LN: Co vám funkce za ty skoro čtyři roky dala? Máte evidentně plno práce.
Na hodně práce jsem byl zvyklý i předtím. Přineslo mi to hlavně setkání s řadou zajímavých lidí na univerzitě i mimo ni a také poznání, že Univerzita Karlova je krásný a bohatý celek, který je respektován nejen u nás, ale i v zahraničí. Samozřejmě mi to přineslo i více starostí a šedin.
LN: Přesto jdete do toho.
Ano, protože jsme s mým týmem rozjeli řadu projektů. Jedním z těch velkých je institucionální akreditace a také systém komplexní podpory vědy na UK, díky němuž již první z nositelů programu Primus dostal grant Evropské výzkumné rady (ERC). Zdá se, že jdeme správnou cestou, dále rozvíjíme mezinárodní spolupráci a strategická partnerství nejen s evropskými univerzitami. Člověk za to cítí určitou odpovědnost a neslyšel jsem nějaké zásadní výtky; někomu se jistě něco nelíbí, ale takový je život. Říkám na všech sedmnácti fakultách to samé: musí se hledat harmonie a solidarita, nelze se tvářit a mluvit na každé fakultě jinak…
LN: Máte patnáctistránkový program, ale jaké tři priority nabízíte volícím senátorům?
První je dokončení institucionální akreditace a příprava robustních, moderních, ale i tradičních studijních programů, tak aby naši absolventi byli úspěšní i kolem roku 2050. Pro to je nyní jedinečná příležitost; jsme první vysokou školou v ČR, která tuto akreditaci předloží. Druhou prioritou je prosadit na úrovni ČKR model hodnocení vysokých škol v souladu s Metodikou 2017+ (za výzkumné výsledky) a aplikaci dovnitř univerzity. Třetí věcí se týká upevnění pozice UK v mezinárodním kontextu včetně spolupráce s prestižními zahraničními univerzitami – koncem roku budeme uzavírat partnerství třeba s Curyšskou univerzitou, jež je blízká i technice ETH Curych, k čemuž se chce trilaterálně přidat i Ženevská univerzita.
  |
LN: V minulém období vznikla i Mezinárodní rada UK. Co zlepšit v internacionalizaci?
Jsme vůdčí univerzitou v oblasti střední Evropy i blízkým partnerem nejprestižnějšího uskupení LERU (League of European Research Universities). Radu vidím velmi pozitivně ani ne kvůli našemu většímu mezinárodnímu zviditelnění, ale spíše proto, že jsou jejími členy kolegové, které nám opravdu mohou předat své bohaté zkušenosti. Probíráme se členy různé fakulty, diskutujeme s nimi zaměření naší univerzity a strategii v oblasti vědy a vzdělání.
LN: Veřejnost zajímají žebříčky, laici se často diví zprávám, jak „nízko“ je UK…
Žebříčky tady jsou a budou. Společnost si to žádá, ale poměřují se v nich různé veličiny. Existují i některé rankingy, které jsou velmi respektované. A ty ukazují také silný vztah ekonomické síly dané vysoké školy k postavení v žebříčku. Je to otázka toho, jak které státy investují do svého školství; v posledních letech velmi masivně do předních pozic vstupují asijské univerzity, a to i díky obrovským investicím, přičemž ty evropské spíše stagnují. V případě českého vysokého školství, jehož rozpočet bude navýšen poprvé po mnoha letech, se někdy divím, že jsme s těmi prostředky na takových pozicích, na jakých jsme.
LN: Takže Univerzita Karlova s těmi 9,5 miliardami korun rozpočtu má realisticky na pozice kolem současné 300. světové pozice a jde o nynější maximum?
Realisticky vzato se právě kolem této příčky můžeme pohybovat. Jak říkám, do popředí vstupují univerzity, které mají mnohonásobně vyšší rozpočty. Státy jako Čína nebo Německo své prestižní univerzity hodně podporují, aby se někam posunuly, což se v Česku neděje.
LN: Nemá UK rezervy ve vzniku spin-off firem a projektů, které generují vlastní zisky?
Poslední dobou se této oblasti velmi intenzivně věnujeme. Dochází k násobení částky, kterou z tohoto segmentu získáváme. Ale je to běh na dlouhou trať; jen si vezměme, že když před deseti lety transferové středisko na UK vznikalo, tak hovořit u nás o spolupráci s průmyslem bylo považováno za skoro „kacířské“. Úzce spolupracujeme například s univerzitou Lovani, jež má v transferu technologií veliké know-how, a oni říkají: „Když do toho budete deset patnáct let vy sami investovat, tak pak to i začne něco přinášet.“
LN: Váš protikandidát, biolog Jan Černý, akcentuje v programu větší důraz na výuku, která se prý na škole trochu upozaďuje – na úkor dnes tak preferovaného výzkumu.
To je nesmysl. Výuku nedělá rektorát, ale učitelé UK a já věřím, že velká většina z nich dobře předává nejen odborné, ale i lidské zkušenosti svým studentům. Zavedli jsme Cenu Arnošta z Pardubic pro vynikající pedagogy a počiny, což na škole chybělo. Intenzivně jednáme s fakultami při přípravě studijních programů. Zřídili jsme také Centrum pedagogických dovedností, které je pro všechny učitele UK; první kurz byl obsazen během jediné hodiny, o rozvoj dovedností byl veliký zájem. Chceme v tom dál pokračovat.
LN: Říkáte, chceme. Počítáte pro druhé období se stejným týmem prorektorů?
V tuto chvíli můžu říci, že jsme kompaktní tým, sdílíme mezi sebou i kritické připomínky a já jsem primárně konzervativní člověk, takže nepředpokládám výrazné změny. Druhá věc ale je se kolegů zeptat, což ovšem mohu udělat až ve chvíli, když dostanu podporu senátu.
LN: Jak nahlížíte svého soka Jana Černého?
Profesora Černého vnímám jako velmi dobrého učitele, jako člověka, který vede biologické olympiády a dobře přednáší. Nemám ale znalosti o tom, jak dobře zná či nezná součásti Univerzity Karlovy.
LN: Jak přesně to na Akademickém senátu UK příští pátek dopadne? Co tipujete?
Chcete slyšet poměr senátorských hlasů? Na to sázet nebudu, je to věc volby zástupců akademické obce.
Životopis Tomáše Zimy (51) najdete v tištěných Lidových novinách.
