Čím chceme být, jsme zjistili už v dětství, říkají designéři Činčera a Kloss

Lidovky.cz: Kdy jste zjistili, že se chcete stát designéry? A jak došlo k tomu, že jste založili vlastní studio?
JK: V podstatě již v dětství. Můj otec se živí grafikou a i ostatní členové rodiny se pohybují v oblasti umění či designu. Líbila se mi jak rozmanitost práce, tak to, že může být člověk do určité míry pánem svým i svého času, a že za ním zůstává něco viditelného. Opravdové rozhodnutí ale přišlo asi až s koncem střední školy, kterou pro mne bylo všeobecné gymnázium a UMPRUM se zdála být tou pravou volnou.

MČ: Vlastně si vůbec nevybavuju moment, kdy jsem musel řešit rozhodnutí, co budu dělat. Jednoduše mě utvářelo prostředí kolem mě (rodiče – Studio Činčera zabývající se obalovým designem a prací s papírem), stejně jako Honzu a přišlo mi naprosto přirozené dělat něco, co z toho vycházelo – grafický design.

JK: Založit vlastní studio byl přirozený vývoj. Proběhlo to spíš spontánně, bez nějakých větších plánů či rozhodnutí. V první řadě šlo hlavně o vytvoření nějaké značky, pod kterou bychom přinášeli své vlastní projekty a ukazovali lidem, co nás baví. Prostě využití volného času v okruhu přátel. Tak vznikla kreativní skupina OKOLO. Pod ní vzniklo několik výstav, časopisů či jiných projektů, které později začaly fungovat jako určitá vizitka.

MČ : Na základě té nás začali oslovovat lidé s poptávkami různých spoluprací.

JK: Vedle práce v rámci tohoto kreativního uskupení ale stále všichni pracujeme i na vlastních zakázkách či projektech.

Lidovky.cz: Na jakém projektu pracujete aktuálně?
JK: V poslední době je těch projektů kontinuálně rozdělaných hned několik. Aktuálně nás zaměstnává třeba chystaná výstava Ronyho Plesla, příprava obalu pro DVD DJ Wiche či jiných hudebních nosičů třeba pro label Ty Nikdy. Vzhled běžeckého časopisu B, který vydává SK Babice, je také poměrně čerstvou záležitostí, ze které máme radost.

JK: Mě vedle toho velkou měrou zaměstnává i projekt BOTAS 66, jehož vznik jsme s tehdejším spolužákem Jakubem Koroušem před lety iniciovali a jehož jsme od té doby výhradními designéry. V posledních letech navíc spolu s Darinou Zavadilovou vlastníme dva oficiální obchody této značky, čímž je potřeba se starat větší měrou i o propagaci a prodej této značky.

MČ : Ty projekty, co děláme, jsou hodně rozmanité jak tématem, tak i místem. Nyní pracujeme například na jednom ve spolupráci s londýnským studiem Swine, který by měl být v září představen na londýnském design weeku...

JK: ...pro který chystáme ještě jednu zajímavou prezentaci společně s českým studiem DECHEM...

MČ: ...dále připravujeme výstavu pro vídeňský design week, a pak už tradičně nějaké věci na pražský Designblok.

JK: To by bylo ale na delší povídání. Podzim je zkrátka každoročně ve znamení designu a s ním spojených akcí.

MČ: A také začátku školy – což jsem netušil, že mě ještě někdy bude zajímat, ale je to tak.

JK: Matěj má na mysli Scholastiku, na které jsme doposavad vedli kurzy grafického designu, a která nově získala akreditaci a stává se Vyšší odbornou školou vizuální komunikace, jejíž ateliér grafického designu máme nově na starost. Tím pádem se intenzivně věnujeme i přípravě na toto další, možná o něco zodpovědnější působení.

MČ: Jsme rádi, že se instituce takto vyvíjí a že můžeme být u toho.

Lidovky.cz: Když nepracujete, co vás baví nejvíce?
JK: Jelikož je naše práce i koníčkem, tak toho času mimo moc není, respektive se to prolíná a hranice je mnohdy těžké vycítit. U mě ho ale určitě nejvíce vyplňuje hudba, jelikož někdy od roku 2000 působím jako DJ, pak fotografování a sport. V zimě snowboard a v létě skateboard, kolo či nově wakeboard. Všem těmto věcem se ale věnuji výrazně méně, než bych si přál.

MČ: Někdy mám pocit, že pracuju, ale vlastně nepracuju a někdy zase naopak. Takže dělení času a aktivit na mimo pracovní a pracovní je složité. Já jsem už dlouho cyklista. Jízdou jsem tak pohlcen, že nemyslím na nic a to je osvěžující. Prázdnota, která je naprosto plná. Baví mě to spojení techniky, vlastní síly, rychlosti a prostředí, ve kterém jedete.

Lidovky.cz: Myslíte si, že je pro člověka důležité, aby měla jeho práce smysl?
JK: Myslím si, že ano. Pokud to tak není, musí se to někde projevit.

MČ: Strašně rád se dostávám do režimu plynutí – spojení toho, co dělám, a toho, co mě baví, to se mi stává často, takže pro mě tato práce smysl má a to je pro mě podstatné. Jak řekl Honza, když ten smysl nemá, je to vidět.

Lidovky.cz: Co vás na designu nebo na grafice baví nejvíce?
MČ : Spojení různých disciplín, podobné uvažování, estetika.

JK: Asi je to kombinace hned několika věcí jako určitá volnost, rozmanitost jednotlivých zakázek. Určitě nás baví, když dojde se zadavatelem k naladění se na stejnou vlnu, to je určitě důležité. I sebezajímavější zakázka se může rychle obrátit v nezábavnou až otravnou, jen díky vzájemnému neporozumění – tomu se snažíme předcházet, i když ne vždy se to bohužel podaří nebo povede předem odhadnout. Rozhodně nás také baví, když máme po nějakém čase usilovné práce v ruce výsledný produkt a jsme s ním spokojení, to je ten moment, který práci dává smysl.

Lidovky.cz: Pracovali jste na prvním ročníku zlínského design weeku, budete jej dělat i letos?
JK: Ano, jsme rádi, že jsme měli možnost se na prvním ročníku výrazněji podílet a svou trochou pomoci ke vzniku této zajímavé akce, které držíme palce i do budoucna. Pro ročník druhý jsme sice již nepřipravovali např. katalog, byli jsme ale požádáni vytvořit jednu z hlavních výstav, na což jsme rádi přistoupili. Co se bude dít do budoucna, je otázkou, na kterou zatím odpovědět neznáme. Ta nezáleží pouze na nás, ale také na organizátorovi a dostatku volného času se věci věnovat.

MČ: Je super být u něčeho na začátku a dále mít možnost sledovat, kam a jak se akce vyvíjí.

Lidovky.cz: Vytvořili jste také například grafické řešení pro designSUPERMARKET. Dokázali byste říct, co bylo na tom nejtěžší?
JK: Nejtěžší byl nejspíš hned ten první ročník, který jsme dělali. Cítili jsme potřebu přijít s něčím nečekaným, o čem by se navíc dalo i po obsahové stránce mluvit. Cítili jsme také větší zodpovědnost z toho důvodu, že akce již několik let fungovala a tudíž se dalo cítit určité srovnání s předchozím řešením.

MČ : Ten tlak byl jakoby jiný, než když se se vším začíná od nuly. Do návrhu jsme se nakonec snažili hlavně výrazněji promítnout samotné účastníky festivalu, bez kterých by akce nikdy fungovat nemohla, a to se ukázalo jako dobrý tah.

JK: Narazili jsme navíc na skvělý tým, se kterým se stala v průběhu dalších ročníků práce zábavou. Za spolupráci jsme rádi i z toho důvodu, že tento festival dlouhodobě sledujeme a i v této době, kdy u nás různé design weeky a design markety rostou doslova jako houby po dešti, považujeme jako jeden z těch, co má smysl.

MČ : Přesně tak.

Lidovky.cz: Grafický design také vyučujete, jaké je to stát se brzy po studii učiteli?

MČ: Je to škola jak pro studenty, tak i pro nás. Také z toho důvodu v jaké pozici nyní jsme. Nutí nás to o naší práci přemýšlet i jinak, než to většinou děláme, a to je zajímavé a obohacující. Zároveň si musíme obhájit svůj názor častokrát více než před klientem. Pak je tu i ta otázka, jestli se sami dokážeme řídit tím, co se snažíme předávat dál... Často si to uvědomuju.

JK: Popravdě jsme zpočátku dlouho zvažovali, jestli se do toho vůbec chceme pustit. Právě i pro to, že jsme sami čerstvými absolventy. Jestli škole věnovaný čas nemáme nechat radši vlastní tvorbě. Nakonec nás ale přesvědčila samotná Scholastika a to hlavně jejím směřováním, ostatními pedagogy, které považujeme za špičky v daných oborech, tak v neposlední řadě energií a zápalem vedení školy. Je pro nás důležité vidět smysl celé věci a ten tu je.

MČ : Ta pravá výuka ale teprve začne, jelikož, jak jsme již zmiňovali, od září začínáme s prvním ročníkem vyšší odborné školy, kde budou oproti dosavadním kurzům zase trochu jiné potřeby a nároky.

Lidovky.cz: Jane, vy jste spoluzaložil značku Botas 66. Čekal jste tehdy takový úspěch?
JK: Na to je trochu složitější odpovědět stručně. V době kdy jsme s myšlenkou BOTAS 66 přišli, se v našich očích jednalo spíše o takovou studii. Chtěli jsme na konkrétním příkladu ukázat, proč může být dobré, když jakákoli značka naváže s designérem užší spolupráci a dostane určité kreativní vedení. Ukázat, jak je důležité, že je celá věc kompaktní a drží pohromadě napříč různými výstupy od samotného produktu, přes obalový systém, logo, propagaci, určitou filosofii značky, až po její prodej. Zde navíc i se silným historickým odkazem a lokální výrobou, takže pokud se mě zeptáte, zdali jsem takový úspěch čekal, bude to znít asi silácky, ale ano. Jsem o správnosti takového přístupu přesvědčen.

Zábavné botasky: legendární boty baví v inovovaném designu

Pokud se ale zeptáte, zdali jsem v počátku čekal, že se to doopravdy stane, tak odpovím ne. Když jsme poprvé kontaktovali vedení společnosti Botas a předložili naši vizi, tak jsme sice byli mile překvapeni zájmem se o této věci bavit, popravdě jsme ale v nejlepším případě očekávali vytvoření nějakého limitovaného modelu bot k blížícímu se 60. výročí a hotovo. Přece jen se jednalo o velkou společnost s mnohaletou tradicí a dva studenty s vlastním pohledem na to, jakým směrem by se taková firma mohla ubírat. Povedlo se nám ale zaujmout a získat důvěru, a i díky potenciálu, který jsme ve vzájemné spolupráci cítili, jsme chtěli dokázat, že náš pohled byl správný, a dotáhnout BOTAS 66 dál – k samostatně vystupující značce a její ucelené kolekci. Jelikož Botas, zaměřený výhradně na sportovní obuv, ale neměl pro takovou lifestyleovou značku připravené prodejní kanály, a tak bylo třeba hledat jinde. Ideálním se nám zdál Baťa, a to jak svou historií, tak i velikostí, kterému se projekt BOTAS 66 zalíbil a v jehož obchodním domě na Václavském náměstí tak byla v červnu 2009 první kolekce BOTAS 66 slavnostně představena. To dodnes chápeme jako určitý zlomový bod. Podobných ale musí k úspěchu přijít více.

Jeden z těch zásadních nás čekal v roce 2014, když jsme stáli před rozhodnutím, zda li sami zainvestujeme a otevřeme vlastní obchody v režii nás designérů a ruku v ruce s tím se ještě více zapojíme do propagace a komunikace. Teprve tento krok, který se ukázal jako klíčový, považujeme za větší úspěch. Doufáme ale, že ty zásadnější ještě přijdou, jelikož zmiňovaný potenciál je stále větší, než se daří využívat a až nyní máme pocit, že je vše pro připraveno a plánů, ukrytých za tu dobu v šuplíku, je mnoho.

Lidovky.cz: Získali jste také několik cen. Jste spokojení? Co vás žene dopředu a je tou nejlepší motivací?
JK: Jakákoli ocenění určitě potěší, tou pravou motivací je ale spíš kontakt se zajímavými lidmi, pochvala či pochopení od někoho, koho třeba sami uznáváte. Velkým motorem je pak pro mě určitě možnost spolupráce. Ta člověka nutí se nad zdánlivě uzavřenou prací znovu zamýšlet, hledat jiné úhly pohledu, pracovat i ve chvílích, kdy by byl člověk jako jednotlivec třeba trochu líný. Nesmí se z mého pohledu jednat ale pouze o spolupráci v rovině pracovní, ale také lidské, na což jsem měl, jak se zdá hlavně v OKOLO, štěstí.