Což mi umožňuje nejen procvičit angličtinu poslechem BBC, ale také ventilovat frustrace troubením a občasnými nadávkami na ostatní řidiče. Syn to neslyší – s nasazenými sluchátky je zaměstnaný úvahami o strategiích Minecraftu. Večer se ženou chodíme na nejlepší vegetariánské Pho ve městě.
Konečně sobota! Ráno patří pražské Náplavce. Na farmářských trzích nejen draze nakoupíte, ale také potkáte zajímavé typy lidí. Jsou tu i labutě a kachny, které už ani nechtějí rohlík, mají tu výbornou kávu a bezkonkurenční chléb. Tady to máme opravdu rádi, člověk si doslova sáhne na to výjimečné město, ve kterém máme to štěstí bydlet. Hradčany odsud máte jako na dlani, ty se neokoukají. Zbytek dne trávím většinou v ateliéru, je klid na pracovní resty a zahraniční korespondenci.
Konečně neděle! Ráno běhám. Pak jedeme na výlet, člověk by nevěřil, jak byli naši předkové plošně stavebně aktivní, zajímavých míst je jen v okolí Prahy nepočítaně. Při odjezdu se s ženou pohádáme, pak si u pumpy koupíme kafe a jede se. Syn opět zaměstnán Minecraftem, ještěže ti vývojáři existují, jinak by „chození tam a zase zpátky kolem hromady šutrů“ nepřežil. Po cestě přečteme informační tabule, působivá místa vyfotíme na Instagram, sníme svačinu, necháme uschnout psa, pohádáme se a jedeme domů. Večer máme hodinu učení přírodovědy a vlastivědy se synem, my si to užíváme, on jen o trochu méně. Víkend je vlastně jakousi sbírkou drobných rituálů, které naší rodinu více stmelují než rozdělují a více baví, než štvou. Většinou je člověk šťastný, akorát o tom neví.
Autor je evropsky uznávaným mistrem kůže.
