Není pochyb, že i pro samotnou zpěvačku je práce na výročním vydání zářijového čísla Vogue milníkem v její kariéře. O přípravách byl dokonce natočen krátký dokumentární film. Zářijové číslo magazínu je totiž považováno za vůbec nejdůležitější v roce. Diktuje totiž nové trendy, reklama otisknutá v tomto vydání znamená pro inzerenty nemalý zisk a na obálce se mohou objevit pouze ty největší celebrity.
Známá zpěvačka tuto příležitost však využila i jinak. Umožnila totiž, aby se na tvorbě magazínu podíleli i někteří umělci, kteří nebývají pro editory jasnou volbou. Chtěla tak mimo jiné usnadnit cestu afroamerickým ženám na obálky časopisu a černošským umělcům k práci na časopisech, neboť jak sama řekla, před 20 lety by toto nebylo možné. Slavná zpěvačka údajně dostala při tvorbě zářijového čísla téměř volnou ruku, díky čemuž se k focení obálky časopisu dostal poprvé fotograf tmavé pleti.
Zpěvačka k tomu dále řekla, že dokud zde nebude větší rozmanitost názorů a pohledů lidí pocházejících z různých etnik, naše nahlížení na svět bude i nadále limitované. I proto si zvolila nadějného třiadvacetiletého fotografa Tylera Mitchella.
„Když jsem před 21 lety začínala, bylo mi řečeno, že pro mě bude těžké dostat se na obálky časopisů, protože černí lidé neumějí produkty prodat.“ řekla zpěvačka. „Tahle myšlenka se ale už stala mýtem. Nejenže je na obalu Vogue afroamerická žena. Je navíc focena afroamerickým umělcem. “
Když si ale uvědomíme, že historie magazínu Vogue sahá více než 125 let zpět, lze říci, že jde o trochu hořké vítězství. Je tak evidentní proč bylo pro Beyoncé toto vydání módní bible tolik důležité, neboť zpěvačka již dlouho využívá své popularity na podporu černošských umělců. Lze jen doufat, že se takovýto přístup stane běžným nikoli gestem či výjimkou.