Nejspíš budu i tento víkend drilovat exponování černé a bílé. Minule to byl fotbalový míč s tmavým kloboukem. Výsledky žalostné, ale nevzdávám se. Tentokrát naexponuju šedou destičku, expozici uzamknu a pak vyfotím merunu s hučkou o něco lépe.
Moje poslední knížka je o fotografovi, který neumí fotit, ale učí se to. Aby byl příběh věrohodný, trochu jsem do problematiky musel proniknout. Jak se můj fotograf lepšil, začal jsem mu závidět. Jeho pozoruhodné snímky byly pochopitelně vymyšlené (mnou), ale stejně. Něco takového bych chtěl dokázat taky. Zmínil jsem se před bratrem, že si koupím dobře světelný objektiv s pevným ohniskem, a on mi nabídl, ať si půjčím jeho starší zrcadlovku, blesk, pět objektivů a stativ, on na fotografování nemá čas ani náladu.
TŘEŠTÍKOVÁ: Konečně pátek? Budu kulturní babička |
Vykydal jsem všechny krabice a bedny, jež v pracovně zbyly od nastěhování, a nechal tam jen psací stůl. Přitáhl pohovku a křeslo. Nakoupil pomocné osvětlení. Prostudoval manuál k aparátu a dvě tři učebnice, konzultoval s fotografy. Stal jsem se fotografem, co neumí fotit, ale učí se. Teď v zimě je ráno v pracovně, teď už i ateliéru, nejlepší světlo. V sobotu tam budu zašitý až do odpoledne. Fotil mě nedávno pro jeden portál chlapík, co vystudoval anglistiku. Filolog jako já. Když se naučil fotit absolvent filozofické fakulty, naučím se to taky. Psaní je každodenní činnost, způsob života i obživy. Focení je koníček, na kterém o víkendu jezdím pro radost.
VIEWEGH: Konečně pátek? Řeknu to rovnou: pátky nijak neprožívám |
Když se zešeří, sejdu do kuchyně a dám se do čištění zvěřiny a kořenové zeleniny. Hodím to na pánev spolu s jalovcem a bobkovým listem, opražím a zaliju červeným vínem. Pokud není dost robustní, přidám i trochu portského. Odvařím víno, přestěhuju bahýnko do hrnce a přidám vývar z kostí, připravený předešlý večer. Dusím do měkka. Celý dům voní jelenem na víně, a i když se mi třeba nepovedla jediná fotka, je to víkend, jak má být.
