Lidovky.cz: Jste příznivec rodinných vánočních komedií? Máte nějakou nejoblíbenější?
Jsem, moc. K Vánocům patří a dotváří jejich atmosféru. Já se na Vánoce ráda dívám na takové ty „evergreeny“ a spoustu z nich můžu vidět pořád dokola. Nejoblíbenější vánoční komedie? Pohádky pro Emu přece, jednoznačně. Ale je to fakt nádherný film.
Lidovky.cz: Jak jste se dostala k roli v letošní adventní novince – filmu Pohádky pro Emu?
Po natáčení Strašidel se mi ozvala stejná produkce s nabídkou Emy.
Lidovky.cz: Jak se vám hrálo vedle hereckých hvězd jako je Ondřej Vetchý či Aňa Geislerová?
S Aňou Geislerovou jsem se při natáčení nepotkala, ve filmu je fantastická. S Ondřejem Vetchým se mi hrálo fakt výborně. Jeho práce je neuvěřitelně tvůrčí a tím inspirativní. A taky byla při natáčení sranda. To je moc důležité.
Lidovky.cz: Hraní doktorů, doktorek i zdravotních sester může lehce sklouznout ke klišé. Jak jste se s tím ve vaší roli lékařky vypořádala?
Myslím, že každá role může k něčemu sklouznout. Ale měla jsem k sobě režiséra Rudolfa Havlíka, a jak jsem popisovala v předchozí odpovědi, Ondru Vetchého. Oba jsou velice empatičtí a Ondřej Vetchý navíc neuvěřitelně zkušený. Hodně jsme vše rozebírali. Kdykoliv jsem potřebovala, tak jsem se mohla na ně obrátit pro radu.
Lidovky.cz: Bylo od počátku jasné, že si zahrajete tuto roli, nebo byla ve hře i nějaká jiná?
Od začátku jsem měla hrát tuto roli.
Lidovky.cz: Jste především divadelní herečka, z jaké jiné filmové role vás ještě čtenáři/diváci mohou znát?
Na konci léta přišel do kin film režiséra Zdeňka Trošky Strašidla. Tam jsem úřednice, ke které Hejkal přijde žádat o práci. Vlastně taky taková role, která může lehce sklouznout ke klišé.
Lidovky.cz: Vybíráte si role, ve kterých hrajete? Je něco, do čeho byste nešla?
Pokud bych v té roli viděla smysl nebo by mi to někdo (třeba režisér) dokázal zdůvodnit , obhájit si tu představu, tak nevidím důvod, proč do role nejít.
Andrea HoffmannováRodačka z Brna vystudovala hudebně-dramatický obor na brněnské konzervatoři a osm let působila v angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. S manželem Markem Hoffmannem, majitelem kovovýrobní firmy, vychovává roční dceru Anastázii. Kromě herectví a rodiny se půvabná herečka věnuje také sportu, zajímá se o módu a ráda cestuje. „S manželem jsme procestovali mnoho krásných míst, například africké země Rwandu, Burundi a Ugandu. Tamní návštěva nutí člověka přemýšlet a dívat se na svět trochu jiným pohledem. Úžasné zážitky jsme si odvezli také z Aljašky,“ prozrazuje Hoffmannová. |
Lidovky.cz: Aktuálně jste také maminkou rok a půl staré dcery. Jak si užíváte tuto – životní – roli?
Musím říct, že se v roli ženy-matky cítím moc dobře. Nikdy jsem se necítila líp. Objevila jsem v sobě spoustu věcí, o kterých jsem ani netušila, že někde uvnitř jsou. Navíc dítě udělá ženu mnohem silnější. Hodně situací přestanete vnímat tak fatálně. Najednou se z nich stanou maličkosti. To je osvobozující.
Lidovky.cz: Zaskočilo vás na mateřství něco? Měla jste v něčem jiné představy?
Zaskočila mě ta míra obrovské lásky, ale i strachu. Na to se nedá dopředu připravit, představit si to. Co se týče té lásky, tak je to nádhera. Strach je na můj vkus až moc velký. Ten vnímám jako svazující. Obtěžuje mě.
Lidovky.cz: Pocházíte z Brna, osm let jste působila ve Slováckém divadle v Uherské Hradišti a nyní je z vás Pražačka. Jak tu změnu vnímáte? Stýská se vám po Moravě?
Musím se přiznat, že jsem nějakou životní změnu potřebovala, chtěla, takže to vnímám hodně pozitivně. Líbí se mi. Na Moravu se navíc docela často vracím, tak není důvod ke stesku.
Lidovky.cz: Jak jste si zvykala na pražské – pro mnohé zběsilé – životní tempo?
Velmi rychle. Mám ráda velká města a ten šrumec v nich. Vůbec s tím nemám problém.
Lidovky.cz: Jaké místo máte v metropoli nejraději? Stihla jste si již nějaké zamilovat?
V Praze se nabízí hodně takových míst. U mě asi stále vede Pražský hrad. Ještě pořad mě fascinuje.
