Lidovky.cz

Prý jsem měl štěstí, že jsem nebyl u nálezu svatého Maura, říká Douglas

Lidé

  13:00
PRAHA - V roce 1985 se stal iniciátorem dění, které vedlo k nálezu století, tedy k objevení relikviáře svatého Maura v suti hradní kaple v Bečově nad Teplou. Přesto ho Česko neuznává jako nálezce vzácné památky. „Oni říkají: my jsme to našli sami, to je směšné,“ vrací se Danny Douglas v rozhovoru pro server Lidovky.cz ke zdlouhavým jednáním, které tehdy vedl s představiteli komunistického režimu.

Danny Douglas na konci srpna 2016. foto: Yan Renelt, MAFRA

Lidovky.cz Proč vás požádal Christian Beaufort-Spontin, jehož rodina relikviář před druhou světovou válkou vlastnila, abyste s komunistickým Československem jednal o vyzvednutí památky vy? Nebylo by lepší, kdyby se na československé úřady obrátil sám?
Předpokládám, že protože jeho rodina musela všechno nechat v Československu, nebylo by mu to příjemné.

ČTĚTE SPECIÁL O DANNYM DOUGLASOVI A RELIKVIÁŘI SVATÉHO MAURA

Danny Douglas a relikviář svatého Maura.

Lidovky.cz Žil jste ve Vídni. A pak jste se pustil do riskantního podniku za železnou oponou. Neodrazovala vás rodina?
Odrazovala. Ale já jsem byl opatrný, jako vždy, když jsem cestoval do nejistých oblastí. Dodržoval jsem pravidla a nebral jsem si sebou nic, co by mohli na hranicích považovat za podezřelé.

Lidovky.cz Vybavujete si prohlídky na hranicích?
Čekal jsem tam hodiny, i když přede mnou byly pouze dvě, tři auta. Všechno mi vzali, třeba rakouské noviny. Brával jsem sebou časopis Playboy, oni ho vzali a byli šťastní. Hrál jsem tu hru s nimi. (Usmívá se) Po příjezdu do Prahy jsem se vždy nahlásil na americké ambasádě, aby o mně věděli.

Lidovky.cz Při jednáních v Praze jste nic nejedl, nepil jste vodu...
Díky bohu vodu nepiju. Preferuji kolu nebo jablečný džus.

Lidovky.cz Státní bezpečnost (StB) vás prověřovala. Tušil jste, že máte v patách špiony?
Ano i ne. Nevěděl jsem, že mě sledují ve Vídni. Tehdy mě viděli při schůzce s Christianem Beaudortem-Spontinem.

Lidovky.cz Kdy jste přišel na to, že lidé, se kterými jednáte o případném vyvezení umělecké památky, nejsou historikové, ale policisté?
Naneštěstí příliš pozdě. (Usmívá se) Schůzky probíhaly tři, čtyři hodiny. Proti mně sedělo deset lidí, ale jen dva lidé mluvili, ostatní jen poslouchali. Při různých příležitostech jsem se potkal s různými lidmi, říkal jsem si, že když budu jednat čestně, tak se domluvíme. Lidé mi říkali, proč jsem nešel za Štrougalem (tehdejší předseda vlády – pozn. red.), že by mi pomohl, ale já jsem nechtěl. Věřil jsem našemu jednání. Oni říkají, my jsme to našli sami, to je směšné. Jednání zdržovali, špehovali mě, aby získali co nejvíce informací. Čtyřicet šest let o relikviáři nevěděli a po jednom roce vyjednávání se mnou ho najednou našli. A nechtějí mě označit jako nálezce. Není fér říci, my jsme to našli, Douglas neudělal nic, to je lež.

Lidovky.cz Po letech jste s Františkem Maryškou, který v roce 1985 vedl tajnou akci Starožitnost a v listopadu před 31 lety relikviář našel, navázali přátelský vztah.
Setkali jsme se několikrát a on mi říkal, to nebylo hezké, co jsme udělali. A já mu na to odpovídal, ale vy jste tam seděl na těch jednáních, pane Maryško, všechno to znáte. On za nález dostal nějaký porcelán, aspoň něco. (Směje se)

Lidovky.cz Proč jste rovnou neřekl o co jde, ukázal místo a tím byste měl nezpochybnitelný nárok na nálezné?
Ano, tím by to celé bylo velmi jednoduché, za měsíc mohlo být hotovo. Ale nejednal jsem jen za sebe, Beaufortové to takhle nechtěli, říkali, vždyť je to naše, proč bychom měli chtít nálezné.

Lidovky.cz Měl jste už na relikviář kupce?
Nevěděl jsem, v jakém stavu schránka bude. Takže možností bylo několik.

PRACHAŘ: Z kleští komunismu. Nastal čas ocenit za nález relikviáře i lovce pokladů

Lidovky.cz Přiznáváte, že jste se během jednání dopustil chyb. Co byste nejraději změnil?
Má největší chyba byla, že jsem věřil české straně. Udělal jsem chyby, ale myslel jsem, že oni po té věci nepátrají. Hodně lidí se mě také ptá, proč jsem určil Karlovy Vary za místo závěrečného setkání. Mohl jsem trvat na Praze a nic by nenašli, ale já jsem nechtěl lhát, aby pak neřekli, podívejte, ve smlouvě je napsaná Praha a ono je to v Bečově. A proč jsem řekl, že potřebuji nářadí. Je jednoduché po třiceti letech říkat, že tohle a tohle byla chyba... Měl jsem počkat ještě pět let.

Lidovky.cz Někteří příslušníci policie se domnívali, že jste býval agentem CIA?
Nevím, kde to vzali. Sloužil jsem v americké armádě, pracoval jsem jako překladatel v Berlíně. Ale možná se musíte zeptat přímo na CIA. (Usmívá se)

Lidovky.cz Přemýšlel jste někdy o tom, co by se stalo, kdybyste vykopal relikviář s policisty za zády? Co kdyby vás třeba zatkli?
Nemyslím si. Ale když se dívám zpátky, tak mě fakt, že jsem tam nebyl, uchránil od potíží. Lidé mi říkají, že jsem měl štěstí. Relikviář byl ve velmi špatném stavu a oni mohli chtít, abych se podílel na nákladech na opravu. Navíc pak udělali chyby při vyzvedávání a ještě umístili relikviář do bankovního sejfu. Jak mohli být tak hloupí?

Lidovky.cz Považujete honbu za svatým Maurem za svůj životní obchod?
Ve skutečnosti ne. Měl jsem lepší výsledky při jiných obchodech, ale tenhle byl bezpochyby velmi vzrušující.

Lidovky.cz Čím si vysvětlujete, že vám český stát nechce oficiálně připsat zásluhy za nález relikviáře svatého Maura?

Asi si uvědomují, že bych mohl mít nárok na nálezné. Schránka byla ztracená 46 let a pak po několika schůzkách se mnou ji najednou našli. Jaká souhra okolností! Ministr Dostál mi napsal, že nemám nárok na nálezné, protože jsem nebyl na místě, když takzvaní historikové relikviář objevili. Ale jak může srovnávat situaci z roku 1985 se současností. Měl jsem podobný případ v Polsku, ale tam jsme se s demokratickou vládou dohodli.

Lidovky.cz Ale relikviář jste chtěl vyvézt a prodat. Proč by vám Češi měli být vděční?
Musím se odkázat na smlouvu. Nikdy jsem nebyl v pozici, abych rozhodoval o tom, že má být schránka vyvezená z Československa a kdokoli toto říká, tak nemluví pravdu. Vždycky to bylo podle smlouvy společně, společně. Požadoval jsem tu jistinu ve výši 500 tisíc dolarů, abych měl jistotu, že když to vykopeme, že mi neřeknou sbohem.

Lidovky.cz Věděl jste v roce 1984, že relikviář patří podle Benešových dekretů Československu?
Samozřejmě.

Lidovky.cz Když byl relikviář zrestaurován a v roce 2002 veřejně odhalen, nebyl jste pozvaný. Mrzí vás to?
Ani ne.

Lidovky.cz Pro list Daily Mail promluvil před rokem a půl Christian Beaufort-Spontin. „Celé to bylo provedené hloupě. Byl jsem moc mladý. Dneska už bych na nic podobného nepřistoupil, jsem z toho celého unavený a zahanbený,“ citoval ho list. Co si o tom myslíte?
S tím nemohu souhlasit.

Lidovky.cz Rád riskujete?
Myslím, že jsem v životě nikdy neriskoval, alespoň ne záměrně. Mám rád umění a právo a komplikovaná vyjednávání, ale obvykle jsem raději opatrný a dobře připravený. Možná jsem si tehdy to nebezpečí neuvědomoval.

Lidovky.cz Myslíte si, že se v Evropě dají najít další poklady?
Věřím, že ano.

Lidovky.cz Co si myslíte o polské honbě za zlatým vlakem?
Polská vláda nabízí nálezné 10 procent, to je jediné, co k tomu mohu říci. To není špatné.

Lidovky.cz Na Bečov jste se vypravil až v roce 2005. Jak to probíhalo?
Jeden novinář mě přemluvil, ať se tam jedu podívat, že je tam slavnostní akce. Nikdo nevěděl, že tam budu, ale Maryška mě hned poznal, pozdravili jsme se. Byli tam novináři a hosté, i z Belgie. Nechal jsem Maryšku mluvit prvního, hovořil asi dvacet minut. Pak jsem si vzal mikrofon, řekl jsem, že to bude krátké a že nic z toho, co řekl pan Maryška, není pravda. Koukali na mě. (Směje se)

Lidovky.cz Myslíte si, že současní Češi vás přijímají lépe než v minulosti?
Nemyslím si, že by o tom Češi moc věděli. Přikládáme relikviáři moc velkou váhu. Jděte na ulici a zeptejte se lidí. Tak dva ze sta budou o relikviáři vědět.

Lidovky.cz Když jsem o vás mluvil se známými, říkali „aha, to je ten lovec pokladů“.
Lovec pokladů, ano. (Směje se)

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.