POHNUTÉ OSUDY: Pád ho posadil na vozík. Talentovaný Šembera si chtěl zablbnout

Motorky byly jeho vášní už od dvou let. „Táta se vždy pohyboval kolem motorek a s ním jsem se tam motal i já,“ vzpomíná brněnský rodák Lukáš Šembera. Už ve čtyřech letech měl svůj první stroj, malou krosku „padesátku“. Tuhle zálibu sdílel i se svým o dva roky starším bratrem Michalem. „Když to šlo, tak jsme pořád lítali na motorce. Vždycky jsme někde něco na mašině rozflákali, dali to nenápadně dohromady a dojeli zpátky domů,“ usmívá se.

Lukáš Šembera

Jak šly roky, uvědomoval si, že by se motorky mohly stát jeho životem. Tím, co ho bude jednou živit. I když si v pozdějších letech dobře uvědomoval, že pokud se chce motorkami zaopatřit, musí být hodně dobrý. V jeho neprospěch svědčil i fakt, že pochází z Česka, které není pro velké světové značky z reklamního pohledu tak zajímavé. „Takže jsem postupně chápal, že to je spíš cpaní prachů než jejich vydělávání,“ přiznává.

Po základní škole se začal učit na motomechanika, tedy obor, který ho vždy bavil. Jenže po necelém půlroce musel studií zanechat. Dohodl se totiž s týmem Matteoni Racing, že bude jezdit v seriálu mistrovství světa třídu do 125 kubických centimetrů na aprilii. „Snažili jsme se o to už předloni, ale tenkrát to naštěstí nevyšlo, protože by to bylo ještě příliš brzy,“ popisoval na jaře 2009 závodníkův otec Jiří. „Teď už ale bylo jasné, že na to Lukáš má, tak jsme začali obcházet týmy. A po třech odmítnutích jsme se domluvili s Matteoni.“

POHNUTÉ OSUDY: Irena Bernášková - statečná odbojářka zasnoubená se smrtí

Šembera si v sedle aprilie vyzkoušel atmosféru závodu MS již rok předtím, kdy při brněnské Grand Prix překvapil sedmnáctým místem s minimálním odstupem od bodovaných pozic. Podpisem smlouvy v nejprestižnějším šampionátu se šestnáctiletému jezdci splnil sen, o kterém uvažují statisíce mladých závodníků po celém světě. „Rychle jsem si zvyknul. Spoustu lidí jsem znal z dřívějška, hlavně z Brna ze závodů,“ líčí. A stejně jako ostatní tajně přemýšlel, jaké to bude, až se postaví na stupně vítězů.

Rozjel sezonu 2009, ale do statistik MS si nakonec nepřipsal ani jeden bod. Všechny jeho naděje přerval jeden jediný den. Tím dnem se stala sobota 20. září 2009. Tehdy se v Brně zúčastnil akce Olympia Supermoto Night Show, pořádané na parkovišti obchodního centra. Proč? „Těšil jsem se na zajímavou akcičku. Nebyl důvod nejet, i když to bylo zadarmo. Netušil jsem, že by se něco zlého mohlo stát,“ krčí rameny.

Když přišel v závěru závodu pád, všichni si mysleli, že jezdec brzy vstane. Jenže parkoviště není profesionální trať plná únikových zón a bezpečnostních prvků. Šemberova hlava narazila na obrubník, který byste na okruhu nenašli. „Večer před závodem jsem kolem toho obrubníku šel a říkal jsem si: tady se někdo zabije. Takže jsem si osud tak trochu předurčil.“

Balík slámy stál špatně

Pořadatelé trať samozřejmě zabezpečili, v tomto místě ale naprosto hloupě. „Byl tam sice balík slámy, ale na obrubníku. Přece když jezdec spadne z motorky, tak jede po zemi. Ta sláma měla být dole před obrubníkem,“ popisoval další závodník MS Karel Abraham, který v Brně právě kvůli obavám o své zdraví nejel.

Sám Šembera už pořadatelům akce nic nevyčítá. „Nelze přeci vyčítat blbost. Mohl za to hlavně komisař, který kontroloval trať. Přál bych mu, ať si třeba někdy zkusí jeden můj den,“ říká jen. Pryč jsou i myšlenky na žalobu, kterou otec zvažoval. Závodník totiž podepsal papír, že jede na vlastní riziko. „Pořadatelé byli ale hodní, poskytli mi nějaké peníze ze závodů, co potom dělali. Aspoň takhle pomohli.“

Dva dny po závodě se fanoušci dozvěděli z nemocnice první zprávy. „Jeho stav je stabilizovaný, ale vážný a samozřejmě mohou ještě nastat komplikace,“ uvedl tehdy náměstek ředitele Úrazové nemocnice v Brně Jan Filipínský. Jenže neoficiálními kanály už pronikla spekulace, že je Šembera od hrudníku dolů ochrnutý. Spekulace, která se však bohužel ukázala pravdivou...

Září 2009 se ukázalo být pro české motocyklové talenty prokletým. Týden po Šemberovi těžce havaroval osmnáctiletý motokrosař Michael Špaček při závodu mezinárodního mistrovství republiky družstev v Lokti nad Ohří. Dvanáctého října těžkým zraněním hlavy podlehl.

Neřekli mu, že nebude chodit

Tou dobou prodělával Šembera několik operací rozdrcených obratlů. Dlouho věřil, že z nemocnice odejde po svých. „Časem si ale člověk začne uvědomovat, jak špatný to je,“ připouští. To, že nebude chodit, mu lékaři neřekli. „Nechali si to pro sebe. Já prostě pořád čekal a přišlo hov..,“ ulevuje si od plic.

POHNUTÉ OSUDY: Basketbalový Amadeus zemřel na dálnici

Tehdy mu bylo šestnáct let. Byl tedy ve věku, kdy s ním mohli lékaři jednat buď jako s dítětem, nebo už jako s dospělým. A jak si připadal on sám? „Jako že se mnou nejednají vůbec. Specialisti, co operují záda, mají opravdu málo času. Něco se dozvědět byl opravdu boj. Když už mluvili, tak nekonkrétně. Zda něco říkali rodičům, to nevím. Mně ale neříkali nic a to mě fakt hodně štvalo.“ Náladu se mu snažila zvednout řada návštěv, podporu mu vyjádřilo přes televizi i mnoho hvězdných jezdců při říjnovém závodě MS v Estorilu. „Hodně mě potěšili. O to víc mě zarazilo, že když jsem byl loni na závodech v Brně, tak mě většina lidí ani nepozdravila,“ říká s trpkostí v hlase.

Na Vánoce se podíval domů a pomalu se začal smiřovat se svým osudem. „Na vozík jsem si zvykl. Člověk se přizpůsobí všemu, žiju teď prostě jiný životní styl.“

O rok později se dokonce opět zúčastnil exhibice na místě, které ho posadilo na vozík. Závodil na speciálně upravené čtyřkolce. „Chtěl jsem ukázat, že nejsem nějaká srač..., co by byla zalezlá doma. Nevím, proč bych měl mít na tom parkovišti nějaké zábrany. Je to místo jako jiný,“ hlásí.

Ačkoliv se jeho zdravotní stav prakticky nelepší, pořád doufá, že bude jednou chodit. „Četl jsem o léčbě páteře spoustu článků. Spoléhám na to, že lékařská věda jde dopředu. I když je mi jasné, že to bude stát pár milionů,“ praví.

Mezitím si pořídil nové bydlení i novou přítelkyni. V roce 2010 na podzim si udělal řidičák a plánoval, že si koupí auto. „Chci si koupit Škodu Fabii turbo diesel s ručním řízením. Ale pořádně ji vytuním a vyhraju si s ní,“ plánuje. Nezanevřel ani na motorky, pravidelně si šampionát pouští v televizi a drží palce Abrahamovi, který se mezitím dostal do elitní kategorie MotoGP.

V roce 2011 se také chystal znovu začít chodit do školy. „Ani si nepamatuju, jak se jmenuje. Je přes počítače. Dělám ji jen pro papír, ne aby ze mě byl počítačový magor,“ směje se. Jeho novou vášní se stalo něco jiného.

Podlehl totiž kouzlu tetování. „To mě hodně baví. Ještě jsem si teď objednal z Ameriky air brush pistoli, chci zkusit makat i s ní,“ říká Šembera, jehož tělo zdobí pár desítek „kérek“. Už teď dokonce občas tetuje kamarády, ale brzy by si tím chtěl i vydělávat. „Potřebuju si ale udělat licenci a ta stojí pětatřicet tisíc,“ povzdechne si. „Ale nestežuju si, jsem teď se životem v pohodě,“ řekl v roce 2011.

Od té doby si Šembera prošel nejrůznějšími dramaty. Dopadl na něj pesimismus a začal brát drogy. Také se pokusil o sebevraždu, ale právě po tomto neúspěšném pokusu se mu vrátila chuť do života a začal se soustředit na různé projekty a také rapovat pod pseudonymem L.U.K.

V roce 2016 Lukáš Šembera dál hraje za reprezentaci basketbal na vozíčku a chce závodit na elektromotorce. V září 2015 se také oženil s Ivetou Kilianovou. O té po obřadu prohlásil, že je hodná duše, která mu se vším pomůže. V současnosti se oba těší na společnou svatební cestu a Šembera dál cvičí, aby se jednou snad mohl znovu postavit na nohy.