Haišman byl rekordmanem mezi vysoce postavenými úředníky. Vystudovaný historik a etnograf přišel na vnitro jako odborník na menšiny v prosinci 1992, pár dnů před koncem společné československé federace. Záhy se dostal právě k cizinecké problematice, u níž vydržel až do loňského léta. Na vnitru tak sloužil téměř celé čtvrtstoletí.
Jako šéf odboru, který udílí azyly a pobytová oprávnění, měl pod sebou malé ministerstvo, celou tisícovku zaměstnanců. Mezi svými kolegy i neziskovými organizacemi platil za svérázného úředníka. Ač jménem státu rozhodoval o tom, zda u nás cizinci smějí zůstat, netajil se odporem proti migrační vlně. A také veřejně kritizoval Evropskou komisi za migrační kvóty. Loni například prohlásil, že Brusel žije v zajetí „neomarxistických experimentů“.
Loni v létě Haišman z ministerstva vnitra odešel a chtěl v kariéře ještě pokračovat coby český konzul v Kosovu. Tam ale již ze zdravotních důvodů neodjel.
