Chci dlouze bádat v knihách a dočíst všechny ty Žižky a Latoury, co mi leží na stole. Chci se jen tak válet na dece na louce a odpojit se od reality při čtení Alexandrijského Kvartetu. Bezpodmínečně chci vidět ty výstavy, co jsem ještě neshlédla. A abych nezapomněla – chci vyplít zahradu!!!!
Sny, touhy a potřeby... Co je nejdůležitější? Čemu dát přednost? Zase je tady volba, moje osudové téma, které mě zajímá a znepokojuje už od dětství. Většinou se však všechno usnadní tím, že život zvolí za vás: dceru Sofii bolí břicho, musí zůstat doma a koukat se na pohádky, synovi Samovi vyrostla noha, a tak se jede pro nové boty. Původní plány jsou ty tam a život se ubírá vlastním směrem, směrem nutností a povinností, a vy skončíte ve Starbucksu na Zličíně, úplně zničení po odpoledni stráveném sháněním těch správných Nike a když už tam jste a stejně už nic „neuděláte“, tak se ještě doděláte týdenním nákupem v tom obrovském Tesku.
Ale tento víkend bude jiný, tentokrát žádná překvápka nebudou! Děti jedou na návštěvu k prarodičům na Moravu. V pátek má jeden z mých kamarádů vernisáž. Rozhodně se tentokrát donutím jít, ne jako vždycky, že v šest začnu přemýšlet, co všechno je s takovým odchodem z domu spojené, a zvolím pohodlnou variantu – tedy nejít nikam. V sobotu si trošku přispím – aspoň do devíti –, potom si půjdu zaběhat a až se vrátím, bude na mě na stole čekat snídaně. Pak si budu číst, pojedu se vykoupat a večer si pustím další Twin Peaks.
Neděle je pro mě vždy maličko poskvrněná vědomím, že zítra to celé začne znovu. Ale nevadí, je ráno a rána miluji z celého dne asi nejvíc. Ta nedělní bývají většinou palačinková, na stůl nanosím vše, co najdu: ovoce, marmelády, datlové sirupy, udělám čerstvý pomerančový džus a vanilkový tvaroh, nakrájím meloun a jahody, čerstvý čaj z bylinek na zahrádce – většinou šalvěje a máty – a vyrobím kupu palačinek. Nádobí řešit nebudu, na to tu jsou ti, co se pozdě vzbudili!
