Rössler (15. listopadu 1926 – 30. prosince 2014), již od časů v oddíle vodních skautů přezdívaný Rozára, patřil k zakladatelům českého námořního jachtingu. Věnoval se tedy oboru, který za komunismu a jeho cestovních omezení patřil na první pohled mezi beznadějné. Ale Josef „Rozára“ Rössler doložil, že i tady měla smysl vlastní iniciativa, buldočí umanutost a odvaha. Sám si v Praze postavil námořní jachtu. Jezdil s ní do míst (třeba na Severní moře či Balt), která jsou dnes považovaná za banální, ale tehdy byla pionýrská. A činil tak, aniž by si smočil úlitbou režimu. Členové jacht klubu jezdili na moře prostřednictvím cestovní kanceláře Sport Turist – a s ní nebylo nutné žádat o devizový příslib a výjezdní doložku.
Tím se dostáváme k širšímu rozměru rodu Rösslerů. Výše zmíněný jacht klub totiž založil dědeček Josefa Rösslera. Jméno Josef Rössler-Ořovský (1869 – 1933) už něco říká značné části veřejnosti. Patřil k zakladatelům sportu v českém i evropském formátu. Příjmení Ořovský (z německého Ross = oř) si vymyslel, když studoval a za Rakouska-Uherska byl studentům sport zakázán. Založil první bruslařský, lyžařský i jachetní klub u nás. Byl první, kdo si pořídil lyže (a jako první na nich sjel Václavské náměstí v Praze). Byl první, kdo si opatřil a sám přeložil originální pravidla fotbalu. I proto 29. března 1896 pískal první derby Sparta-Slavia. (Když po konci zápasu zpětně neuznal gól Sparty, stál u vzniku dodnes trvající řevnivosti obou klubů a jejich fanoušků.) Osobně se znal se členy olympijského hnutí včetně barona Coubertina. Přispěl k tomu, že Čechy měly už v roce 1912 vlastní olympijský tým, i k tomu, že Týden zimních sportů byl povýšen na zimní olympijské hry.
Toto vše připomíná příjmení Rössler. Ale i něco více. Nebyli to úzce zaměření sportovci zahledění do soutěživosti a výkonů, ale lidé žijící ve společnosti, a to ve společnosti dobré. Není náhoda, že nyní zesnulý Josef, vnuk Rösslera-Ořovského, byl znám i v okruhu kulturního undergroundu. Není úplná náhoda, že jeho dva synové hráli v takto zaměřených kapelách (Josef zvaný Bobeš i v The Plastic People of the Universe a DG 307). V době, kdy mnozí redukují underground na orgie a vulgaritu, stojí za zmínku i tento rozměr příjmení Rössler.
