Terrance Gordon Sawchuk, jinak řečený Terry, se narodil 28. prosince 1929 v Kildonanu, na dělnickém předměstí kanadského Winnipegu, v rodině ukrajinského emigranta. S hokejem začínal jako desetiletý a hned zamířil do branky. Možná i proto, jak říkal později v rozhovorech, že po starším bratrovi zdědil zánovní brankářskou výstroj.
O dva roky později ho při americkém fotbale potkala první smůla: zlomil si jednu z kůstek v lokti pravé paže. Doma to zatajil, protože rodiče mu tento sport zakázali, a když si matka po třech letech (!) všimla, že má na ruce velkou bouli, a on kápl božskou, na léčbu bylo pozdě. Později přiznal, že neléčený úraz mu zhoršil pohyblivost ruky, ale že byl zároveň donucen přizpůsobit tomu svůj styl.
POHNUTÉ OSUDY: Olympijský veslař se rád předváděl. Suchopára zabily tisícovky voltů |
Podstatnější bylo, že v dorostu týmu Winnipeg Monarchssi nadějného gólmana všiml skaut klubu NHL, Detroitu Red Wings. Šlo zatím jen o příslib, leč brzy následovala událost, jež mohla jeho kariéru ukončit: v brance juniorského týmu Galt Red Wings se totiž srazil s útočníkem, jehož brusle jej zasáhla do oka tak nešťastně, že mu hrozilo oslepnutí. Naštěstí mu chirurgové oko zachránili.
Vrátil se na led a v US Hockey League i v American Hockey League nastupoval za další kluby – Windsor Spitfires, Omaha Knights a Indianapolis Capitals. Ve všech se mu dařilo a v obou soutěžích ho vyhlásili nováčkem roku.
Životní forma
Tehdy již měl uzavřenou smlouvu s Detroit Red Wings, kterou podepsal roku 1947, když mu ještě nebylo osmnáct. Čekal, až ho slavný klub z Fordova města aut povolá k zápasu v NHL, avsezoně 1949/50 se dočkal: v sedmi zápasech nahradil zraněnou jedničku Harryho Lumleyho. Detroit získal Stanley Cup, aikdyž se Lumley uzdravil, klub ho překvapivě uvolnil a vsadil na Sawchuka.
Byl to dobrý tah. Terry nezklamal, získal Calderovu trofej, cenu pro nejlepšího nováčka NHL, a byl nominován do all stars týmu NHL.
Tehdy potkal životní formu: v prvních pětisezonách pomohl Detroitu ke třem ziskům Stanley Cupu a třikrát vyhrál Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře. K těmto úspěchům lze zahrnout i 56 utkání s nulou, přičemž v každé sezoně udržel průměr obdržených gólů v zápase pod dva.
Dieta, deprese, výměna
To, že patřil k hvězdám NHL, mu dodalo sebedůvěru, ale zřejmě až přílišnou. Nadále trénoval poctivě, leč neuměl si například odepřít nic z gurmánských požitků: ke své devadesátikilové hmotnosti přidal v roce 1952 neuvěřitelných 18 kilogramů a ještě si dovolil žertovat: „Chytám tak dobře hlavně proto, že zaplním skoro celou branku.“ Smích ho přešel ve chvíli, kdy mu detroitský kouč Jack Adams dal nůž na krk: „Pokud nezhubneš, budeš náhradníkem!“
POHNUTÉ OSUDY: Andrés Escobar si na MS dal vlastní gól, pak ho zavraždil fanoušek |
Poslechl, nasadil redukční dietu, ale byla poněkud přehnaná: během krátké doby vážil o dvacet kilogramů méně. I když pak přešel na běžnou stravu, hubnutí nezastavil a na někdejší devadesátku se již nikdy nedostal. Následkem toho se prý stal doslova uzlíčkem nervů, byl podrážděný, nevrlý a samotářský; přestal chodit se spoluhráči na tradiční pivo.
Na jeho výkonech se tyhle stavy pochopitelně projevily, a tak nebylo divu, že ho v roce 1955 Detroit vyměnil do Bostonu za Glenna Halla. Kouč Adams od této změny očekával, že Terrymu pomůže k návratu formy. To se však nestalo, přišla totiž zranění a pokračovaly deprese, prohloubené odloučením od rodiny. Brankář se mezitím v roce 1953 oženil a manželka s dětmi zůstala v Detroitu.
V takto neutěšené situaci zvolil gólman další špatné řešení: koncem sezony 1956/57 oznámil ukončení kariéry. Byl bezradný, žil pouze mezi stadionem a svým pokojem, ze kterého, když nemusel na trénink či zápas, vůbec nevycházel; často ani nezvedal telefon. To, že zakrátko získával znovu formu, ho neuspokojovalo. Novináři, kteří zřejmě neznali jeho složitou osobní situaci, jej za oznámení, že končí s hokejem, tvrdě odsoudili a označili za zbabělce.
Poprvé s maskou
Tisk mu však kritikou pomohl. Vrátil se k rodině, odpočinul si, rozhodnutí o konci kariéry zrušil, na podzim nastoupil do tréninkového kempu Detroitu, opět získal formu a v sezoně 1957/58 odchytal všech 70 zápasů. Za návratem do Red Wings stál pochopitelně jeho věčný ochránce – kouč Adams.
Dalším mezníkem v Sawchukově kariéře byl rok 1960. Tehdy se poprvé objevil na ledě v masce. Nebylo divu, jeho obličej byl poznamenán více než 400 stehy po zásazích holí, bruslí či kotoučů. „Maska mi prodlouží kariéru o mnoho let, protože mi vrátí mou bývalou bezstarostnost a odvahu,“ pochvaloval si.
Pokud jde o masku, tady mu historický primát nepatří: prvním brankářem NHL, jenž s ní v NHL pravidelně nastupoval, byl montrealský Jacques Plante, byť jen o rok dříve.
POHNUTÉ OSUDY: Talentovaného básníka Ortena srazila německá sanitka. Bylo mu 22 let |
Po svém návratu chytal Sawchuk v Detroitu plných sedm sezon a odešel v roce 1964, zároveň s koučem Adamsem. Red Wings chtěli budovat nový tým a již pětatřicetiletý Terry posílil Toronto Maple Leafs.
V novém působišti vytvořil vynikající brankářskou dvojici s dalším veteránem Johnnym Bowerem, jenž byl starší dokonce o pět let. Hned v prvnísezoně 1964/1965 získali Vezinovu trofej, která se tehdy udělovala buď jednomu brankáři, nebo týmu brankářů, a to s nejmenším počtem obdržených gólů v základní části NHL. Dvojice „starých pánů“ se výtečně doplňovala. Každý z nich přiznával, že sám by nedokázal být jedničkou po celou sezonu.
Sto zápasů s nulou
Zatímco Bower potřeboval tvrdě trénovat, Sawchuk tvrdil, že se v přípravě musí šetřit, aby všechny síly mohl odevzdat v zápasech. Když se v roce 1967 zasloužili o prvenství Toronta ve Stanley Cupu, bylo jim oběma dohromady přes jednaosmdesát. A to měl přitom Sawchuk za sebou další náhlé protivenství osudu: po sezoně 1965/66 ochrnul na polovinu těla. Příčinou byly vleklé potíže s páteří, jejichž řešení vyžadovalo operaci.
Před jejím zahájením ho lékaři upozornili, že i navzdory úspěšnému zákroku by měl počítat s ukončením kariéry.
Takový verdikt však odmítl, a proto v letní přestávce tvrdě trénoval a na začátku další sezony byl opět ve formě. Páteř se pak ještě jednou ozvala, měsíc byl mimo hru, ale vrátil se a bez ohledu na všechny komplikace se stal prvním brankářem v historii NHL, jenž nebyl překonán ve stovce zápasů. Sté nuly dosáhl v utkání Toronta s Chicagem.
Terrance Gordon Sawchuk
Další tři sezony hrál vždy v jiném klubu: v nově vzniklých Los Angeles Kings, opět v Detroitu a poté v New York Rangers. Na ledě se stal žijící legendou, ale v soukromí se nadále potýkal se svými obvyklými problémy, zejména s depresemi, od nichž čím dál častěji utíkal k alkoholu.
V neutěšené osobnísituaci mu samozřejmě nepomohl rozvod v roce 1969; tehdy měl již sedm dětí. V kariéře ostatně pokračoval i proto, aby početnou rodinu uživil. V Rangers už nebyl jedničkou, za newyorský klub nastoupil jen v osmi zápasech.
Na počátku řetězce událostí, které směřovaly k jeho neblahému konci, byl alkohol. Vše začalo 28. dubna 1970 popíjením v baru a nevinnou debatou se spoluhráčem Ronem Stewartem o tom, kdo z nich lépe či hůře uklízí ve společně pronajatém domě. Nejdříve šlo jen o hecování, jež brzy přešlo do urážek a fyzického napadání. Spoluhráči z Rangers, kteří byli u toho, později potvrdili, že Sawchuk uhodil Stewarta pěstí, ale ten mu úder neoplatil, spíš ho uklidňoval.
Když se pak oba spolubydlící vraceli domů, v hádce pokračovali. Líčil to jejich společný kamarád, jenž je doprovázel: „Po ostrých slovech se před domem začali strkat a prát, Terry náhle upadl a vykřikl, že je zraněn. Když pak stále mluvil o bolesti břicha, přivolaný lékař mu doporučil hospitalizaci. Sawchuk ji odmítal, ale nakonec souhlasil.“
Nečekaná smrt
O dva dny později byl operován a lékaři mu odejmuli žlučník. Bolesti břicha však neustávaly, a tak se ocitl na operačním stole znovu: chirurgové mu objevili velké poranění jater. Když ani poté se jeho zdravotní stav nelepšil, operovali ho 29. května potřetí. A dva dny nato, 31. května 1970, zemřel. Příčinou smrti byla plicní embolie – chuchvalec krve v obou plicích.
Na začátku tragického konce slavného brankáře bylo zjevně vnitřní zranění po téměř nevinně vyhlížející potyčce. Před první operací totiž Sawchuk ve výpovědi místnímu policistovi uvedl, že na trávníku před domem nešťastnou náhodou zakopl a poté upadl přes koleno Rona Stewarta.
Ten se při výslechu na policii po Sawchukově smrti vyjádřil obdobně. „Terry zakopl o kovový prut ležící na trávníku a spadl přese mě. Ve své kariéře utrpěl stovky mnohem horších pádů na led, a vždy vyskočil a nic se mu nestalo. Nyní o mě zakopl a jeho život skončil...“ řekl zdrcený Stewart, kterého někteří novináři nepřímo označili za vraha.
Jiní komentátoři se však za něj postavili a připustili, že Sawchuk si vnitřní zranění mohl způsobit smolným pádem na onen kus železa. Policejní vyšetřovatelé případ uzavřeli konstatováním, že šlo o nešťastnou náhodu. Již rok po svém skonu byl legendární brankář zvěčněn uvedením do hokejové Síně slávy, v jeho rodném Winnipegu byla po něm pojmenována místní hala. A po desítkách let na něj nezapomněli ani v Detroitu: od roku 1994 visí v hale Red Wings jeho dres se jménem a číslem 1. A konečně v roce 1998 jej týdeník The Hockey News vybral do stovky nejlepších hráčů historie, přičemž mu udělil velice lichotivé číslo devět.
