Nevelké městečko Bordžomi v Gruzii se neproslavilo jenom jako producent minerální vody. Jeho kopcovité okolí poskytuje i dostatek příležitostí k zimním radovánkám. A těch hojně využíval i místní rodák Nodar Kumaritašvili. Miloval lyžování i další sporty, profesionálně se ale začal ve 13 letech věnovat sáňkování. Koneckonců ho měl i v rodině, jeho otec David na saních závodil, byl dokonce juniorským šampionem SSSR.
Srážka, pád na beton. A pak boj Joachima Deckarma o život |
Kumaritašvili junior tak skvělých výkonů v mládí nedosahoval. Svou roli v tom zřejmě hrál i fakt, že vedle sportovní kariéry se rozhodl studovat vysokou školu - chodil na Gruzínskou technickou univerzitu. A i když na tom nebyla jeho rodina nijak ekonomicky skvěle, snažila se ho vždy podporovat, aby se mohl účastnit i špičkových sáňkařských závodů po celém světě. „Nodar tenhle sport miloval i kvůli tomu, že se sáňkování věnovalo několik členů naší rodiny. Měl rád taky rychlost,“ řekl agentuře Reuters David Kumaritašvili.
V zimě 2008/2009 zakusil jeho syn poprvé, jaké je to, závodit ve Světovém poháru. Dvacetiletý sáňkař skončil celkově na 55. místě z 62 účastníků, odjel však jen čtyři závody. V lednu 2010 naskočil do svého pátého SP, když se v italské Cesaně umístil na 28. místě z 32.
  |
Vzhledem k jeho mládí odborníci předvídali, že se stane jedním z nejlepších gruzínských sáňkařů historie. V tomhle sportu totiž zkušenosti znamenají mnoho a závodí se i v hodně pozdním věku.
Pro Kumaritašviliho tak zimní olympijské hry znamenaly především neocenitelnou zkušenost. A také splnění snu. Byl hrdý na to, že může být součásti skromné osmičlenné gruzínské výpravy pod pěti kruhy.
Sáňkaři, skeletonisté a bobisté měli svá klání uskutečnit na nové trati ve Whistleru. Ta vznikla kvůli olympiádě v roce 2007 a její výstavba stála 105 milionů kanadských dolarů. Trať prošla homologací a zkouškami, brzy se ale začalo ukazovat, že bude nesmírně rychlá. A to dokonce až tak, že ponese přízvisko nejrychlejší dráhy světa. Při testu v roce 2009 dosáhl jeden ze závodníků dokonce rychlosti 153,937 km/h. Prezident Mezinárodní sáňkařské federace Josef Fendt na to reagoval prohlášením: „Tenhle rychlostní rekord mě nutí k obavám.“
Obavy byly namístě. Třínáctého listopadu 2009 utrpěl zkušený Venezuelan Werner Hoeger ve Whistleru těžký otřes mozku. V reakci na to zaslal varování, že dráha podle jeho mínění není bezpečná. Jenže jeho slova zůstala oslyšena.
Havaroval i favorit závodu
O necelé tří měsíce později se už na trať vydávali olympijští účastníci. Zatím tedy jen k tréninku. A už při něm se ukázaly záludnosti whistlerské trati, kterou pořádně znali jen domácí závodníci. Kvůli extrémní rychlosti havarovalo několik sáňkařů a bobistů, karamboly se v tréninku nevyhnuly ani Čechům. Ondřej Hyman vylétl ze saní v rychlosti asi 148 km/h.
„Docela slušně mně to pálilo a musel jsem chytat pětadvacetikilové sáně, co mi letěly metr nad hlavou, aby mě nezmrzačily,“ popisoval. Jiní takové štěstí neměli a skončili v nemocnici.
Havaroval dokonce favorit závodu italský sáňkař Armin Zöggeler nebo také rumunská závodnice Violeta Stramaturaruová, která byla po nehodě krátce v bezvědomí. Britská reprezentantka ve skeletonu Amy Williamsová se svěřila se svými obavami z rychlosti trati reportérovi BBC.
„Jen doufám, že whistlerská dráha je bezpečná a že tu nebude moc nehod a vážných zranění.“Několik hodin před slavnostním zahájením kanadských her se konal poslední trénink, první jízdy byly v plánu hned na úvod olympiády.
Hlavou do zmrzlé sjezdovky. Smrt v přímém přenosu šokovala svět |
Kumaritašvili chvíli předtím, než se spustil do ledového koryta, volal svým rodičům. „Dívej se, za chvilku pojedu,“ říkal své matce, která fandila u obrazovky. Rodina vlastní jeden z hotelů ve městě, má jméno Saba. Tam se přátelé potkali před televizní obrazovkou, aby se dívali, jak místní hrdina ve Vancouveru zazáří. Každý včetně závodníkovy matky a sestry tak sledoval jeho počínání.
Pro mladého Gruzínce to byla 25. olympijská tréninková jízda, z toho třináctá z nejvyššího startovního bodu. Kumaritašvili prolétl drahou bez problémů, ale v jejím závěru udělal osudovou chybu. Jezdec v předposlední zatáčce trati zaváhal. „Vjel do ní hrozně pozdě, což je fatální chyba. V první třetině zatáčky ho odstředivá síla vytáhla nahoru a pak nezvládl řízení,“ řekl v roce 2012 LN sáňkař Antonín Brož, který ve Whistleru několikrát soutěžil.
Podle něj šla Kumaritašviliho chyba ještě napravit. „Zkušený závodník by utrhl saně do smyku. Jemu zkušenosti bohužel chyběly. Dávám to trochu za vinu Mezinárodní sáňkařské federaci. V sezoně 2009/2010 Kumaritašvili odjel jen dva závody. Takoví lidé by na olympiádě neměli vůbec být. A to nemluvím jen o Nodarovi.“
Rychlejší než dřív
Gruzínec se řítil rychlostí, jakou nikdy předtím neokusil. Proto zatáčky číslo 15 a 16 nezvládl. Lidé po celém světě sledovali tragické záběry trvající pouhých pár sekund. Kumaritašvili byl v poslední zatáčce katapultován v rychlosti téměř 144 km/h ze saní a narazil do ničím nechráněného ocelového nosníku, přímo sousedícího s tratí. Ani helma nebyla moc platná, sáňkař utrpěl strašná zranění. Při pohledu na Kumaritašviliho tělo vykřikl jeden z fotografů zděšením.
Záchranáři byli na místě během několika sekund, lékaři provedli kardiopulmonální resuscitaci a závodníka intubovali. Během několika minut přistál i vrtulník, který převezl Kumaritašviliho do nemocnice ve Whistleru. Jeho mnohočetná zranění byla ale neslučitelná se životem. Přes veškerou profesionální péči po necelé hodině zemřel.
To vše několik hodin před slavnostním zahájením „přátelských“ her, které měly být opakem čínské kontroverzní a „svázané“ letní olympiády před dvěma lety.
Kanada a s ní celý svět zůstaly v šoku. „Je to tragédie. Naše první myšlenky jsou s jeho rodinou a jeho týmem. Vrhá to tragický stín na hry, na které jsme se tolik těšili,“ líčil tehdy viceprezident Mezinárodního olympijského výboru (MOV) Thomas Bach.
Gruzínci reagovali prohlášením, že zvažují, zda vůbec nastoupí ke slavnostním začátku her, či zda dokonce hry úplně neopustí. „Všichni jsme v hlubokém šoku. Nevím, co dělat,“ řekl vedoucí výpravy Irakly Japaridze. Nakonec se s černými páskami zúčastnili i zahajovacího ceremoniálu. Když se ozvalo „Georgia“ a Gruzínci vešli na plochu stadionu BC Place, většina z 60 000 diváků spontánně povstala a začala tleskat.
Kolaps mladé hokejistky. Zachránila ji máma a doktoři. ‚Normální člověk by to nepřežil’ |
Druhý den se naplno rozběhlo vyšetřování tragického incidentu. „Techničtí pracovníci byli schopni rekonstruovat závodníkovu jízdu krok za krokem a není tu žádný náznak, že byla nehoda způsobena chybou trati,“ uvedli představitelé organizačního výboru. Jasný závěr zněl: za Kumaritašviliho smrt není nikdo odpovědný, jedná se o souhru nešťastných okolností.
„Řekli, že to, co se stalo, byla prostě lidská chyba. Při vší úctě, jednu věc vím docela jistě: ve sportu chyba nesmí končit smrtí,“ zlobil se gruzínský prezident Michail Saakašvili. Druhý gruzínský sáňkař Levan Gurešidze, který s Kumaritašvilim vyrůstal, z her odstoupil. „Nemohl bych tím místem projíždět. V tom smutku nejde dělat to, co jsme oba milovali.“
Bednění před nosníky, které mohlo tragédii odvrátit, přibylo až po nehodě. „Kumaritašvili podcenil konec dráhy, který nebyl hned od počátku zabezpečený, jak by asi měl. Když to stavěli, měli udělat bednění hned. Tohle konstruktéři zanedbali,“ líčil Jakub Hyman.
Výhra, nebo smrt
David Kumaritašvili označil za viníka extrémní trať. „Věděl, že je tam těžká zatáčka, ale nebál se jí. Nebyla to ani jeho chyba,“ uvedl. Závodníkův otec si také dlouho přehrával svou poslední konverzaci se synem. „Říkal, že buď vyhraje, nebo zemře. Ale to bylo jen takové mladické chvástání.“
MOV přiznal odpovědnost Organizátoři her několik hodin zvažovali odklad začátku sáňkařských soutěží. Pak však závody zahájili, ale muži vyjížděli z nižšího startu, který byl určen ženám. Trať se po posunutí startu zkrátila zhruba o 200 metrů a přišla o dvě zatáčky. Sáňkaři tak nedosahovali vysokých rychlostí. To však mnozí jezdci označili za alibismus. „Tohle ztrácí úroveň, já tomu říkám juniorské mistrovství světa. Mohlo se jet úplně normálně,“ kroutil hlavou Jakub Hyman.
Chyby a zanedbaná bezpečnost. Soudruhům se o 108 uhořelých a udušených nehodilo mluvit |
Sáňkařské soutěže poté proběhly bez větších problémů. To se však nedá říct o bobistech.
Po osmi nehodách v úvodních trénincích však reagovala Mezinárodní bobistická federace velmi svérázným způsobem - zákazem pro závodníky a trenéry hovořit o ledovém korytě s novináři. Kvůli riziku se rozhodl nestartovat nizozemský čtyřbob. Edwin van Calker, jeden z jezdců, totiž podlehl přemlouvání ze strany rodiny a odstoupil ze závodu.
I když organizátoři dlouho popírali jakýkoliv podíl na Kumaritašviliho smrtelné nehodě, nakonec předseda MOV Jacques Rogge přiznal morální zodpovědnost.
O osm měsíců později udělil MOV zesnulému sáňkaři in memoriam nejvyšší vyznamenání -Olympijský řád, který převzal David Kumaritašvili.
Ten před několika dny prohlásil, že nenechá rodinnou tradici zmizet. Ke sportu hodlá přivést vnuka, kterému je nyní 18 měsíců. „Až mu budou tři, začneme s tréninkem. Jsem si jistý, že bude pokračovat v sáňkařské dynastii.“
