Vojtěch Kubašta se narodil v roce 1914 v české rodině ve Vídni. Když mu byly čtyři roky, přestěhoval se s rodiči do Prahy, kde vychodil obecnou školu a reálku, po které chtěl pokračovat na výtvarné akademii. Rodiče ale byli proti. Pragmatický tatínek si pro syna vysnil právnickou kariéru. Nakonec se dohodli na kompromisu a začínající výtvarník šel studovat architekturu na ČVUT.
Jak objevil Maroušek génia„Měli jsme doma leporelo Cvrček a mravenci, které se mi vždycky hrozně líbilo,“ vzpomíná a přiznává, že o autorovi krásné rozkládací knihy neměl tehdy ani tušení. „Říkal jsem si, že bych mohl v knihkupectví sehnat něco podobného, jenže nic neměli, a tak mě napadlo zajít do antikvariátu. Přinesli mi pět úžasných knih, každá rozkládací na několik způsobů. Ptal jsem se, kdo je dělal, a antikvář řekl: Vojtěch Kubašta. Nikdy předtím jsem tohle jméno neslyšel a zajímalo mě, kdo to je.“ Po návštěvě antikvariátu Maroušek prohledával archivy, knihovny a internetové servery. Začal zjišťovat, kdo byl tajemný výtvarník, a sbírat jeho díla. Dnes má třicetiletý Maroušek sbírku čítající tři sta knih, pohlednic, propagačních materiálů a dalších artefaktů, jež mají společného autora. |
„Na škole založil s kamarády skupinu Čtyřlístek. Měli to výborně rozdělené: jeden sháněl zakázky, dva rýsovali a právě Kubašta dělal modely. Když začala válka, sdružení se rozpadlo, ale on pokračoval v práci. Pro nakladatelství Aventinum vytvořil sérii kreseb a grafických listů, například Loretu nebo Klementinum. Nakladatel totiž chtěl uchovat podobu míst, která jsou důležitá pro náš národ, pro případ, že by byla za války zničena. Kubašta zachytil tyto památky zcela netradičně, z ptačí perspektivy. Jeho kresby i grafické listy byly sice drahé, ale lidé si je kupovali – jako vzpomínku na české památky,“ vysvětluje Maroušek.
Úspěch a sen o Americe
„Největší úspěch měly Kubaštovy dětské knížky, překládaly se do sedmatřiceti jazyků a prodalo se pětatřicet milionů výtisků. On byl výborný v tom, že všechno dělal sám, nejen obrázky, ale i technickou stránku prostorové knihy, což tenkrát zvládl jen málokterý výtvarník. Neustále vymýšlel další zlepšováky. Autíčka, která doslova vyjedou z knihy, nebo papírový strom, který jedním tahem rozevřete a vyletí pták Ohnivák. Kubašta měl doma obrovský archiv výstřižků, zajímal se o reálie v jednotlivých zemích. Sbíral všechny obrázky indiánů, námořníků nebo arabských šejků,“ říká Maroušek.
Vojtěch Kubašta se narodil v roce 1914 ve Vídni.
Encyklopedie pohádek, příběhy zvířátek nebo dobrodružné putování dvou chlapců – Tipa a Topa – zaujaly čtenáře po celém světě. Kubašta se rychle stal žádaným umělcem, jeho dílo si objednávali Američané, Rusové i Japonci.
Největším úspěchem pro Kubaštu však nebyly milionové náklady jeho knih, nýbrž splněný sen v Americe. Od dětství miloval film, hlavně tvorbu Walta Disneyho. V 60. letech se o českém výtvarníkovi doslechl Disney a rozhodl se, že mu zadá výrobu několika příběhů, například Bambiho nebo Knihu džunglí. Věděl, že se může spolehnout nejen na kvalitu, ale také na rychlost.
Publikace Farma byla určena pro anglický trh.
„Američanům trvala výroba jedné rozkládací knihy rok, Kubašta to zvládl za tři měsíce, a zaměstnal tím desítky lidí. Dostali od něj maketu a obrázky pro jednotlivé strany knihy, které se tiskly ve Velkém Šenově. Tam byla specializovaná tiskárna, která měla svůj vlastní papír a barvy z Německa. Na tisku se rozhodně nešetřilo, každý list knihy je doslova nacucaný barvou. V letech 1955 až 1965 vytvořil sto takových knih,“ říká Maroušek.
Peníze přijdou samy
Zdatný výtvarník pracoval až do své smrti v roce 1992, aniž by většina Čechů kdy znala jeho jméno a jeho životní příběh. A přitom byl stejně úspěšný jako ilustrátor a režisér animovaných filmů Jiří Trnka, který dosáhl slávy už za svého života. „Táta a Trnka byli nejúspěšnější čeští výtvarníci na export,“ vzpomíná v telefonickém rozhovoru Kubaštova dcera Dagmar Vrkljanová, která dnes žije v Kanadě. „A že skoro nikde není jeho jméno? Táta tohle neřešil, byl rád, že se jeho knihy líbí dětem.“
Výtvarníka těšilo, že se jeho díla s úspěchem prodávají do ciziny – hlavně na kapitalistický Západ. Leckdo se přitom diví, že Kubašta nebyl v komunistické straně ani ve Svazu umělců, ale v Artii to tehdy brali zřejmě pragmaticky: hlavně že má z prodeje knih komunistický stát valuty. „Samozřejmě že mu z toho Artia platila procenta, později si je nechal vyplácet v bonech. Táta mi často říkal: Dělej, co tě baví, a peníze přijdou samy.“
Dílo Vojtěcha KubaštyDo 29. června probíhá v brněnském letohrádku Mitrovských výstava díla geniálního ilustrátora Vojtěcha Kubašty. K vidění jsou bude kompletní výběr z tvorby - od knižních ilustrací, grafických listů, reklamních materiálů a pohlednic až k velkému množství prostorových knih a betlémů, celkem na 250 děl. |
