Proč jste se rozhodl žít bez peněz?
Osobně říkám, že už pět let stávkuji s penězi. Žiju z toho, co zbývá, abych upozornil na velký problém plýtvání v naší společnosti. Vyhazujeme skoro polovinu toho, co koupíme a týká se to hlavně potravin. To s sebou nese i další negativní dopady, naše plýtvání ovlivňuje i světový hlad nebo ničení životního prostředí.
Dřív jste se živil tak, že jste prostě vybíral jídlo z popelnic. Později jste ale založil úspěšný projekt foodsharing.de a tak získáváte jídlo, které by jinak skončilo v koši. Na jakém principu to funguje?
Je to platforma, kde si lidé vyměňují jídlo. Když máte doma něco, co vám přebývá, tak to můžete nabídnout na síti na stránkách a pak si ho může kdokoliv jiný zdarma zase přijet vyzvednout. Vše funguje na principu dobrovolnosti. K tomu na síti navíc nabízíme jídlo, které se svými spolupracovníky „zachraňujeme“ ze supermarketů a od obchodníků. Jde o potraviny, které jsou třeba krátce před vypršením data spotřeby a už by se neprodaly. Už jsme takto rozdělili a zachránili před zničením asi milion kilogramů potravin. Máme už 80 tisíc uživatelů, z toho 4 tisíce aktivních, kteří chodí do obchodů. Všichni to dělají mimochodem zadarmo.
Jídlo je větší tabu než sex, říká autorka filmu Cukr blog |
Jídlo máte tedy vyřešené. Jak ale zvládáte takový životní styl bez peněz se dvěma malými dětmi? Jak to děláte třeba s oblečením, s bydlením, jak cestujete, za co si kupujete léky?
Nejdůležitější je samozřejmě kromě jídla mít střechu nad hlavou. To taky nebylo složité. Jenom v Evropě máme milion prázdných bytů, které nikdo nevyužívá. Takže jsme se po nějakém podívali a našli. Teď bydlíme u jedné rodiny v Berlíně a zanedlouho se budeme stěhovat do Kopenicku k další rodině. Má byt, který skoro nevyužívá a sama nám ho nabídla. Za bydlení jim třeba pomáhám s údržbou domu. Oblečení dostáváme hodně jako dárky, protože lidi mají tuny oblečení a zbavují se ho pořád. Takže my sami jsme hodně oblečení darovali třeba uprchlíkům nebo jsme pozvali lidi k nám domů na výměnné bazary.
Jak to děláte, když potřebujete něco konkrétního, co když se vám třeba něco doma rozbije?
Když se mi rozbije třeba součástka na kolo, které je můj hlavní dopravní prostředek, nebo cokoliv jiného, jdu na internet a zadám inzerát. Tam popíšu svou filosofii a vždy se ozve někdo, kdo mi daruje věc, kterou pořebuju. Ale třeba moje manželka peníze ještě používá, i když jenom minimálně. Takže pokud shání něco nutně pro děti jako třeba léky, tak si to prostě koupí. Využíváme k tomu tzv.kindergeld – to jsou přídavky na děti, na které má v Německu nárok každý rodič bez rozdílu.
Jak to děláte se zdravotním pojištěním, když žijete bez peněz?
Moje manželka platí rodinné zdravotní pojištění, které zahrnuje všechny členy naší rodiny. Ale já si ho nenárokuji. Takže reálně ho vůbec nevyužívám. V praxi to funguje tak, že mám několik lékařů, kteří sympatizují s mým životním postojem a ošetřují mne zadarmo. Když jdu třeba k zubaři, udělá to zadarmo, protože nás podporuje.
  |
Fanoušky máte nejen doma, ale i v zahraničí. Slyšela jsem o vás dokonce, že vám lidé přezdívají guru nebo vás srovnávají s Ježíšem. Co si o tom myslíte?
S Ježíšem mne možná někdo srovnává, protože máme stejné dlouhé vlasy (smích). Já si myslím, že všichni jsme takoví Ježíšové nebo Buddhové, či Mohamedi. Podle toho, v co věříme. Věřím, že v každém člověku se skrývá něco dobrého. Nejsem nábožensky založený, ale věřím v lásku. Myslím že je důležité, aby každý v lidech hledal to dobré. A když to někdo hledá, tak to najde.
Součástí vaší filosofie je i fakt, že jíte jen veganská jídla. Můžete to vysvětlit?
Za prvé bych chtěl žít ve světě, kde se každé živé bytosti daří dobře. A dnes zabíjíme denně miliony zvířat kvůli masu, přestože maso jíst nemusíme. Lvi ho musí jíst, ale my lidé nemusíme jíst maso ani pít mléko jiných živočišných druhů. Za druhé si myslím, že pokud chceme udělat něco pro životní prostředí, tak právě veganství a využívání sezónních a regionálních potravin, je nejlepší cesta. Padesát procent všech skleníkových plynů pochází z živočišného průmyslu. Na vyprodukování jednoho kila hovězího masa se spotřebuje 50 tisíc litrů vody a spousta oblilovin. Právě rostlinná strava je velmi efektivní cesta, jak zredukovat svou ekologickou stopu.
Jak jste vlastně přišel na nápad žít život bez pěnez a co byla poslední věc, kterou jste si koupil?
Vše začalo velkou cestou z Nizozemska do Mexika, kterou jsme s partou kamarádů absolvovali bez peněz. A šlo to. Po skončení cesty jsem si řekl, že zkusím v tomhle životním stylu pokračovat dál i doma v Berlíně. A poslední věc, kterou jsem si koupil, byl batoh, který jsem na cestu potřeboval.
Paradoxní je, že původně jste naopak chtěl mít hodně peněz. Četla jsem, že vaším snem z mládí bylo stát se milionářem. Proč tak radikální změna?
Myslel jsem si, že s penězi je vše možné. A chtěl jsem mít hodně peněz, abych mohl pomoci těm nejchudším na světě, třeba hladovějícím dětem. Takové byly mé sny v mládí, ale pak jsem si rychle uvědomil, že to není tak jednoduché. Jediný způsob, jak můžeme pomoci, je začít od sebe. Musíme změnit konzum, přestat plýtvat, změnit způsob dovážení výrobků z chudých zemí.
Vaším nejbližším plánem je teď založení vlastní vesnice, co je to za projekt?
Naším snem je založit veganskou ekovesnici, nejlépe v Jižní Evropě. Žilo by tam asi stopadesát lidí, dali jsme projektu už název Eotopia. Chceme tam žít společně a soběstačně, pěstovat obilí a zeleninu. Bude to místo, kde si budou lidé vzájemně pomáhat a kde nebudou hrát peníze žádnou roli. Už jsme dostali hodně nabídek od soukromníků z celé Evropy, ale nenašli jsme to pravé. Projekt plánujeme rozjet už v létě.
Není to už utopie?
Ano, je to utopie, ale myslím si, že je důležité věřit v utopii. Já v utopii věřím. Stejně tak věřím, že jako lidstvo můžeme žít v míru bez válek. To je taky utopie. Stejně tak ale byla dřív utopie, že lidé budou létat letadlem. Nebo byla utopie, že se mnou dělá rozhovor žena. To bylo třeba před sto lety nemožné. Nebo že bude mít Německo jako kancléřku ženu. To bylo taky nemožné a teď máme Angelu Merkelovou. Hranice máme jen v naší hlavě. Pokud řekneme, že je něco utopie, je to utopie jenom v naší hlavě.
Více informací a velký článek o Raphaelu Fellmerovi najdete v magazínu Pátek Lidových novin.
