LN: Jaký je váš vztah se současným prezidentem? Před volbami 2013 jste Miloše Zemana veřejně podpořila, co vás k tomu vedlo?
Nepodporovala jsem pana inženýra Zemana na předvolebních shromážděních, jen jsem mu dala svůj hlas a po volbách jsem mu přišla pogratulovat. To přeci v demokracii snad ještě není zakázaný. Jenže v mém případě to patrně zakázaný je. Hned se snad ve všech novinách objevily fotky, jak se objímám s Novotným, s Husákem, s Havlem... jak tím jen dokazuju svůj mizerný charakter. Úspěšní umělci se můžou s podobnými podobenkami pochlubit všichni. Většinou aniž by o to nějak stáli.
LN: Jak s vaším životem zamávalo to, že vás do své Audience zakomponoval exprezident Václav Havel?
Vrazil do své hry nikoliv mou osobu, ale mé jméno a řekněme popularitu. Mrzelo mě, že mi to neřekl. A potkávali jsme se, šanci měl. Text hry jsem dostala do ruky poprvé od věrné kamarádky na takovým průklepovým papíru, na jednu noc. Přečíst a vrátit... Samizdat. Pak jsem ale měla s Audiencí šlamastyku. Dokonce jsem měla v televizi vystoupit a ve zprávách pomlouvat Havla. To jsem se lekla. Bylo těžké se bránit. Kamarádka doktorka mi ale šikovně rozřízla dolní ret a huba mi natekla tak, že jsem vystoupit ani pomlouvat Havla opravdu nemohla.
V magazínu dále najdete:
|
LN: Divadelní kariéru jste asi nemohla zahájit líp než u hvězdy největší – Jana Wericha. K Werichovi do ABC vás přivedla jeho dcera Jana. Byly jste kamarádky?
S Janou Werichovou jsem kamarádila při studiích na DAMU. S ní jsem poznala i jejího otce, chodila jsem k nim domů na Kampu. Jan Werich přišel do DISKU na naše absolventské představení, na Josefínu, kde jsem hrála hlavní roli. Ale šel se podívat hlavně na svou dceru Janu, ne na mě. Když mě pak vzal do angažmá do ABC, nebylo to pro můj komediální talent, ale proto, že mu Jana řekla, v jaké jsem situaci. Co všechno při studiích musím stačit, když mám tátu v kriminále, živím rodinu a mám malou dceru. Věděla dobře, že se trvale potácím v existenčních starostech. Tehdy jsme doma třeli bídu s nouzí a většina toho všeho ležela na mně.
LN: Jak se váš vztah s Janem Werichem vyvíjel? Museli jste k sobě hledat cestu?
Náš vztah se vyvíjel v několika fázích. Napřed to byl z mé strany nesmírný obdiv a úcta. Z jeho strany pak jakýsi vlídný, ale současně přísný dohled nad začínajícím zajícem. Nijak mě nešetřil, sem tam mě i trápil, ale pro mě to byla náramná škola. Trvalo dost dlouho, než mě akceptoval ne jako polotovar, ale jako celou herečku–a dal mi šance. Byl to ale pro mě především můj vážený „pan ředitel“. V průběhu dalších let jsme se sblížili i lidsky. V závěru svého života mě poctil vřelým přátelstvím, které jsem mu stejně vřele vracela. Měli jsme se zkrátka rádi a pyšně říkám, že jsme skončili navíc i ve vzájemné úctě.
