LN: Kde se chataření vůbec vzalo?
Jedna z prvních chat v Česku je s nadsázkou Karlštejn. Otec vlasti si ho postavil nad Berounkou, aby měl kam jezdit. Masové chatařství souvisí s urbanizací a s industrializací. Koncem devatenáctého století se lidé stěhovali do měst, kde se však zhoršovalo životní prostředí. Zámožnější proto hledali možnost, jak pobývat mimo znečištěné město. Prvním příkladem jsou vily v Dobřichovicích nebo Roztokách, kam jezdily na letní byt rodiny továrníků a vyšších úředníků. Manželka s dětmi a služebnou tam žily přes léto a živitel dojížděl z Prahy. Za první republiky se pak stal letní byt dostupnější. Statkáři pronajímali za příznivou cenu pokoje pro lufťáky z velkých měst. Hodně taky pomohl rozvoj dopravy, především železnice.
LN: Pracovní týden měl tehdy šest dní. Vyplatilo se vyrážet za čerstvým vzduchem jen na neděli?
Bylo to moderní. Po válce se začal projevovat vliv emigrantů, kteří se vraceli do vlasti ze Spojených států, a mladá generace po jejich vzoru toužila po divoké přírodě. Začalo se tedy trampovat. Jezdilo se v sobotu odpoledne po práci a hledala se místa, která byla svým způsobem divoká. Hnutí trampů dal vlastně vzniknout Posázavský pacifik, který vedl z Prahy na jih. Okolí Vltavy nabízelo požadovanou přírodu. Nejprve tam stanovali, potom si stavěli sruby a chatky. Dohodli se s místními zemědělci, jestli mohou použít jejich louku a na oplátku jim pomohli při senech. První Osadu Ztracená naděje založili trampové zhruba v roce 1920 v místech dnešní hladiny Štěchovické přehrady.
Dana Fialová
LN: Šlo o únik z reality?
Díky trampingu se i obyčejný účetní mohl na víkend stát drsným chlápkem z románů o dobývání Divokého západu. Trampské hnutí má několik období: hru na indiány, na kovboje, později dobu kanadskou, tedy zlatokopy. Po 2. světové válce přišla dokonce doba vojenská. Všichni ale chtěli hlavně trávit čas v přírodě a s partou, takže působil silný kolektivní duch. Scházeli se v jedné chatě nebo si postavili vlastní hned vedle, třeba když si přivedli děvče.
LN: Nepříčily se osadní zvyklosti prvorepublikové morálce?
Jistě, bylo to naprosto protiprávní. Nesezdaný pár nocoval společně někde v lese, katastrofa. I to ale zapadalo do hry na indiány. Paďouři honili trampy, kteří měli svoje squaw a nechtěli se jich vzdát.
Dana Fialová (49)
|
LN: Zatímco dneska se jezdí na chatu s rodiči a z donucení, před sto lety bylo chataření protest mladé generace?
Pro rodiče trampů měly ale osady taky pozitivní stránky. Moc se tam nepil alkohol a holdovalo se sportu. V každé osadě muselo být hřiště. Hrál se volejbal, tenis, jezdilo se na vodě. Řada olympijských sportovců se rekrutovala z osad. Trampové dokonce vynalezli nohejbal. A taky tam bylo kulturní vyžití, u táboráku se začalo zpívat. Vidíte, buřty se pečou dodnes a na líbivé, snadno zapamatovatelné písničky se nabalila populární kultura, takže se dneska linou z rádia. Dnes trampské osady z velké části ztratily svoji původní podobu, ale rozhodně jsou jedním z ryze českých kořenů chataření. Dalším specifikem je pak vznik poválečného chalupaření. Po válce z našeho pohraničí zmizely tři miliony lidí a zůstaly po nich spousty volných objektů, které byly k dostání za babku. Lidé je začali využívat k rekreaci.
Dana Fialová
LN: Chalupy přece nejsou jen v pohraničí, my ji máme třeba na Vysočině.
A dřív jste tam jezdili za babičkou, že ano? Tahle druhá fáze chalupaření souvisí se socialistickou industrializací a střediskovou soustavou osídlení. Mladí lidé odcházeli za prací do měst do bytovek a do rodné chalupy se vraceli za rodiči na víkendy. Když staří zemřeli, začali původní domov používat k rekreaci. Chalupy proto najdete i v místech, kde se vážně divíte, proč by tam někdo dobrovolně trávil volný čas.
LN: Podsouvala oficiální kultura lidem chataření záměrně, nebo šlo spíš o neškodný trend, který se mohl bez problému vystavovat?
Chataření přišlo vhod. Nemělo smysl ukazovat ve filmech rodiny, co jezdí k moři, když se cestovat nemohlo. Navíc kdo si hraje na chatě, nezlobí. Během normalizace bylo pro lidi nejideálnější zmizet z města, kde se všichni navzájem sledovali, na chatu či chalupu. Souvisí to taky s panelovou výstavbou. Velká část obyvatel se stěhuje do malých panelákových bytů, takže potřebují alespoň o víkendu zdání svobodného prostoru. V paneláku mi soused vidí do talíře a často tam panují komplikované vztahy.
