Lidovky.cz

Fialová nežehrala na osud, vše přijímala s pokorou a s otevřenou náručí

Lidé

  9:40
Jejím krédem bylo nežehrat na osud a vše přijímat s pokorou a s otevřenou náručí, i trápení a překážky, protože to člověka posiluje. Herečku Květu Fialovou její bohatá umělecká dráha na divadelních prknech i před filmovou a televizní kamerou již dávno zařadila mezi legendy českého herectví. Celý svůj život si stejně jako v řadě svých divadelních a filmových rolí také mimo jeviště uchovávala tato éterická bytost jemný smysl pro ironii a nadsázku. V úterý Fialová po dlouhé nemoci zemřela ve věku 88 let.

Květa Fialová představuje knihy o sobě (2006). foto: Radek Kalhous, MAFRA

Celou svou kariéru byla těsně spjata s Městskými divadly pražskými - do angažmá ji přijal Jan Werich v Divadle ABC už v roce 1958. Publikum obdivovalo její šarm především v rolích komediálního a konverzačního charakteru. Průběžně hrála též ve společnosti Václava Hanzlíčka a hostovala na různých scénách. Ve filmu se Fialová poprvé objevila už ve 40. letech a od té doby sehrála desítky postav i v televizních inscenacích a seriálech. Mimo jiné Babička, Limonádový Joe, S tebou mě baví svět, Adéla ještě nevečeřela, Partie krásného dragouna, Ženu ani květinou neuhodíš, Báječná léta pod psa či Účastníci zájezdu.

„Život si představuji jako vlnu na moři, na kterou si lehnu a jen tak se nechávám unášet,“ tvrdila Fialová, která byla proslulá pozitivním přístupem k životu a držela se hesla: ať jsou všichni lidé šťastni! Někoho svými, někdy hodně svéráznými, názory překvapovala, ale mnohým dodávala energii. Smrti se nebála a vrásky a šediny si pochvalovala. „Na kosmetiku nechodím...o plastice bych přemýšlela, jen kdybych měla na obličeji nějakou hrůzu a děsila bych lidi,“ napsala Fialová v autobiografické knize s podtitulem „..čím hůře, tím lépe..“ Ač křtěná evangelička, měla tato milovnice zvířat, rostlin, cestování i čarodějnic svou víru, ovlivněnou buddhismem, který vyznávala její maminka.

Ikonická Tornádo Lou.

K velkým láskám Fialové patřilo cestování, hlavně země orientální. Z cest si vozila nejrůznější amulety, které pak nosila ve větším množství při sobě. Také její byt byl plný talismanů, knih, obrazů a čarodějnic, které sbírala od dětství a na nichž obdivovala jejich svobodu. „Je strašné, když ženská řekne, já se celý život obětovala... Proto se mi líbí čarodějnice, ta svoboda - sednout na koště a letět jako orel,“ říkala.

Fialová se narodila 1. září 1929 na Slovensku v obci Veĺké Dravce. Umělecké vlohy i pozitivní přístup k životu zdědila po mamince, která vystudovala uměleckou školu a která již během studií musela podstoupit amputaci nohy. Tatínek byl ruský legionář a jako voják se choval i doma. Vztah Fialové k mužům ale nejvíce poznamenala událost z konce války, kdy ji s revolverem u hlavy znásilnili Rusové. V šestnácti letech odešla do Českého Těšína za svým snem - divadlem.

V září 1946 začala studovat brněnskou konzervatoř (pozdější JAMU), po jejímž absolvování v roce 1950 odešla do Opavy a pak do Českých Budějovic. Tam se v jedenadvaceti letech provdala za dramaturga Jiřího Joska, od něhož ale záhy odešla. Když je úřady odmítly rozvést, raději se nastěhovala do staré márnice. „Za čas jsem opět zašla k soudu a když jsem sdělila, kde bydlím, rozvedli nás nato šup,“ vzpomněla Fialová.

Květa Fialová (2004).
Květa Fialová začínala v divadle u Jana Wericha.

V roce 1958 získala angažmá u Jana Wericha v pražském divadle ABC, jemuž zůstala věrná celý svůj život (v posledních letech jako stálý host). V Divadle ABC ztvárnila řadu rolí zejména ve hrách komediálních a konverzačních (Vajíčko, Charleyova teta, Don Juan, Tak málo nebo Postarej se o Amálku) a přes stovku repríz odehrála v Jezinkách bezinkách. Průběžně hrála též ve společnosti Václava Hanzlíčka (Ryba ve čtyřech) a hostovala na různých scénách. Například hlavní ženskou roli ze hry Harold a Maud si zahrála vedle Městských divadel pražských také v Mladé Boleslavi a v Uherském Hradišti.

Před kamerou debutovala v roce 1949 a od té doby natočila několik desítek filmů, televizních inscenací i seriálů. K těm nejznámějším patří kromě již kultovního snímku Limonádový Joe aneb Koňská opera například Fantom Morrisvillu, Adéla ještě nevečeřela, Partie krásného dragouna, Povídky malostranské, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Slaměný klobouk, seriál Hříšní lidé města pražského či inscenace Záhadná paní Savageová, kterou režíroval její druhý manžel Pavel Háša.

S Hášou, s nímž měla dceru Zuzanu, prožila Fialová 50 let šťastného manželství (Háša zemřel v roce 2009). Vzájemně se totiž „nerušili“, jak říkala Fialová, a „nedělali si z lásky pouta“, jak doporučoval její celoživotní guru, libanonský spisovatel Chalíl Džibrán. Nicméně vztah Fialové k mužům byl vždy svérázný - „jde o jiný živočišný druh, nebo spíše poddruh“, zároveň ale tvrdila: „Muži mohou být jako jednotlivci úžasní, ale jak se jich sejde pět pohromadě, je to katastrofa.“

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.