Dílna Roberta Cerettiho, ležící o samotě v piemontských horách na severozápadě Itálie, je plná kytar, na kterých zrovna pracuje, a také spousty cedrového, mahagonového a jabloňového dřeva. Na velkém stole má nákresy klasických kytar.
„Svou první kytaru jsem vyrobil ve dvanácti letech z kartonu. Samozřejmě se na ni nedalo hrát, ale tahle vášeň mi už zůstala,“ vysvětluje padesátiletý Ceretti, který se do výroby těchto nástrojů doopravdy pustil teprve před 15 lety. Dílnu si udělal z víkendového domu v piemontských lesích.
Pět set kytar ročně
Dnes vyrábí pět až šest kytar ročně. A prodává je za písničku, aby pomohl hudebníkům postiženým hospodářskou krizí a hlubokými škrty ve výdajích na kulturu.
Pracuje se dřevem ze stromů, které si sám porazil, a to většinou v zimě, kdy je menší riziko, že dřevo praskne. Někdy porazí i sekvoje či jedle ze zahrad. Dřevo si pečlivě vybírá a používá další přírodní materiály, jako jsou stehenní kosti krav na pražce. Inspiruje se u velkých mistrů, jako byl španělský houslař Antonio Torres Jurado, který se proslavil tím, že v 19. století nakreslil první moderní klasickou kytaru.
„Kytary nejsou prostitutky“
Moderní, ručně vyrobená kytara s bohatým zvukem může stát až 25 tisíc eur (téměř 700 tisíc korun). Ale Roberto Ceretti se nepustil do jejich výroby pro peníze. „Kytary nejsou prostitutky, které můžete vystavit za sklem. Jsou to nástroje, které si necháte po celý život, o něž pečujete s láskou a na něž hrajete,“ zdůrazňuje Ceretti. Rád vyhoví i těm hudebníkům, kteří potřebují nástroje opravit.
„Mými zákazníky jsou jen hudebníci. Nedělám kytary pro sběratele nebo pro lidi, kteří si chtějí jen zavěsit něco módního na zeď,“ říká Roberto Ceretti. Tento otec tří dětí svou rodinu usadil v domě vedle dílny a tam vede spartánský život. Používá vodu z nedalekého pramene a dříví z okolí na vaření a topení.
PSALI JSME: |
Jeho práce vyžaduje velkou trpělivost. Materiál získává jen v ideálním čase, v závislosti na měsíčních fázích, které mají vliv na přítomnost červů v dřevě. Když je dřevo připraveno, je třeba ještě nejméně měsíc na výrobu kytary.
Jeho tři děti ale v otcových šlépějích asi nepůjdou. „Když jste dnes v Itálii hudebníkem, na živobytí si nevyděláte. Nenechávám si za kytary platit, vyměňuju je“, většinou za nástroje, vysvětluje.
Ti, kdo na to mají prostředky, platí za jeho kytary od 2000 do 7000 eur (56 tisíc až 195 tisíc korun). „To se ale nestává často,“ dodává Ceretti.
