Z hollywoodských produkcí šlo například o snímky Nemilosrdně, Pán přílivu, Uprchlík a další, v nichž vytvořil řadu výrazných, většinou však záporných postav. „I herec negativních rolí může být pozitivním přínosem pro kinematografii,“ komentoval to o víkendu při předávání ceny prezident festivalu Fero Fenič.
Letošní Febiofest zahájil profesor Snape z Harryho Pottera |
Výraznou roli vytvořil Krabbé v německém snímku o Albertu Schweitzerovi, který vznikl v roce 2009 v koprodukci s Jihoafrickou republikou. „Přečetl jsem až třicet jeho knih a mluvil se členy jeho rodiny. Snažil jsem se ponořit do jeho života a pochopit ho. Rodině se moc nevěnoval, protože měl všude spoustu práce. Nikdy se ale nechtěl dostat do politiky - to se mi na něm líbí,“ řekl sedmdesátiletý herec. V Praze byl už začátkem šedesátých let a třikrát tu natáčel. Prahu miluje už proto, že mu připomíná Amsterodam. Když prochází centrem, má prý pocit, že se vrátil domů.
Krabbé jako host Febiofestu uspořádal workshop na DAMU a odnesl si nejlepší zážitky. „Studenti chytře reagovali na to, co jsem jim říkal. Strávil jsem s nimi dvě hodiny, zkoušeli jsme dvě scény a oni byli stále lepší a lepší. Ukázalo se, že všichni herci na světě mají jeden společný jazyk,“ uvedl. Domnívá se, že herectví mají lidé v těle a v mozku. Naučit se lze však i tu techniku, ale hercem se zkrátka narodíte, dodal.
Krabbé: všechny záběry si vlastně kreslím
V rámci Pocty Jeroenu Krabbému Febiofest uvádí filmy, kde hraje hlavní role, a zároveň i dva snímky, které dosud režíroval: Kufry pana Silberschmidta oceněné na Berlinale 1998 a alegorický příběh dvou andělů Objevení nebes.
„Hodně jsem se naučil v divadle, kde jsem byl každodenně třicet let. Původní profesí jsem ale malíř - v naší rodině to je dědičné. V sedmnácti jsem studií nechal a šel na divadelní školu. S matkou, která překládala titulky k filmům, jsem chodil často do kina. Režírování je vlastně takové vizuální umění, režisér si musí celý film nejprve představit v hlavě - a já si všechny záběry nakreslím,“ podotkl k tomu, proč se chtěl najednou ocitnout na opačné straně kamery. Přispělo k tomu i to, že se mu někdy nelíbilo, jak režiséři přistupují ke své práci. A tak se vždycky snažil být připravenější než herec.
„Miluji hraní záporných postav ve filmu, vždycky je o čem hrát a je to pro mě něco jiného. Nakonec i já sám má i stinné stránky ve svém životě, a tak je rád ukážu,“ vysvětlil.
