Nebojím se o smrti mluvit. Je to přirozená součást života, říká herečka Plodková

Lidovky.cz: Kdy jste si uvědomila, že byste se chtěla stát herečkou?
Nedlouho poté, co jsem začala chodit do dramatického kroužku k Martinu Zajíčkovi. To mi bylo asi dvanáct. Chvíli trvalo, než jsem z tajného přání udělala veřejné. Když jsem se dostala do druhého kola na přijímačkách na konzervatoř, řekla jsem si, že tudy by moje cesta mohla vést, i když mě nakonec nepřijali.

Lidovky.cz: Máte raději film, nebo divadlo?
Mám ráda obojí. V něčem víc film, v něčem víc divadlo. Na filmu oceňuji sílu okamžiku před kamerou, celý ten svět je pro mě velmi přitažlivý. Jako hodinový strojek. A když všechny složky jedou ruku v ruce, je natáčení požitek. V divadle mám ráda zkoušení, dvouměsíční hledání postav, hledání se v prostoru, kostýmy, které přesahují rámec reality, a samozřejmě diváky. Je hezký vnímat, jak moc s vámi jdou, a jak reagují. 

Ruská romantika Na Zábradlí: Stanislav Majer si zahraje Doktora Živaga

Lidovky.cz: V současnosti vás diváci mohou vidět především v Divadle Na zábradlí. Jak jste si jako nově příchozí sedla s hereckým souborem?
Jako kdybych nebyla nově příchozí. S mnohými už jsem se znala s dřívějška. Na Zábradlí jsou skvělí lidi, ráda s nimi trávím čas během zkoušení.

Lidovky.cz: Ve hře Požitkáři hrajete vdovu, která sebou nosí popel svého manžela. Hra je vyzdvihovaná především kvůli vizuální stránce. Jak byste popsala děj?
Děj neděj. Podivná společnost, která se schází v hotelové lobby. Nemáme spolu nic společného, čas se neskutečně vleče, občas z nás někdo umře, a zase se objev. V groteskním hávu se díváme na téma života a smrti. Každý se s tím vypořádá po svém, každý si sebou nese nějaké to tajemství. Je to skvělý.

Lidovky.cz: Věříte na život po životě?
Mlhavě ano. Nemůžu to říct stoprocentně, ale nějak mám dojem, že se tu objevíme víckrát…a ta představa je vlastně hezká.

Lidovky.cz: Současná společnost staví smrt a vše co s ní souvisí až na okraj. O smrti se málo mluví, jako by nebyla přirozenou součástí života. Myslíte si, že je to tak správné?
Nikdo nemůže zařídit to, aby se nám smrt vyhnula. Na jednu stranu je zbytečné dělat ze smrti tabu, na stranu druhou se lidem ani nedivím… Stačí se dívat na televizní zprávy, nebo číst noviny… a co tam ve většině případů najdete? Smrt. Všude, všichni jenom umírají. Tak proč ještě se bavit o smrti vlastní. Ale jsem ráda, že zrovna v době, kdy byla premiéra Požitkářů, se spustil web mojesmrt.cz. Jeho autory jsou mladí kluci a vyšli především ze svých prarodičů… Zjistili, že i babička s dědečkem chtějí umřít podle svého, jen je třeba se jich na to zeptat a nebát se reakce. Osobně mě netíží o smrti mluvit, uvědomuju si ji velmi jasně, uvědomuju si, že může přijít kdykoliv, u kohokoliv.

Lidovky.cz: Zahrála jste si také v dánském dramatu Prag. Jací jsou podle vás Dánové?
Dánové nečekané otevření a milí. Než jsem je potkala, na severu jsem nikdy nebyla a měla jsem dost zkreslené představy o místních národech. Chladný sever, chladný lid. A pak jsem se stala součástí jejich filmu a zamilovala jsem se do jejich bezprostřednosti a slušné dávky sebevědomí.

Lidovky.cz: Chystáte se v létě odpočívat? Jak trávíte volný čas?
V létě to zatím vypadá půl na půl. Červenec volno, srpen práce. Někam určitě s Filipem vyrazíme, jen jsme si zatím pod vlivem množství práce nebyli schopní říct, kam přesně. Ale jelikož nejsme schopní dlouho ležet na pláži - přece jen rádi objevujeme, rybaříme, pozorujeme zvířata - tipuju to na Norsko. 

SOUTĚŽ: Detektivka z Číny. Vyhrajte audioknihu Pán ohně

Lidovky.cz: Namluvila jste audioknihu Pán Ohně. Jak jste se popasovala s tímto druhem herectví?
Bylo to po dlouhé době, kdy jsem se vrátila k práci s hlasem. A musím říct, že mě to moc bavilo. Ze začátku mě režisér Michal Bureš hodně vedl a opravoval, a když jsem konečně získala jistotu, bylo to skvělý. Je zábavný tu míru koncentrace z celého těla vložit jen do hlasu. A pomocí jeho ji předat dál, k posluchači. Výsledek jsem ještě neslyšela, ale těším se na další pokračování. Navíc s Martinem Myšičkou se hezky pracuje. Ráda ho při práci pozoruji, svými zkušenostmi je tak o deset tříd výš… Připadám si jako jeho studentka.

Lidovky.cz: Nedělaly vám potíže čínské výrazy?
Měla jsem z nich obavy, protože tento jazyk je mi samozřejmě na této planetě asi nejvzdálenější. Ale pokaždé se to nějak podařilo přečíst tak, že to znělo dobře.

Lidovky.cz: Jakou knihu jste přečetla v poslední době a stála za to?
Už přes rok čtu Murakamiho IQ84 v angličtině a baví mě to neskutečně. Jen nevydržím číst dlouho, pro to mi to tak trvá. V poslední době jsem se radši dívala kolem, než do knížek, tak vám neřeknu horký tip. Díky divadlu jsem četla Doktora Živaga, ale to snad ani doporučovat nemusím, to je jasné, že se jedná o krásu nesmírnou.