Lidovky.cz: Vychází vám pokračování knihy Z deníku ajťáka, Ajťák vrací úder, proč jste se rozhodl pokračovat?
Já mám odjakživa rád humorné deníky, jako třeba Tajný Deník Adriana Molea nebo Mládí v hajzlu - Deník Nicka Twispa, a vždycky jsem chtěl něco takového napsat. Ale místo postavy puberťáka jsem shodou okolností stvořil postavu mimózního ajťáka, což je vlastně takový přerostlý puberťák. A tak se mi ta postava zalíbila, že mi přišlo fajn, kdyby se mohl víc vyvíjet a čtenáři se mohli trochu víc ponořit do jeho osudů.
  |
Lidovky.cz: Věděl jste od začátku, že ajťákův příběh bude mít víc dílů?
Nutno poznamenat, že ta první kniha Z deníku ajťáka je souborem jednotlivých uzavřených příběhů, některé z nich byly psány jako seriál pro jeden IT časopis. Z toho pak vznikla forma první ajťácké knížky. Jsou to vlastně povídky psané deníkovou formou a každá se odehrává jen v tom jednom měsíci. Takže jsem s dalším pokračováním počítal, protože jsem se těšil, že tam konečně budu moct psát příběh, který se bude vyvíjet během celé knihy. Což se myslím povedlo a kromě humoru má kniha celkem zajímavý děj. Ta první knížka byla zkrátka rozjezdová a ta druhá je už pořádná jízda. Taky má skoro dvakrát víc stránek.
Lidovky.cz: V knize se hrdina vydává objevovat svět mimo IT oddělení „Hnízdo“. Z čeho má největší šok?
Za všeho. Když takový třicetiletý mimoň, který žije ve svém vlastním světě, musí dělat ty běžné společenské věci normálních lidí, tak se nutně dostane do šoku. A nakonec může zjistit, že blázen není on, ale ti zdánlivě normální. Kromě toho, že náš ajťák naváže vztah se ženou, založí firemní bulvár, kde si bude vymýšlet pomluvy na své kolegy, zúčastní se televizní reality show a okusí i další podobné činnosti, kterými se lidé normálně zabývají. Co to s ním udělá a jestli to přežije bez úhony, si přečtěte v knize.
Lidovky.cz: Z čeho čerpáte inspiraci pro přesný popis IT světa?
Ačkoli je kniha o jednom vyšinutém ajťákovi, ten IT svět je jen jakýmsi odrazovým můstkem pro humorné situace, takže extra speciální znalosti toho prostředí nejsou tak důležité.
Lidovky.cz: A jak stavíte osobnost ajťáka? Bude se ještě vyvíjet dál?
Já pracuji s tím, že ajták je prototypem mimoně, což jsem celý život i já, tak je mi to blízké. Takové to, že žijete ve svém vesmíru a okolní svět chodí kolem vás. No a mimochodem, na IT jsem taky jeden čas pracoval, takže když už potřebuji napsat něco z oboru, vystačím si se svými znalostmi, i když ty jsou už po těch letech někdy trochu za zenitem.
Lidovky.cz: Ajťák je zamilovaný a vy teď také žijete ve spokojeném vztahu. Přenesl jste na ajťáka některé ze svých zážitků?
Nepřenesl, já jak ten příběh píšu, tak mě napadá spousta situací, co by se tam mohlo stát, ale je to jen kvůli tomu, aby to bylo zábavné a něco se tam dělo. To je pro mě jediné kritérium. O mě ta kniha není. Ale jak jsem řekl, je mi blízká ta postava mimoně v normálním světě.
Lidovky.cz: V říjnu jste byl na turné se svým celovečerním stand-upovým speciálem Kdo nepláče, není Čech. Navštívil jste celkem třináct měst. Jsou vidět rozdíly v jednotlivých městech či regionech nebo je humor všude stejný?
Smysl pro humor je všude stejný. Ovšem někdy se stane, že se lidé smějí míň než jindy a vystoupení se pomaleji rozjíždí. Záleží totiž na celkové atmosféře a někdy dojde k tomu, že se v té vzájemné chemii něco pokazí, a pak to představení třeba hůř odsýpá. Ale myslím, že to není regionem, ale něčím konkrétním v tu chvíli, co nejde pojmenovat. Že se zkrátka ten den s publikem hůř potkáte a jeden a ten samý vtip řečený úplně stejně vyzní trochu jinak. To je ta magie živých představení.
Lidovky.cz: Na co se chystáte dalšího? Vyhraje divadlo, film, stand-up nebo další kniha?
Já jsem introvert, který se na jevišti mění v extroverta, takže mě vyhovuje ty činnosti střídat. Když mám dost lidí zavřu se do pracovny a píšu. Nicméně příští rok bych měl konečně točit jeden větší film a samozřejmě mě čeká spousta představení, jak divadelních tak standupových, ale doufám, že si někde najdu i čas na napsání třetího ajťáka. Mám už název, ale zatím ho neprozradím, myslím že každý kdo knihu dočte do konce se ho dovtípí sám.
