, je vzrušující. A tak jsem se na Velikonoce minulý rok rozhodl, že uskutečním etapovitou pěší pouť kolem světa. Je to pro mě výzva, která ke mně už začala přicházet v průběhu první poutě. Dlouhou dobu jsem si říkal, že je to bláznovina a vlastně při pokračování na Jeruzalém jsem se snažil vnitřně přimět tuto myšlenku opustit. Ale to mi vydrželo pouze několik měsíců a po návratu z Izraele jsem se rozhodl, že do toho půjdu a pokusím se obejít svět po svých. Cílem je pěšky spojit, co nejvíce států celého světa, projít jejich hlavními městy. První etapu zahájím letos 1. června, kdy opět vyrazím ze svého rodného města Dvora Králové nad Labem, půjdu na Hradec Králové, Prahu a pak už na sever do Berlína, Kodaně a přes Oslo do Trodenheimu, což je významné poutní místo. Taková "compostela" severu. A odtud se budu opět stáčet na jih, na Stockholm, Helsinky, Talin a na Varšavu.
Lidovky.cz: Na svých stránkách píšete, že chcete každý rok ujít 5000 km. Proč?
Plánovaná pěší cesta kolem světa může mít v konečné délce i 100 000 km a pokud tomu chci věnovat následujících 20 let, tak mi vychází, že bych měl každý rok ujít tuto vzdálenost. A též to odpovídá zkušenosti, kdy vím, že jsem schopen měsíčně ujít mezi 700 až 800 km a ročně plánuji putování věnovat mezi 6 až 9 měsíci. Zbytek času plánuji pobývat v České republice a věnovat se další aktivitám.
Lidovky.cz: Co je při cestách nejdůležitější?
Záleží čeho na cestě chcete dosáhnout. Při pouti je to odhodlání dojít do stanoveného cíle. Dále bych řekl, že pokora a úcta k místům, kterým procházím, k lidem, kteří tam žijí a kultuře, kterou uchovávají. Též si myslím, že je to ochota naslouchat sobě i ostatním.
Lidovky.cz: Bez čeho byste na pouť nevyrazil?
Bez víry.
Lidovky.cz: Pořádáte i charitativní akce, mohl byste je nějak přiblížit?
Sám pro sebe jsem již naputoval mnoho kilometrů. Nyní chci putovat pro ostatní. Proto je nosnou myšlenkou či poselstvím celé poutě kolem svět mír. Je to můj vklad do myšlenky nenásilné budoucnosti pro celou naši lidskou společnost. Vím, že je to idealistické a ne jednoduché, ale i tak věřím, že je to krok potřebným směrem. V této souvislosti navazuji kontakty s různými mírovými hnutími po celém světě, jejichž aktivity hodlám podporovat a propagovat. Jedním z nich je například Master Peace. "Zasaď strom míru" je mým projektem, kdy na různých místech, kterými budu procházet vyzvu místní komunitu aby se mnou zasadili alespoň jeden Strom Míru, který bude upomínkou na cestu a určitým pojítkem mezi místy, kterými projdu. Ve Dvoře Králové nad Labem jsem v jednání s městě, v Hradci Králové například s občanským sdružením Galacie. Dále v každém státě, kterým budu procházet vyberu minimálně dvě dobročinné či neziskové organizace, které pomáhají potřebným a zaměřím se na jejich propagaci a podporu. Za Českou republiku to je Domov svatého Josefa v Žirči, který jako jediné zařízení v Česku pomáhá lidem s roztroušenou sklerózou. V neděli 1. června 2014 plánujeme ve spolupráci se ZUŠ Dvůr Králové nad Labem uspořádat benefiční koncert pro tento domov a bude to též startovní výstřel mé poutě. A dále navrhnu spolupráci sdružení Cesta za snem, které pomáhá hendikepovaným lidem zpětné zapojení do aktivního sportovního života. Poslední co bych rád zmínil, je že v přípravě je vznik občanského sdružení nebo dnes již nově spolku Pokojný Poutník, jehož posláním bude podpora poutnictví a poutníků v Čechách.
Lidovky.cz: Jakým způsobem se chystáte své putování financovat?
Je pravdou, že věřím, že se pro mě putování stane i zdrojem obživy. Aktuálně pořádám promítání o mé 16000 km dlouhé pouti z Čech do Santiaga, Říma a Jeruzaléma. Přehled míst, kde budu vystupovat je stále aktuální. Všichni jste srdečně zváni. Dále nabízím k zakoupení fotografie, které jsem pořídil v průběhu putování v provedení tisku jako foto obrazu. A též jsem vydal básnickou sbírku SEDMPANY. Přesto pro další putování hledám firmy a společnosti, které mě podpoří na další cestě. Mé další kroky můžete sledovat na mých stránkách nebo některé ze sociálních sítí.